2. Normy

Úvodem k této problematice musím upozornit, že tuto pasáž uvádím i přes varování odborníků v redakční radě, kteří soudí, že stav v této oblasti se v současné době mění natolik rychle, že by některé části článku mohly být neaktuální ještě v době, než dojde k vydání tohoto článku. Domnívám se však, že je nutné shrnout současný stav a nyní předpokládané změny, o nichž víme a po uklidnění situace třeba v příštím roce provést toto zhodnocení ještě jednou a porovnat, k jakým změnám skutečně došlo a jaké to mělo dopady na náš obor.
Následující pasáže tohoto článku proto berte jako přehled nyní platného stavu, tedy stavu, platného v září 2004.
Kodex předpisů požární bezpečnosti staveb, jehož prvním zakladatelem a tvůrcem u nás je ing. Vl. Reichel, DrSc, obsahuje soubor základních požadavků na jednotlivé typy stavebních konstrukcí a je rozčleněn do několika částí:

1. projektových norem ČSN řady 73 08.. (požadavky na řešení staveb z hlediska požární bezpečnosti) Tyto normy (a další stavební předpisy) si určuje každý stát v EÚ nezávisle a evropské předpisy se na ně vztahují pouze tam, kde je třeba do nich začlenit pojmy a parametry, vyplývající z přijatých zkušebních a dalších norem evropských.
2. zkušebních norem řady ČSN EN, resp. ČSN EN ISO …(definujících způsob zkoušení a prokazování požadovaných vlastností) - povinně převzaté z EU a na ně navazujících
3. klasifikačních norem řady ČSN EN... (kterými se klasifikují a třídí výrobky a konstrukce podle parametrů, zjištěných podle zkušebních norem k dalšímu použití, - povinně převzaté z EU
4. norem hodnotových (požárně technické vlastnosti vybraných konstrukcí a hmot)
5. norem předmětových/výrobkových ( např. technické podmínky požárně bezpečnostních zařízení)

Výsadní postavení mezi projektovými normami zaujímá především ČSN 73 0810. Tato norma, která je v podstatě klíčová pro pochopení a práci se všemi ostatními projektovými normami prošla v r. 2005 velmi důkladnou novelizací, protože bylo nutno do soustavy našich projektových norem implementovat názvosloví a některé pojmy norem evropských. V důsledku toho došlo k velké řadě změn, které se promítly i do jejího názvu - norma se nyní jmenuje "Požární bezpečnost staveb - společná ustanovení" , platí od 1. července 2005 a podrobný výklad všech změn a důsledků, které tyto změny budou mít bude součástí přednášky ing.Vl.Reichela,DrSc, který je jejím hlavním tvůrcem na našem semináři v listopadu t.r.
     Vraťme se však k problematice požární odolnosti, která je z hlediska stavebních konstrukcí vlastností specifickou a rozhodující. Je vyjádřena v minutách a jedná se o dobu, po kterou jsou hodnocené konstrukce schopny odolávat účinkům t.zv. normového požáru, t.j. požáru, probíhajícího za přesně definovaných podmínek. Protože tyto parametry jsou pro různé druhy stavebních konstrukcí specifické a liší se podle způsobu namáhání té které konstrukce, je i zkušebních metodik a tedy i norem pro hodnocení těchto vlastností více.
    Podle ČSN EN 13501-2 jsou mezní stavy, určující požární odolnost stavebních konstrukcí značeny takto:
        R ............ únosnost a stabilita
        E ............ celistvost
        I ............ izolační schopnost - mezní teplota na neohřívaném povrchu
        W ............ mezní hustota tepelného toku z neohřívané strany
        S ............ prostup zplodin hoření (kouřotěsnost)
        M ............ odolnost proti mechanickým vlivům
        C ............ opatřené samozavíracím zařízením (uzávěry, klapky),
          ............ a další symboly pro některé další méně užívané parametry

    Pro každou konstrukci jsou v souladu s příslušnou projektovou normou definovány rozhodující mezní stavy a podle nich jsou potom vybírány vhodné konstrukce. Tak například

