Autor: Eduard Vašátko
Abstracts: Referát obsahuje stručné rozdělení jednotlivých typů v ČR užívaných protipožárních desek a jejich aplikací z hlediska funkce a materiálu, optimální možnosti použití jednotlivých skupin a shrnuje výhody a nevýhody jejich použití ve stavebnictví. Závěrem je zhodnocena ekonomika jednotlivých skupin aplikací.
Na rozdíl od protipožárních nátěrů a nástřiků, které jsou do značné míry zaměřeny pouze jedním směrem - obvykle na zvýšení požární odolnosti nosných převážně tyčových prvků, mohou být desky a konstrukce z nich využity v daleko širším měřítku. To samozřejmě jejich výrobci dobře vědí a snaží se proto nabízet svým zákazníkům - zejména v oblasti PO - co nejširší sortiment plně certifikovaných aplikací, protože je zřejmé, že převážná většina zákazníků zvolí raději sice dražší, ale předem odzkoušenou a pro daný účel schválenou konstrukci, než aby dodatečně prokazovala funkci aplikací ze sice levnějších, ale neodzkoušených prvků. To je také důvod, proč se na českém trhu v oblasti protipožárních deskových systémů vyskytuje poměrně velmi úzký sortiment těchto materiálů. Ne že by chyběly kvalitní desky, naopak jejich výběr neustále roste. Problémem jsou však obvykle náklady na jejich certifikaci a zejména na průkazné zkoušení konečných aplikací. A jenom ti největší a kapitálově nejsilnější výrobci si mohou tyto zkoušky dovolit. Osobně se domnívám, že po podepsání smlouvy PECA pro stavebnictví a převzetí všech potřebných EN velká většina českých výrobců desek ztratí v oblasti požární ochrany půdu pod nohama. Přibude naopak zahraniční konkurence, protože firmy, kterým český trh z hlediska své velikosti nestál za vysoké náklady na lokálně platné zkoušky svoji nabídku rychle rozšíří i k nám. Tím by na druhé straně mohlo dojít i k určitému snížení dosud vysokých cen např. vápenocementových desek, jejichž jediný dovozce u nás zatím nemá rovnocennou konkurenci.
Desky, využitelné v požární ochraně staveb lze rozdělit buď podle materiálu, ze kterého jsou zhotoveny, podle jejich struktury, případně podle jejich chování při požáru. Podle struktury lze desky dělit na
Variant i materiálů existuje samozřejmě více, na tomto místě však uvádím pouze typy desek, které mají v protipožární ochraně největší význam.
Jak vyplývá z jednotlivých příkladů, jsou fyzikálně-mechanické i požárně technické vlastností desek většinou odvozeny dílem ze svého vnitřního uspořádání a pochopitelně - i z materiálu, ze kterého jsou zhotoveny.
Podle složení lze protipožární desky ve velmi hrubých rysech rozdělit na desky z anorganických a organických hmot a desky kombinované, desky z anorganických hmot zase na desky cementové, sádrové, vápenocementové, a ty zase dále dělit na desky armované a nearmované. Z hlediska požárně technických vlastností a využití jednotlivých typů v požární ochraně (a také s ohledem na rozsah tohoto referátu) považuji za nejdůležitější desky na anorganické bázi a těm se zde také budu nadále věnovat.
Pro všechny skupiny desek je základním kriteriem jejich chování při požáru. Hlavními parametry, které jsou od těchto deskových prvků vyžadovány jsou především tepelně izolační vlastnosti, schopnost desky aktivně působit proti působení plamene a celistvost desky při zvýšených teplotách, dále stupeň hořlavosti, případně šíření plamene. Lze konstatovat, že tyto parametry jsou pro většinu konstrukcí z nich vyrobených určující a vhodnou volbou výchozí desky lze dosáhnout potřebné požární odolnosti konstrukce. Ne ovšem vždy - právě tak, jako u nátěrů či nástřiků lze i velmi kvalitní desku znehodnotit špatným zpracováním.
