Úvodník

Moto: A posse ad esse consequentia non valet...
(z možného skutečné nevyplývá)

Jak jde život ...?

Toto číslo zpravodaje je tak trochu jubilejní, jak vidíte na obálce, číslo třicáté. S ohledem na to, že jde o „šestiměsíčník“ a vycházejí tedy dvě čísla ročně (což mně dá poměrně dost práce, abych to naplnil nějakým smysluplným obsahem), vycházíme již 15 let, tedy od roku 1991. Začínali jsme s nákladem cca 300 kusů, které jsme jako direct mailing zasílali poštou na 4, později 6 stránkách na pár adres našich tehdejších zákazníků, v současné době náklad dosahuje cca 3500 výtisků, stránek máme jak kdy je potřeba a mohu bez nadsázky říci, že tento zpravodaj dostává většina projektových kanceláří a projektantů, které mají co do činění s požární ochranou, jak doufáme všichni hasiči - preventisté v ČR, větší stavební úřady a řada velkých stavebních organizací, a jak doufám, většina příjemců jej i čte.

Nejde jenom o statistiku. Myslím, že si můžeme připsat určité zásluhy a trend, vedoucí ke zvyšování odbornosti a znalostí v našem oboru, zvýšení zájmu o jednotlivé druhy a typy „požárně bezpečnostních zařízení“, tedy nátěrů, nástřiků, obkladů a stavebních konstrukcí, které mají za cíl zvyšovat a udržovat požární bezpečnost staveb. Nechci to příliš připomínat, ale naše firma byla jedna z prvních, které v květnu r. 1990 v našem oboru vůbec vznikly, a musím při zpětném pohledu říci, že to byly tehdy docela bohatýrské časy. Na jedné straně převážná část stavebních firem byla ještě ve státních rukou a jejich vedení bylo (až na výjimky) značně nedůvěřivé k soukromým dodavatelům, na trhu byl velký nedostatek materiálů, které by byly pro naši práci použitelné a hlavně - chyběly legislativní podklady pro prokazování funkce. Stačil protokol ze zkušebny VUPS, později PAVUS Veselí n. L., ale téměř nikdo na stavbách ani v projekci nevěděl, jak se s ním dá nebo má pracovat, zkušební předpisy a normy sice existovaly, ale obvykle byly prokazovány pouze funkční, tedy požární parametry aplikace, o ostatní nikdo příliš nedbal.

Naše firma byla první, která začala hned od počátku vydávat na své aplikace „Osvědčení o jakosti a kvalitě“ (což děláme dodnes), tedy jakýsi záruční list, ve kterém jsme osvědčovali, že dílo, které jsme na stavbě odvedli, má skutečně požadovaných x minut požární odolnosti a že byl příslušný materiál průkazně vyzkoušen nebo posouzen někým, kdo na to má autorizaci či oprávnění. Také jsme se snažili, abychom na každou aplikaci PBZ od jiných výrobců byli patřičně vyškoleni a měli tak oprávnění k tomu, abychom ji na stavbách prováděli. Dnes se to vyžaduje obecně, skromně dodávám, že alespoň trochu i naší zásluhou. Snažili jsme se také o vlastní vývoj nových výrobků a nových materiálů a při zpětném pohledu musím říci, že pokud bychom to nedělali, patrně už naše firma neexistuje, protože náklady na zavedení standardu ISO 9001 a na kontrolu a dodržování všech dalších předpisů a norem jsou stále vyšší, a my bychom to bez nových výrobků neufinancovali.

To neříkám proto, abychom se chlubili, jak jsme dobří. To byly prostě začátky. Někdy dobré, někdy se také něco nepovedlo. On to byl vlastně určitý druh sebeobrany, a pokud někdo z vás má ještě některé z těch prvních čísel, zkuste se do těch starých úvodníků podívat. Neustále jsme upozorňovali na tehdy vžitou praxi řady jedinců a nově vzniklých firem, kteří právě v našem oboru hledali rychlou cestu ke zbohatnutí, falšovali materiály (hlavně protipožární nátěry), nedodržovali předepsané technologie, tloušťky vrstev, spotřebu materiálu, a tím poškozovali nás i ostatní firmy, které již od počátku sázely na kvalitu a odbornost.