• konstrukce, která splňuje požadavky tří základních mezních stavů, t.j. stabilitu (R), celistvost (E) a izolační schopnost (I) vykazuje podle ČSN 73 0810 požární odolnost REI. Jedná se převážně o požadavky na nosné požárně dělící konstrukce, t.j. stěny a stropy,
• nenosné požárně dělící konstrukce (vnitřní stěny a příčky, nenosné stropy) mají definovány požadavky na požární odolnost pouze 2 mezními stavy, tedy celistvostí (E) a izolační schopností (I), tedy EI,
• pro nosné tyčové prvky (nosníky a sloupy) se obvykle vyžaduje pouze únosnost a stabilita (R),
• požární uzávěry, u kterých je vyžadována celistvost (E) a izolační schopnost (I), se značí podle ČSN 73 0810 jako uzávěry typu EI, uzávěry, u kterých je vyžadována celistvost (E) a mezní hustota tepelného toku (sálání - W) se označují jako uzávěry typu EW.
• Požární odolnost zavěšených podhledů (prozatím není evropský ekvivalent) je v ČSN 73 0856 upravena poněkud odlišně od ostatních konstrukcí. Zatímco u ostatních metodik se hodnotí celá konstrukce, včetně případných úprav, u zavěšených podhledů se zjišťuje rozdíl požární odolnosti standardní nosné konstrukce s podhledem a bez podhledu. Jako standardu je pro zkoušky podhledů (až dosud) užíváno zkušební sestavy ocelových nosníků IPE 140, zakryté shora železobetonovými deskami o tl. 75 mm. Požární odolnost této standardní nechráněné ocelové konstrukce R_kčiní 13 minut.

    Z hlediska požární odolnosti mohou mít potom zavěšené podhledy dvojí funkci. Buď tvoří samostatný požární předěl mezi prostorem pod a nad podhledem, v tomto případě se jedná o požární odolnost EI, přičemž namáhání požárem může být zdola nebo z horní strany podhledu, což ovšem znamená, že strop nad podhledem musí mít rovněž odpovídající požární odolnost. Nebo se zvyšuje požární odolnost stropní či střešní konstrukce, na které je podhled zavěšen podle ČSN 73 0856, v takovém případě je potom požární odolnost zavěšeného podhledu definována jako R_p, což je rozdíl mezi požární odolností zkoušené konstrukce s podhledem R_zk a požární odolností shodné nosné konstrukce bez zavěšeného podhledu R_k podle vztahu: R_p = R_zk - R_k.
    Prokazování požární odolnosti jednotlivých stavebních konstrukcí se podle typu namáhání konstrukce provádí vždy přednostně na základě průkazné velkorozměrové zkoušky (u opakovaných a typových aplikací vždy), nebo výpočtem podle eurokódů, případně extrapolací, porovnáním se zahraničními zkouškami atd) v případech, kdy se jedná o jednorázové nebo atypické použití.

• vedle základních kmenových norem ČSN 73 0802 (Požární bezpečnost nevýrobních objektů, Společná ustanovení) a ČSN 73 0804 (Požární bezpečnost výrobních objektů) pak existuje řada souvisejících a doplňujících norem:
• ČSN 73 0831 "Shromažďovací prostory"
• ČSN 73 0833 "Budovy pro bydlení a ubytování"
• ČSN 73 0834 "Změny staveb" (pro rekonstrukce a úpravy)
• ČSN 73 0835 "Budovy zdravotnických zařízení"
• ČSN 73 0842 "Objekty pro zemědělskou výrobu"
• ČSN 73 0843 "Objekty spojů"
• ČSN 73 0845 "Sklady" ...a některé další

    V těchto normách jsou definovány zásady pro navrhování stavebních objektů a konstrukcí z hlediska jejich užívání a v návaznosti na to pak konkrétní požadavky na jednotlivé požárně technické vlastnosti stavebních materiálů a konstrukcí ve stavbě užitých. Tyto vlastnosti jsou pak hodnoceny podle konkrétních zkušebních metodik, uvedených v jednotlivých zkušebních normách. Zkušební normy hodnotí potom jednak samotné stavební hmoty, jednak celé stavební konstrukce.

Zkoušení a klasifikace vlastností stavebních hmot, výrobků a konstrukcí:
    Pro navrhování stavebních konstrukcí z požárního hlediska je rozhodující soubor požárně technických vlastností, které jsou podmínkou jejich použití ve stavbě. Tyto vlastnosti jsou ověřovány jednak souborem zkušebních norem, metodik a předpisů a na základě výsledků jednotlivých zkoušek jsou potom klasifikovány jednotlivé materiály, výrobky a konstrukce podle norem klasifikačních.
    Až dosud byly hodnoceny a tříděny jednotlivé stavební hmoty podle ČSN 73 0862 "Stanovení stupně hořlavosti stavebních hmot". Platnost této normy byla ukončena ke dni 31.12.2003, avšak s ohledem na zajištění kontinuity v hodnocení materiálů v rámci projektových norem platí výsledky zkoušek podle této normy (jakož i hodnotová norma ČSN 73 0823 zatím) až do 31.12.2007. Podle této normy se stavební hmoty zařazují do stupňů:
        A ...... nehořlavé
        B ...... nesnadno hořlavé
        C1 .....těžce hořlavé
        C2 .....středně hořlavé
        C3 .....lehce hořlavé
    Norma obsahuje dvě rozdílné metodiky, jednak pro stavební hmoty nezpěňující (hodnotící koeficient Q), jednak pro hodnocení materiálů intumescentních (úbytek hmotnosti).