Jaké tedy možnosti poskytují tyto desky pro požární ochranu a jaké mají výhody a nevýhody ? Výhody jsou zřejmé - deskové obklady jsou obvykle trvanlivé a dlouhodobě nemění své výchozí vlastnosti, v závislosti na své bázi odolávají vlivům prostředí podstatně více, než nátěry a nástřiky, většinou mají i potřebnou konstrukční pevnost a lze z nich montovat dlouhodobě stabilní samonosné konstrukce. Rozhodující význam mají především při plošných aplikacích, kde jsou prakticky nenahraditelné. Dají se dobře esteticky upravovat, lze je (až na vyjímky) poměrně snadno zpracovávat, dělit a spojovat běžnými technologiemi a naprostá většina jejich dodavatelů poskytuje k těmto materiálům kompletní servis a technickou dokumentaci.
Podle své struktury a výchozího materiálu má každá desková konstrukce své specifické vlastnosti, kritická místa, která je nutno při montáži zohlednit. To je také jeden z důvodů, proč nestačí pouze stanovit nebo vypočítat požární odolnost samotné desky, ale proč je nutné vždy uvažovat i konkrétní způsob aplikace, její velikost, namáhání a prostředí, ve kterém bude konstrukce pracovat. Pro výslednou funkci je totiž důležitá nejenom deska samotná, ale i materiál a dimenzace nosné konstrukce (pokud je použita), způsob upevnění desek na konstrukci - a to bez ohledu na to, zda se jedná o obklad, stěnu nebo strop, (typ šroubů či vrutů, jejich rozteče), dilatační spáry mezi deskami, vzdálenosti jednotlivých prvků podpůrných konstrukcí od sebe, způsob podložení a utěsnění spár mezi deskami, kotvení a utěsnění deskových konstrukcí k podlaze a sousedícím stěnám a stropům, těsnění a spojování desek v úhlech k sobě a řada dalších faktorů.
Desky z těchto materiálů jsou proto velmi vhodné pro ty nejnáročnější aplikace s požadovanou vysokou požární odolností - 90 až 180 minut. Výhodné jsou především tam, kde je možno plně využít jejich velmi dobrých vlastností, tj. pro konstrukce s vysokou požární odolností, nebo tam, kde je to nutné z technických či technologických důvodů. Pro běžné aplikace je určitou nevýhodou poměrně vysoká výchozí cena těchto desek a proto považuji za nutné vždy předem vyhodnotit u každé aplikace poměr cena/užitné vlastnosti, volit z několika různých materiálových variant a porovnat jejich výhody a nevýhody. A variantních řešení pro různé typy aplikací je na našem trhu celá řada.
2.1. Sádrokartony, tj. sendvičové desky, tvořené oboustranným pláštěm z kartonu, mezi nimiž je jádro ze sádry, armované obvykle skleněnými či minerálními vlákny. Tyto desky jsou užívány pro naprostou většinu všech protipožárních obkladů, příček a stropů, resp. dalších protipožárních aplikací. Většina výrobců dodává tyto desky jednak v základním provedení (obvykle červeně značené), mimo to i v provedení se zvýšenou odolností proti vlhkosti. Určeny jsou výhradně pro použití v interieru, protože špatně odolávají povětrnostním vlivům.
Jejich velmi dobré požárně technické parametry vyplývají především z vlastností samotné sádry, která při zvýšených teplotách uvolňuje krystalovou vodu, čímž plamen ochlazuje. Bohužel tím také deska postupně ztrácí mechanickou pevnost, což vede po určité době k praskání. Podle pozorování při zkouškách dochází obvykle k popraskání požárně odolné desky o standardní tloušťce 12,5 mm při teplotách okolo cca 680 - 780oC, tedy přibližně mezi 15 - 20. minutou. To neznamená, že si po celou tu dobu deska zachová požární odolnost, hovoříme o ztrátě celistvosti, Je třeba upozornit, že okamžik, kdy deska praskne nelze určit přesně, protože záleží na vnitřní vlhkosti, způsobu jejího upevnění na konstrukci a na konstrukci samotné. Prasklina také ještě nemusí znamenat ztrátu tepelně izolační funkce celé konstrukce, pokud je konstrukce řešena s další tepelnou izolací. V těchto případech záleží na každém detailu a je proto velmi důležité, aby byly dodrženy veškeré montážní předpisy, uváděné jednotlivými výrobci, protože jde o průkazně odzkoušené postupy, ze kterých vycházejí i platné certifikáty k těmto materiálům. V širším pohledu je to také důvod, proč je nutné, aby tyto konstrukce - mají-li mít protipožární funkci - montovaly výhradně organizace, které jsou těmito výrobci výslovně na tyto aplikace zaškoleny, zde by nemělo stačit obecné zaškolení na montáž běžných sádrokartonů. Protipožární sádrokartonové konstrukce užívají i řadu atypických pomocných materiálů, u některých aplikací musí být dodrženy i některé specifické rozteče nosných prvků, vzdálenosti od stropních nosníků, způsoby kotvení na svislé prvky - to všechno jsou detaily, které mohou výslednou konstrukci zcela znehodnotit.