Sice již vidím, jak se mi při psaní začíná nad hlavou vytvářet svatozář, nicméně si neodpustím ještě jedno konstatování - věřím pevně, že jsme i my určitou měrou přispěli k tomu, že se do oboru zavedl pořádek, že se průběžně upravují a novelizují projektové normy, které jsou v daném okamžiku jedny z nejlepších v Evropě (děkuji alespoň dodatečně všem těm, co na tom mají zásluhu), že byla zpracována a posléze vydána vyhláška MV ČR 246/01 Sb. (za ni děkuji docela upřímně hasičům - i když je to na nás svým způsobem bič) a že se postupně až dodnes vytváří určitá legislativa, která většinu průběžně prováděných podvodů znemožňuje. Ne, nehodlám nikomu podkuřovat nebo lichotit - jako pracující důchodce to nemám zapotřebí, na výši mého důchodu to zaručeně vliv mít nebude, ale skutečně jsem o tom přesvědčen.

Jenže to má i své negativní stránky. Na jedné straně se snažíme dodržovat všechny ty normy a předpisy, které jsme si vymysleli a přijali sami, vedle toho se snažíme absorbovat to obrovské množství norem a předpisů, které apriori přijímáme (často bez překladu - pouhým vyhlášením ve věstníku) z EU a začíná v tom být zmatek. Do toho poněkud kontraproduktivně zasahují obchodní předpisy a zákony, které rovněž bez rozmyslu z EU přebíráme, a tak stále častěji narážíme na problémy a rozpory mezi jednotlivými paragrafy toho či onoho zákona. Konečně - názorným příkladem může být již zmíněný § 13b zákona 22/97 Sb. v nevím již kolikátém platném znění.

Stále palčivější začínají být proto i otázky jednotného výkladu nejasných pasáží jednotlivých legislativních dokumentů. Řada věcí ve vyhláškách, ale někdy i v normách není domyšlena do konce, zpracovateli je sice jasný cíl, kam se chce se svým předpisem dostat, ale není schopen zformulovat své požadavky natolik jasně, aby jim běžný uživatel rozuměl. Opět jsem o tom psal v minulém úvodníku. Chybí institut, který by umožnil vydavateli toho, kterého předpisu či normy nejasné pasáže uživatelům vysvětlit nebo vyložit. V srpnu t.r., při posledním jednání, kdy se připomínkovala připravovaná vyhláška MV „o technických podmínkách požární ochrany staveb“, která má platit od ledna příštího roku, jsem žádal o připojení odstavce či paragrafu, který by umožnil ČNI nebo MV ČR či jiné instituci závazně vykládat sporné případy aplikace požárních předpisů a norem. Ministerstvo financí - pokud vím z tisku - ve svých interních směrnicích pro jednotlivé FÚ v zájmu zajištění jednotného postupu při výběru daní tyto výklady vesele provádí a nikomu to nevadí. Mně ovšem bylo řečeno, že to nejde, a že k výkladům je zplnomocněn pouze soud. Takže asi zase nic - bohužel, nikdo nemá čas čekat, někdy řadu let na rozhodnutí.