    Protože tyto laboratorní zkoušky jsou zaměřeny pouze na homogenní materiály, zatímco ve stavebních konstrukcích je obvykle užíváno různých kombinací hmot s různým stupněm hořlavosti, třídí kmenové projektové normy stavební konstrukce ještě podle množství a vzájemného uspořádání jednotlivých materiálů v celkové sestavě požárně dělící konstrukce na druhy D1, D2 a D3:

• Konstrukční části druhu DP1
  nezvyšují v po dobu požadované požární odolnosti intenzitu požáru a obsahují:
  1. pouze z výrobků třídy reakce na oheň A1, nebo také z výrobků třídy reakce na oheň A2, pokud výrobky třídy A2 jsou celistvé a homogenní a obsahují hmotnostně nejvýše 5 % organických látek (např. pojivo u izolací z minerálních vláken),
  2. nebo z výrobků třídy reakce na oheň B až F umístěných uvnitř konstrukční části mezi výrobky podle bodu a) (např. tepelné a zvukové izolace), a to tak, že v požadované době požární odolnosti se nedosáhne teploty vzplanutí hmot obsažených ve výrobcích; na těchto výrobcích není závislá stabilita a únosnost konstrukční části.
• Konstrukční části druhu DP2
  nezvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru a podstatné složky konstrukcí sestávají:
  1. z výrobků třídy reakce na oheň A1 nebo A2, tvořících povrchové vrstvy konstrukčních částí, u nichž se po dobu požadované požární odolnosti nenaruší jejich stabilita a jejichž tloušťka je ověřena zkouškou, nebo je alespoň 12 mm (např. omítky na pletivu, desky na bázi sádry a jiné deskové materiály odpovídajícího zatřídění),
  2. z výrobků třídy reakce na oheň A1 až D umístěných uvnitř konstrukční části mezi výrobky podle bodu a); na těchto výrobcích je závislá stabilita konstrukční části (např. dřevěné sloupky, dřevěné nosníky),
  3. případně také z výrobků kterékoliv třídy reakce na oheň umístěných uvnitř konstrukční části, aniž by na těchto výrobcích byla závislá stabilita konstrukční části (např. tepelné či zvukové izolace mezi dřevěnými sloupky, opláštěné dle bodu a)).
  
  
  
• Konstrukční části druhu DP3
  zvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru; zahrnují podstatné složky konstrukcí, které nesplňují požadavky na konstrukce druhu DP1 a DP2.

    Výše uvedené změny v ČSN 73 0810:2005, musely zohlednit novou klasifikaci konstrukcí v souladu s ČSN EN 13501-1 a 2 a proto bylo nutné změnit jednotlivé definice konstrukcí a také jejich označování. Upozorňujeme, že v textu výše uvedených definic jsou uvedeny ještě další doplňky a odvolávky na další odstavce této normy - uvádíme zde pouze základní členění.
     To souvisí i s novým způsobem zkoušení hořlavosti: S platností od 1.7.2003 platí na území ČR nový způsob klasifikace hořlavosti, označovaný jako "Reakce na oheň", shrnutý v klasifikační normě ČSN EN 13501-1. Na rozdíl od předchozí ČSN 73 0862, která hodnotila hořlavost, či spíše měla hodnotit hořlavost homogenních hmot, klasifikuje nová norma především celkové chování výrobků při požáru a to z několika různých hledisek. Hořlavost výrobků se dělí podle této normy celkem do 7 tříd, přičemž pro zařazení do každé třídy se užívá jiný zkušební postup:

Třída F
platí jako základní klasifikační kriterium, které neklade na výrobek z hlediska hořlavosti žádné požadavky. Do této třídy lze proto zařadit jakýkoliv výrobek, pokud nejsou známy jeho vlastnosti z hlediska reakce na oheň.