Protože s ohledem na výše uvedené vlastnosti sádrokartonů nelze zaručit požární odolnost požárně dělící konstrukce tvořené jedinou deskou, montují se obvykle (a to nejenom s ohledem na požární bezpečnost, ale i z pevnostních důvodů) tyto prvky v podobě sendvičových konstrukcí. Jak již bylo řečeno, kritická místa (a to nejenom u sádrokartonů) jsou spáry mezi deskami a jejich kotvení na nosný rastr, který je u sendvičů pravidlem. V okamžiku, kdy dojde k popraskání plášťů umístěných směrem k požáru, je pro další osud konstrukce velmi důležité jak a zda vůbec jsou upevněny vnitřní tepelně izolační desky z minerální vlny (pokud v konstrukci jsou) proti vypadnutí a zda jsou podloženy a dobře zatmeleny spáry vnějšího pláště. Na obrázku je vidět nepodložená (i když řádně zatmelená) vodorovná spára sádrokartonové stěny po odpadnutí vnitřního pláště v peci. Následkem je ztráta celistvosti a tím i protipožární funkce celé konstrukce.
Velmi důležitý je materiál, použitý pro vyrovnání desky proti nosnému rastru. Většina výrobců pro tyto účely doporučuje buď speciální tmel, případně lze užít pásku na bázi kaolinových vláken, zatímco pro běžné nepožární konstrukce se používá páska plastová. Při zkouškách stěnových prvků ze sádrokartonu bylo zjištěno, že záměnou předepsaného tmelení za hořlavou pásku na svislém CD profilu dojde ke ztrátě celistvosti konstrukce až o 15 minut dříve proti správně podložené desce. Páska totiž odhoří a deska se na profilu uvolní. Mimo to dochází k rychlejšímu prohoření profilem podložené spáry. Podobné problémy nastanou při záměnách vnitřní izolace z minerálních vláken za jiný typ či jinou tloušťku, při záměně kotvících elementů, atd. Je zřejmé, že čím vyšší jsou požadavky na požární odolnost, tím citlivější je konstrukce na tyto a podobné vady.
2.2. Sádrovláknité desky jsou vyráběny ve dvou různých typech. Buď se jedná opět o desky sendvičové konstrukce, jejichž plášť tvoří namísto kartonu skleněná rohož nebo tkanina (v ČR např. Fireboard, Ridurit) nebo o homogenní sádrové desky, vyztužené delšími, např. celulosovými vlákny v celém průřezu avšak bez oplášťování (v ČR prodávaných pod značkou FERMACEL). Sádrovláknité desky mají proti sádrokartonům vyšší fyzikálně mechanické parametry, vyšší únosnost pro zavěšení břemene, nižší sklon k praskání a tím i vyšší požární odolnost v konstrukcích, obvykle však i mírně vyšší cenu a objemovou hmotnost až cca 1200 kg.m-3. Používají se pro montáž obdobně jako desky ze sádrokartonu. Na bázi těchto desek lze však realizovat i protipožární konstrukce, které ze sádrokartonů řešit nelze (např. podlahy s požární odolností shora až 90 min.) a v některých případech úspěšně konkurují i vápenocementovým deskám, proti nimž jsou však výrazně levnější.
2.3. Třetím, podle mého názoru neprávem opomíjeným typem sádrových desek jsou plné sádrové desky pro konstrukci nenosných příček. Vyrábějí se ve třech základních tloušťkách 60, 80 a 100 mm a základním rozměru cca 600 x 500 mm a do ČR jsou dodávány zatím dvěma dovozci. Práce s nimi je poměrně jednoduchá - aplikují se technologií přesného zdění na péro a polodrážku. Jejich fyzikálně mechanické vlastnosti jsou srovnatelné, či spíše lepší než u sádrokartonových sendvičů. Za podstatné považuji, že s nimi lze bez obtíží řešit nenosné konstrukce s požární odolností od 90 do 180 minut. V závislosti na tloušťce desky jsou tyto stěny samonosné do výšky od 4 - 6 metrů a to za cenu v přepočtu na požární odolnost značně nižší, než u jiných, montovaných konstrukcí.