Ono to není tak legrační, jak se zdá. Dovolte malý příklad. Vyhláška 246/01 Sb. ve svém § 7 nařizuje provádění pravidelných kontrol provozuschopnosti „všech požárně bezpečnostních zařízení“ (jak jsou eufemisticky nazvány protipožární nátěry, nástřiky, obklady atd.) ve stavbě, a to každoročně, přičemž se předpokládá funkceschopnost ke dni kolaudace stavby. To by bylo vynikající za předpokladu, že bychom - zejména u starších staveb, kterých je v ČR většina - byli schopni určit požadavky na požární bezpečnost, které v době kolaudace pro konkrétní stavbu platily, že by byla v řadě případů vůbec původní dokumentace k dispozici a že by byla nějaká rozumná cesta, jak dosáhnout toho, aby majitel nebo uživatel objektu skutečně na nedostatky, zjištěné případně při kontrole, dostatečně a včas reagoval a zajistil nápravu. Jestliže se už stát, jako ochránce stávajícího právního bezvědomí do role hlídače požární bezpečnosti staveb prostřednictvím svých orgánů kvalifikoval, potom by měl vytvořit i jednoduché nástroje, které by byly skutečně funkční a nikoliv proklamativní a které by umožnily, aby byly výsledky těchto kontrol skutečně pro všechny závazné a nezůstávaly jenom na papíře. Mohu říci, že u novějších staveb řada územních odborů HZS tyto kontroly skutečně vyžaduje, ostatně zejména zahraniční majitelé ve vlastním zájmu na splnění alespoň základních předpisů PO dbají. Ovšem co dělat například s protipožárními nátěry, aplikovanými prakticky až dodnes na stavbách v celé ČR. Platné normy říkají jasně, že nátěr musí vydržet funkční nejméně deset let a potom musí být obnoven, není-li průkazná zkouška o tom, že je i nadále plně funkceschopný.

Protipožárními intumescentními i jinými nátěry se zabývám z dosud aktivních důchodců v tomto státě asi nejdéle a proto mohu s plnou odpovědností prohlásit, že až na výjimky prakticky žádný z aplikovaných protipožárních nátěrů (vyjma nátěry DEXAMIN, DEXARYL a FLAMIZOL) nebyl průkazně testován z hlediska dlouhodobé životnosti, resp. funkceschopnosti. Nátěr DEXAMIN ATKP C 6690 prokázal po 10 letech v interiéru ztrátu funkce cca o 10 %, což znamená pokles z R 30 na R 15, výsledky zkoušek nátěru Flamizol zná pouze jeho výrobce a nátěr se již v současné době nevyrábí a Dexaryl, který vyhověl bez ztráty květinky, je určen pouze na dřevěné konstrukce. Takže - a čtěte prosím pozorně - lze odpovědně konstatovat, že všechny protipožární nátěry na OK s výjimkou výše uvedených dvou, aplikované na stavbách do roku 1996 jsou v současné době ve smyslu platného stavebního zákona a platných projektových norem (ČSN 73 0804 a ČSN 73 0810) již nefunkční a většinou se v tehdy aplikované verzi již ani nevyrábějí. A každým rokem přibývají další po dovršení 10 let od aplikace. A to ani nemluvím o tom, že z hlediska dnešních zkušebních norem nejsou plně funkční ani ty nátěrové systémy, které se používaly do 30. 6. 2004. Ale budiž - hodnotíme ke kolaudačnímu stavu.

A teď mi prosím laskavě řekněte, co s tím? Dovede si někdo představit, že se například uzavře vstupní hala velkého hotelu nebo banky a všechny nosné sloupy se za plného provozu pečlivě obrousí nebo opískují, aby se mohly znovu natřít novým protipožárním nátěrem? Nebo totéž udělat ve výrobní hale průmyslového závodu? To všechno představuje vysoké ztráty a nové náklady na něco, co majitel či uživatel vůbec nepředpokládal. Jde o miliony korun, případnou ztrátu zakázek …. Takže se zcela jistě vzpříčí. A co s tím udělá státní správa? Dovolím si odhadnout, že nic. Takže budeme v protokolech o kontrolách konstatovat, že nátěry nejsou funkční, budeme to konstatovat vždy znovu příští rok a další rok a bude to mít postupně jediný výsledek - že si totiž ti, pro které byla vyhláška původně v dobrém úmyslu určena, z nás budou dělat blázny. Ostatně - jak je možné, že zmíněná vyhláška platí už 5 let a dodnes o ní některé podniky ani nevědí, natož aby prováděly nějaké kontroly? K čemu takový předpis je, když ani stát, který ho vydal, nevyžaduje jeho plnění? (Já vím, jsou kraje, kde se to alespoň u velkých podniků vyžaduje, ale např. příští týden jedu na kontrolu 3 velkých průmyslových hal, kde se nikdy žádná kontrola neprováděla - a to tam prosím zpracovávají plasty).