Třída E
se zkouší malým plamenem podle ČSN EN ISO 11925-2:2002 po dobu 15 s hodnotí se rychlost šíření plamene, jako vedlejší kriterium se hodnotí, zda odpadávají hořící částice nebo kapky, schopné zapálit papír.

Třídy D,C,B
se zkouší malým plamenem podle ČSN EN ISO 11925-2:2002 po dobu 30 s přičemž se hodnotí i rychlost rozšíření plamene, vývin kouře a odkapávání či odpadávání hořících částic nebo kapek, schopných zapálit papír. Vedle toho se pro další hodnocení užívá ČSN EN ISO 13823:2 (Zkouška jednotlivým hořícím předmětem - dále jen SBI)

Třídy A1,A2
se zkouší podle ČSN EN ISO 1182:2002, zda přispívají nebo nepřispívají k požáru, společně se zkouškou podle ČSN EN ISO 1716:2002 (stanovení spalného tepla) a zkouškou jednotlivým hořícím předmětem podle ČSN EN 13823:2002

    Protože se až dosud v projektových normách užívají třídy hořlavosti podle již zrušené ČSN 73 0862 a změny bude možno udělat až po vytvoření databáze výsledků, srovnatelné s hodnotovými normami ČSN 73 0823, byl prozatím vypracován a schválen "převodník", který umožňuje aplikovat výsledky podle tříd reakce na oheň do projektových norem podle původně normou užívaných označení. (POZOR - obráceně to není možné!)

Převodník hodnot tříd reakce na oheň na stupeň hořlavosti dle ČSN 73 0862:

    Je-li tedy v ČSN 73 0802 např. uvedeno, že lze užít jen hmot nejméně stupně hořlavosti C1, pak podle této tabulky tomu vyhovují třídy reakce na oheň A1, A2, B.

    Převodník je obsahem národní přílohy k ČSN EN 13501-1 a byl mj. zveřejněn i v našem technickém zpravodaji č. 23.

    - ČSN 73 0863 "Stanovení rychlosti šíření plamene po povrchu stavebních hmot"

    Zařazuje jednotlivé hmoty podle indexu šíření plamene i_s, což je hodnota, která určuje rychlost šíření plamene v čase za přesně definovaných podmínek zkoušky. Norma platí i nadále pro stěny a podhledy bez omezení; podlahové krytiny by se měly zkoušet podle EN ISO 9239-1

Nahrazení indexu šíření plamene třídami reakce na oheň

Poznámka: Podlahové krytiny, u nichž byl index šíření plamene stanoven podle ČSN 73 0863 či je uveden v ČSN 73 0822, vyhovují požadavkům norem řady ČSN 73 08 do 31.12.2007 (V novém návrhu znění ČSN 73 0810 se předpokládá prodloužení platnosti výsledků hodnot podle již neplatné ČSN 73 0864 až do 31.12.2004)

    Bez omezení platí i nadále ČSN 73 0865 (odkapávání), v platnosti zůstávají až do odvolání i některé zkušební předpisy PAVUS,(viz dále) pokud je není možno nahradit evropským ekvivalentem.

    V současné době bylo do soustavy platných ČSN pro zkoušení požární odolnosti převzato již přes 20 evropských zkušebních předpisů a zároveň byly zrušeny dosud platné normy, které byly s těmito předpisy v rozporu. Výsledky zkoušek, vystavené podle rušených norem zůstaly v platnosti ještě určitou dobu, tj. s výjimkou uzávěrů vesměs do 30.6.2004. Souběžná platnost výsledků zkoušek podle ČSN 73 0852:2000 a ČSN EN 1634-1 končí dnem 30.09.2004, dále pak již platí pouze výsledky zkoušek uzávěrů podle evropské zkušební normy. Souběžná platnost ČSN EN 1366-1 (vzduchotechnická potrubí),ČSN EN 1366-2 (požární klapky) a protokolů vystavených podle předchozí ČSN 73 0857 byla již dříve omezena do 31.12.2001.