Vedle azbestocementových desek, jejichž aplikace nemá smysl uvádět je možno desky na cementové bázi rozdělit do dvou skupin. Jsou to především jednak desky, zhotovené pouze z cementu a různých plniv, písku, keramzitu, obvykle armované dlouhými a krátkými skleněnými vlákny, dále tytéž desky oboustranně plášťované skleněnými tkaninami, případně desky armované skleněnou sítí ve hmotě. K vyztužování jsou užívána speciální alkalirezistentní skleněná vlákna, protože běžný typ A nebo E skla se v alkalickém prostředí hydrolyzuje a ztrácí své funkční vlastnosti. V ČR se sice podobné desky vyrábějí, pro požární aplikace se však ve větší míře nepoužívají.
Lze očekávat, že po zavedení platnosti norem EN a vstupu ČR do EU naleznou většího rozšíření oboustranně plášťované desky typu Aquapanel, jejichž struktura je obdobná sádrovým sendvičům. Do té doby bude jejich využití i nadále dosti skromné, protože žádný z výrobců není ochoten investovat do rozsáhlých (a nákladných) zkoušek jednotlivých konstrukčních aplikací, bez kterých jsou tyto desky pro protipožární účely neprodejné.
Druhou materiálovou skupinou na cementové bázi jsou tzv. cementotřískové desky, tedy prvky, jejichž struktura je uvedena na obr. 3. Jedná se o směs portlandského cementu a různě dlouhých třísek, vyráběných lisováním za tepla v různých tloušťkách. Desky mají velmi dobré fyzikálně mechanické vlastnosti a jejich jediný výrobce v ČR - firma CIDEM Hranice a.s. dovedla řešení pod obch. známkou CETRIS až do konce a desky jsou jako jedny z mála průkazně odzkoušeny v řadě aplikací i k protipožárním účelům. Výsledky zkoušek byly shrnuty v katalogu a certifikovány podle zákona 22/97Sb. Z požárního hlediska jsou odzkoušeny dřevěné stropy se zavěšeným podhledem Rp, případně s přímým obkladem jako konstrukce REI, požárně dělící příčky a stěny až EI 120 a předsazené stěny a obklady ocelových nosníků a sloupů. Hlavní předností těchto obkladů je možnost jejich aplikací v exteriéru.
Na tomto místě bych chtěl poznamenat, že zmíněná firma ověřovala podobnou technologii i s použitím sádry jako třískosádrové desky pod označením SATRIS. Jednalo se opět o homogenní, rovnoměrně strukturovanou desku s obsahem třísek a poměrně dobrými fyzikálně-mechanickými vlastnostmi, podle mých informací však s ohledem na malý zájem prozatím od připravované výroby ustoupila. Deska samotná je ovšem z aplikačního hlediska zajímavá a svými parametry se pravděpodobně bude blížit deskám typu Fermacel.
V ČR se tyto desky nevyrábějí, vyrábí je však v současné době v zahraničí již celá řada výrobců, k nám je pro požární aplikace na základě velmi propracovaného a plně certifikovaného katalogu dováží prozatím pouze firma PROMAT s.r.o.. V poslední době se však začínají objevovat obdobné desky německé firmy SILKA (zatím pro nepožární účely) a o vstupu na náš trh již delší dobu uvažuje firma CAPE Boards Limited, další světový výrobce těchto desek. Lze očekávat, že po vstupu ČR do EU dojde i na našem trhu k velmi žádoucí konkurenci těchto výrobců a tím i k poklesu dosud extrémně vysokých cen, což umožní širší využití těchto desek i tam, kde to dosud právě z tohoto důvodu není možné.
Až dosud jsou tyto desky na našem trhu v plném rozsahu svého použití zastoupeny pouze jediným dodavatelem a totiž firmou THERMAX Brandschutzteile Geselschaft, která v ČR nabízí řadu certifikovaných protipožárních aplikací v rámci svého schváleného katalogu.