Myslím, že řešení existuje, a celkem jednoduché, už jsme ho kdysi nabízeli pojišťovnám. Proč se má stát do takových věcí vůbec montovat ? Prevence by se měla starat jenom o základní věci - evakuace lidí, odstupové vzdálenosti, příjezdové plochy a provozní věci, jako je dostupnost požární vody či hasebních prostředků atd. Ať si to hlídají pojišťovny samy - pokud někoho pojistím, jde přece o moje peníze, takže když nemá všechno v pořádku, tak v případě požáru prostě nic nezaplatím. A naopak ty zaplatíš všechny škody, které jsi špatně a nedostatečně ochráněnou stavbou způsobil ostatním. Podívejte se, jak pojišťovny reagovaly při povodních. Nejprve platily jako mourovaté, potom zvedly pojistné a dnes už některé stavby v rizikovém území prostě nepojistí. Tak proč to neřešit stejně? Máš všechno v pořádku - tady máš slevu na pojistném. Nemáš - budeš platit víc nebo tě nepojistíme vůbec. Jenže (jak jsem slyšel před několika lety pětihlasně) to prostě nejde - konkurence, víte?

Ale vraťme se zpátky k bilancování. V prvních letech byla materiálová báze velmi úzká a nebylo dohromady z čeho vybírat. V letech 1990 - 91 byl z nátěrů na trhu pouze již zmíněný Dexamin, který aplikovala řada přidružených výrob JZD a také naše firma v rámci licence tehdejšího SVUM Praha, kde byl nátěr vyvinut. V r. 1991 se objevil první typ italského nátěru BARRIER 87. Následovala PITTURA v různých podobách a (bohužel) od různých (dnes již zčásti neexistujících) výrobců, nový typ BARRIER All Acqua, Barrier 95, který po zániku dovozce zmizel z trhu, FLAMIZOL (který byl v r. 2004 nahrazen typem S), PROTION (až do roku 2004, kdy v nových zkouškách neuspěl) a koncem tisíciletí se již roztrhl pytel - BARRIER 2001 a později celá řada dalších obch. názvů, která se dá rozlišovat pouze platnými certifikáty, STO a dimenzačními tabulkami.

S nástřiky to bylo zajímavější. První nástřiky se objevily již v šedesátých letech na základě zahraničních dovozů - velmi dobrým, ale devizově náročným, a proto nepříliš dostupným byl nástřik THERMAX (nezaměňovat s později dováženými deskami od jiného výrobce), v letech 1968 - 1970 se na trhu objevily nástřiky PYROC a jeho pozdější české varianty, AZBESTOSPRAY, LIMPET, SIBATERM, ing. Moravec vyvinul ve VVUSZ Malešice první český nástřik PORFIX, Stavební izolace Praha METIZOL, objevil se i maďarský POLYPLAST-POLYSTOP a nakonec - jediný z celé plejády zatím vítězný TERFIX ve své modifikaci TERFIX P, dodatečně certifikován byl znovu PORFIX. Některé z výše jmenovaných nástřiků obsahovaly azbestová vlákna po celou dobu výroby, v některých byl azbest pouze v prvních šaržích - dnes je to celý balík problémů i z tohoto hlediska a v řadě případů je nutno analyzovat staré nástřiky právě na obsah azbestových vláken i dnes.