Nově zavedené a již platné zkušební normy nesou následující označení:


V platnosti s určitým omezením zůstávají i nadále:

• ČSN 73 0855 Stanovení požární odolnosti obvodových stěn (neplatí pro plné stěny)
• ČSN 73 0856 Stanovení požární odolnosti zavěšených podhledů

    Výsledky zkoušek podle výše uvedených zkušebních norem jsou klasifikovány podle klasifikační normy ČSN EN 13501-2 (Požární odolnost kromě vzducho-technických zařízení). Podle této normy se tedy klasifikují:

1. Nosné prvky bez požárně dělicí funkce, tedy stěny, stropy, střechy, nosníky, sloupy (a po přijetí dalších zkuš. norem i balkony, schodiště a ochozy)
2. Nosné prvky s požárně dělicí funkcí (se zasklením, instalací a pevným zařízením i bez nich), tedy stěny, stropy a střechy
3. Produkty a systémy pro ochranu prvků nebo částí konstrukce, tedy stropy bez nezávislé požární odolnosti, požárně ochranné nátěry, obklady a clony
4. Produkty pro nenosné prvky nebo části konstrukce, tedy příčky, průčelí (závěsové stěny) a vnější stěny, stropy s nezávislou požární odolností, požární dveře a uzávěry a jejich zavírací mechanismy, kouřotěsné dveře a těsnění prostupů, těsnění lineárních spár, instalační kanály a šachty, komíny, (po přijetí příslušných zkušebních norem pak i mezistropy a uzávěry pro pásové dopravníky a kolejové přepravní systémy)

    Požární odolnost se vyjadřuje v minutách a klasifikační norma ČSN EN 13501-2 zavádí pro nás, proti předchozí klasifikaci poněkud odlišně, klasifikační doby požární odolnosti: 10, 15, 20, 30, 45, 60, 90, 120 a 180, 240 nebo 360 minut.) Lze ovšem očekávat, že v souladu s projektovými normami bude v ČR užíváno dosud zavedených časů. Je také nutno upozornit, že zmíněné doby požární odolnosti neplatí pro všechny klasifikované konstrukce, ale pro některé kategorie lze klasifikovat pouze některé požadavky - podle způsobu jejich užití a podle konkrétních požadavků.
    Norma rozeznává vedle základní klasifikace ještě celou řadu doplňkových parametrů, kterými lze přesně definovat např. směr působení požáru, způsob uložení prvku ve stavbě, doplňkové teploty na zárubních uzávěrů atd. S ohledem na předpokládanou implementaci výsledků zkoušek, klasifikovaných podle této normy do jednotlivých projektových norem a následně do projektů je nezbytné se s tímto předpisem seznámit do jednotlivých detailů a každý projektant by měl znát jednotlivé symboly, znaky a způsoby značení každé dílčí konstrukce. Nemá proto význam jej podrobně popisovat na tomto místě.
    Vedle norem byly již od r. 1991 zavedeny PAVÚS Praha a.s. v rámci jeho kompetence a po dohodě s tehdejší HSSPO MV ČR i tzv. "Zkušební předpisy". V průběhu posledních několika let byly i tyto zkušební předpisy upravovány a v řadě případů zrušeny. Poslední stav (v září t.r.) uvádí následující tabulka:

    Pro hodnocení parametrů požární ochrany kabelových rozvodů(šíření plamene po izolaci) byla v ČR schválena k používání mezinárodní norma ČSN EN IEC 60332-3, pro funkceschopnost rozvodů ČSN EN IEC 60331 a to vzhledem k tomu, že obdobná čs. metodika dosud neexistuje.

    V souboru požárních norem byly dosud vydány i 4 hodnotové normy. Jsou to

• ČSN 73 0821 "Požární odolnost stavebních konstrukcí" --- výsledky platí do 31.12.2007
• ČSN 73 0822 "Šíření plamene po povrchu stavebních hmot" --- výsledky platí do 31.12.2007
• ČSN 73 0823 "Stupeň hořlavosti stavebních hmot a" --- výsledky platí do 31.12.2007
• ČSN 73 0824 "Výhřevnost hořlavých látek" --- výsledky platí neomezeně

    Mezi předmětové normy patří především:

• ČSN 73 0872 "Ochrana staveb proti šíření požáru vzduchotechnickým zařízením"
• ČSN 73 0873 "Zásobování požární vodou"
• ČSN 73 0875 "Navrhování elektrické požární signalizace"

Situace v normalizaci jak z hlediska projektových, tak i dalších norem a předpisů se s ohledem na průběžné přebírání evropských norem neustále vyvíjí a vzhledem k tomu není možno zaručit, že jsou všechny údaje v okamžiku, kdy je budete číst ještě aktuální.
    Současně znovu připomínám, že nový návrh znění ČSN 73 0810 do značné míry mění a upravuje koncepci některých částí stávajících projektových norem a řada věcí se může po projednání této normy ještě změnit.