V letech 2000 až 2002 byla výroba podobných desek zavedena i v ČR a desky na této bázi nabízí v souč. době i firma Grena a.s., která na trh uvedla hned dva typy. Typ Grenamat B obsahuje vedle vermikulitu i určitý podíl dřevěných třísek, které činí tyto desky značně pevnější, než je typ Grenamat A, čistě vermikulitový. Firma ovšem výrobu obou typů dovedla až do stavebnicového systému s různými druhy povrchových úprav, počínaje kašírovaným papírem až po povrchy, opatřené různými druhy dýh a laminátů. Firma Grena a.s. bohužel dosud nemá zpracován rozsáhlejší katalog průkazně odzkoušených aplikací, bez kterého nelze desky v širším měřítku aplikovat, lze však očekávat, že po dokončení aplikačních zkoušek a následné certifikaci konkrétních aplikací podle evropských norem tento handicap brzy vyrovná.
Pro protipožární úpravy mohou tyto desky sloužit několika způsoby. Nejčastěji jsou užívány ve formě tepelných izolací v sendvičových stěnách, montovaných z jiných, požárně odolných desek (sádrokartonové, sádrovláknité, cementotřískové, vermikulitové nebo vápenocementové sendviče), jako výplně křídel požárních uzávěrů atd. Na rozdíl od obecně rozšířeného názoru platí, že čím má deska či prvek, vyrobený z minerálních vláken vyšší objemovou hmotnost (až do určité hranice), tím lepší má tepelně izolační vlastnosti a tím vyšší má i požární odolnost. V tomto ohledu byly společně s firmou Knauf před několika lety provedeny průkazné zkoušky stěnových prvků, u kterých bylo prokázáno, že při správném kotvení těchto výztuží k nosným elementům byla záměnami vnitřní minerální izolace zvýšena při stejné skladbě obou plášťů zvýšena požární odolnost těchto příček až o 60 minut.
Obdobně jsou desky a rohože z minerálních vláken (zdůrazňuji, že mám na mysli čedičová vlákna,resp. tzv. kamennou vlnu, nikoliv vlákna skleněná, která mají nižší bod tání a snášejí proto v přímém styku s plamenem nižší teploty - viz praktické zkoušky, prováděné před časem firmou Rockwool) užívány již řadu let pro zvýšení požární odolnosti vzduchotechnického potrubí a ve formě lisovaných, povrchově upravených tenkých desek i jako požárně odolné kazetové podhledy.
Před několika lety vyvinula naše firma společně s tehdejším podnikem ORSIL Častolovice speciální typ desek na bázi čedičové vlny s označením ORSIL PYRO a na jejich základě byl navržen a průkazně odzkoušen obkladový systém ORDEXAL. Protože k Ordexalu byl zpracován podrobný katalog, publikovaný v č. 21 tohoto zpravodaje, jenom krátce o nových aplikacích tohoto systému. Během roku 2002 byly provedeny některé další zkoušky ve zkušebně PAVUSa.s.-Veselí n.L. a ve spolupráci s REPO Praha, ing. Karpašem, CSc a jeho spolupracovníky byla dokončena další samostatná aplikace - totiž požární izolace plastových instalačních potrubí na bázi PVC a PE až do průměru 500 mm, zavodněných i nezavodněných. Vedle toho bude koncem roku možno užívat lepené obklady ORDEXAL i pro zvýšení požární odolnosti cihlových stěn a silnostěnných plechových stěn stavebních prvků a technologických aparátů. V řešení jsou i nové typy kabelových prostupů a žlabů, dořešena byla i otázka povrchových estetických úprav a aplikace těchto materiálů ve venkovním prostředí a na válcových sloupech. Jak jsem psal již v předchozím čísle - lepené obklady ORDEXAL jsou v současné době samostatnou kategorií v oblasti požární ochrany a již dnes lze konstatovat, že se podařilo vyvinout a certifikovat ucelený systém, který díky velmi stabilním deskám a spolehlivému kotvícímu systému představuje technicky i ekonomicky rovnocennou alternativu všem dosud užívaným materiálům, zvyšujícím požární odolnost konstrukcí. K tomu je nutno připomenout, že jde zároveň o multifunkční řešení, zajišťující současně zateplení interieru a zlepšení jeho akustických parametrů, dobře snášející i vibrace a dynamické rázy.
Závěr:
Původně jsem si představoval, že tento článek zkompiluji z jednotlivých firemních podkladů a zaměřím se pouze na obklady a některé aplikace. Postupně jsem však zjistil, že to není dost dobře možné, protože celý sortiment desek je nesmírně široký a jejich využití v našem oboru je značně nerovnoměrné, podle jednotlivých aplikací. Snažil jsem se proto vybrat z celého souboru jenom ty nejrozšířenější materiálové aplikace s vědomím toho, že se nezavděčím výrobcům, jejich výrobky jsem opominul. Bohužel, snad někdy jindy.
Mám-li tedy vše podstatné shrnout:
Na prvním místě, z hlediska počtu a rozšíření protipožárních aplikací ve stavebnictví, jsou v interieru jednoznačně sádrokartonové desky a konstrukce z nich a to především v podobě stěn a stropů, obkladů dřeva a OK. Za nimi - ve stejných typech aplikací následují sádrovláknité desky, kde je však patrný posun směrem k vyšším požárním odolnostem. Zajímavé je, že desky s celulosovými vlákny (Fermacel) se u nás příliš nerozšířily, ačkoliv jsou podle mých informací v zahraničí, zejména pak v Německu užívány ve značně větší míře, zejména s ohledem na svoji vyšší pevnost. Právě tak mě není jasné, proč jsou opomíjeny konstrukce ze sádrových desek pro přesné zdění a to i přesto, že se před lety u nás poměrně často používaly (desky PROMONTA). Jejich montáž pomocí přesného zdění umožňuje aplikaci poměrně stabilních nenosných stěn se zaručenou požární odolností, z hlediska stavebních firem vlastními silami, protože jde o běžné zednické práce a s poměrně nízkými náklady, zejména při požadavcích nad 90 minut rozhodně nižšími, než při aplikaci sádrokartonů či jiných desek. Nevím - možná je to tím, že jejich výrobci nemají o větší rozšíření zájem nebo se nevěnují dostatečné propagaci.
Pro aplikace ve venkovním prostředí jsou k disposici zatím především desky CETRIS, v současné době lze - po povrchových úpravách využít i desky ORDEXAL a po impregnaci snad i desky na vápenosilikátové bázi. Z ekonomického hlediska bych dával přednost v prvé řadě Cetrisu, zde je však třeba důsledně respektovat pokyny výrobce s ohledem na značné objemové změny těchto desek ve vlhkém prostředí. Uvidíme, jak se budou chovat a jak dalece se ujmou na trh nově zaváděné cementové desky Aquapanel.
Zcela záměrně jsem vynechal nejrůznější typy desek na cementové bázi, vyráběné u nás i na Slovensku některými zavedenými výrobci již poměrně dlouho. Tyto desky (CEMVIN, SKLO-BET, NOVOS atd.) mohou být sice velmi užitečné i v požární ochraně, nejsou však ve větší míře průkazně odzkoušeny pro jednotlivé aplikace a z tohoto hlediska jsou pro naše potřeby nepoužitelné. Věřím, že v řadě případů by byly konkurenceschopné - ale zatím…
Za vynikající považuji vápenosilikátové desky, které lze použít téměř univerzálně. Ovšem, pokud někdy navrhuji aplikaci těchto desek ve stavbě, ozývají se námitky investorů, že jsou příliš drahé. Souhlasím- cena je skutečně v mnoha případech vysoká - zdůrazňuji však, že pouze v poměru k užitné hodnotě konkrétní aplikace. Výroba desek je technologicky náročná a tedy i jejich cena je nutně vyšší. Proto výrobci,chtějí-li, aby byly tyto desky prodejné, musí nabízet svým zákazníkům vyšší komfort. To sice náklady na desky dále zvyšuje, ale naopak zase šetří práci projektantům díky dobře připravené a průkazně ověřené nabídce konkrétních aplikací. Proto bude vždy záležet především na tom, co zákazník skutečně potřebuje a na co má. Chci-li kupovat auto, musím zvážit, k jakému účelu mě má auto sloužit a co si mohu dovolit. Jezdit mohu Škodovkou jako Mercedesem, oboje splní ve většině případů svůj základní účel. Mercedes ovšem s větším komfortem. A v tom to je. Pokud někdo nepoučenému stavebníkovi nebo investorovi nabízí pro požární odolnost 15 nebo 30 minut do interieru a normálního prostředí obklady či prvky z vápenocementových desek, nabízí mu Mercedes tam, kde by stačila Škodovka. Jistě, věřím, že každý by chtěl raději ten Mercedes, ale ne každý využije v konkrétních podmínkách všech jeho možností. A jaký bude poměr užitných vlastností k jeho ceně ? Většina z nás umí posoudit, jaké auto potřebuje, ale umí v našem případě zákazník kvalifikovaně rozhodnout bez hlubší znalosti požární problematiky?
Desky na bázi vermikulitu jsou z požárního hlediska velmi dobré a možná v některých aplikacích předčí i desky kalciumsilikátové. Jejich cena je také asi o 20 % nižší, náklady však doporučuji ve všech případech (a to nejenom u vermikulitu) posuzovat ve vztahu ke konkrétní aplikaci a nikoliv pouze na desku. Může se stát, že i z velmi drahé desky lze díky jejím vlastnostem zhotovit velmi ekonomickou konstrukci - a zase naopak. Na druhé straně bych chtěl znovu zdůraznit, že jsou aplikace těchto desek vhodné výhradně do interieru a to pouze do ustáleného prostředí tam, kde nekolísá vnitřní vlhkost. Současně je nutné si uvědomit, že jedna věc je objekt v provozu a druhá věc je období výstavby. Podle mých zkušeností je nutné prvky z vermikulitu montovat až po uzavření stavby a v období, kdy jsou dokončeny všechny těžké betonáže, zvyšující vlhkost prostředí. Citlivost těchto desek na vysokou vlhkost je skutečně vysoká a je nutné ji respektovat. Jinak ovšem po dokončení a při respektování všech technologických postupů výrobců lze považovat tyto konstrukce za velmi bezpečné a z požárního hlediska spolehlivé. Možná, že z hlediska prostředí budou zajímavé právě desky Grenamat, protože jejich výrobce má v sortimentu i desky oboustranně plášťované. To může zvýšit jejich stabilitu i při vyšší vlhkosti.
Desky na bázi minerálních vláken považuji za velmi perspektivní a věřím, že jejich protipožární aplikace jsou teprve na prahu svého dalšího vývoje. Ne proto, že právě naše firma vyvinula první systém lepených obkladů u nás (a neskromně prohlásím, že i ve Střední Evropě). Ale především proto, že tyto desky jsou polyfunkční a ekonomické, nezatěžují stavbu a dobře se s nimi pracuje, mají dlouhodobou životnost a řadu dalších pozitivních parametrů. Ale o tom už jsem hovořil a nemá význam to dále rozvádět. Ať si každý vybere sám.
Závěrem bych chtěl znovu zdůraznit, že všechny protipožární konstrukce a jakákoliv požární opatření, zvyšující požární bezpečnost staveb by měly provádět zásadně jen odborné firmy. A nejenom odborné firmy, ale firmy řádně zaškolené firmy a s dobrou pověstí. Kam vede neprofesionální a diletantská práce se často ukáže až po letech - názorně je to vidět právě teď na řadě objektů při povodních. A myslím, že ještě bude vidět a v dost děsivé míře. Jenže co teď s tím... Každý by měl dělat jenom to, čemu rozumí a měl by za to také převzít plnou odpovědnost v případě selhání. Ono totiž provádění aplikací požárně bezpečnostních zařízení se jeví zdálky jako velmi dobrý obchod, ale na druhé straně, ona je to také ohromná odpovědnost. A selhání může stát lidské životy. A jen málokdo si to uvědomuje. V mnoha případech jsem se u stavebníků setkal se stanoviskem, že "hasiči to schválili, tak co, tím jsme z obliga.." Velmi obtížně se takovým lidem vysvětluje, že bez ohledu na souhlas či schválení orgánu státního dozoru základní odpovědnost vždy spočívá na dodavateli. Hasič nemůže vidět všechno. Ale to asi ještě bude dlouhá cesta....
Sídlo společnosti:
J Seidl a spol., s.r.o. Husova 120,
544 01 Dvůr Králové nad Labem,
tel: 499 320 459, fax: 499 320 219
Technická kancelář:
Pražská 16, 102 21 Praha 10,
tel/fax: 281 017 369, mobil: 608 075 005,
e-mail: bohuslav@seidl.cz, web: www.seidl.cz
VOR-KOS v Hradci Králové, oddíl C, vložka 4,
bankovní spojení KB Trutnov 13443/601/0100
IČ: 00484016
© J. Seidl & spol., s.r.o. 2009
Realizace www stránek: Saturn-Toya