Naučili jsme se také tyto omítky stříkat. Když se podíváte na první nástřiky, prováděné v letech 1990 - 1995, některé z nich připomínají krápníkové jeskyně, při bližším pohledu lze na spodních pásnicích stříkaných I profilů z této doby najít i dutiny a otvory až na holý kov. Dnes je již kvalita velké většiny nástřiků dobrá, firmy se naučily dbát i na homogenitu směsi a kvalitu povrchu, sice stále ještě nelze nástřiky používat jako okrasu do interiéru, ale už to přece jenom nepůsobí tak zle. Jenom s adhezí na podklad a zejména tloušťkou vrstev jsou stále ještě občas - hlavně u menších firem - potíže. O peníze jde přece vždycky až v první řadě a většina investorů to stejně nepozná, tak co.

Obklady se v podstatě objevily až po zavedení směnitelnosti koruny, tedy někdy v letech 1990, protože až na výjimky byly vesměs z dovozu. Tou výjimkou byl EZALIT a DUPRONIT, jehož použití ve stavbách dodnes někteří uživatelé hořce litují pro obsah azbestu, který dnes musí nákladně odstraňovat, později náhrada pod jménem DEKALIT (také něco azbestu, i když jenom málo), desky CEMVIN, CETRIS, NOVOS a SKLOBETON. Samozřejmě sádrokartony a jeho aplikace ve všech podobách, sádrovláknité desky (FIREBOARD, FERMACEL, RIDURIT a další), vláknocementové desky AQUAPANEL a na špici (kvalitativně i cenově) desky PROMATECT H, L, nyní i v mírně levnější podobě.

Nové zkušební podmínky podle ČSN EN 1363-1 neměly na deskové obklady tak zničující vliv jako na intumescentní nátěry, a tak katalogy výrobců nabízejí poměrně širokou a stále rostoucí škálu aplikací, od jednoduchých obkladů sloupů a nosníků až po podhledy, požárně dělící stěny a další konstrukce.

V roce 1996 byly průkazně odzkoušeny první lepené obklady ORDEXAL, tenkrát na ocelové nosné konstrukce, v r. 2000 pak průkazně i na železobeton a další stavební prvky. Je zajímavé, jak dlouho trvá, než se nový výrobek skutečně zavede na trhu - teprve v posledních několika letech se tento typ obkladu, bez ohledu na to, že je ve většině případů levnější, účinnější a lehčí než většina ostatních ochran, a nyní již deset let plně odzkoušený, dostává do širšího povědomí u projektantů a stavebních organizací a stále méně často se setkáváme s udiveným dotazem projektanta „ORDEXAL?, co to je“. Prostě setrvačnost českého odborného trhu je značná, a čas od času člověka potěší, když najde v projektu např. PYROFOL (kdopak ještě dnes ví, co to bylo), DEXAMIN ATKP C 6690 (který se nevyrábí od roku 1993) nebo např. nástřik UNIPRON (JZD Stř. Skalice….) Ovšem vysvětlujte investorovi, že pan projektant je patrně již v penzijním věku a materiály se časem inovují, takže předepsaný nástřik či nátěr nebo obklad již dávno není na trhu.

Mohl bych vzpomínat ještě dlouho (co bylo před 20 lety si pamatuji lépe než to, co jsem měl včera k obědu), ale k čemu by to bylo. A tak jenom na závěr naopak pár novinek:

V poslední době se stále množí požadavky na těsnění obvodových spár mezi fasádním pláštěm avodorovnými požárními konstrukcemi - tedy stropy v jednotlivých podlažích. Jedná se o kontinuální spáry, někdy i značně široké a často - zejména u výškových budov - s požadavky na vysokou požární odolnost E nebo dokonce EW či EI 120 DP1.

Nejprve jsme tyto požadavky řešili případ od případu pomocí posudků ve formě rozšířené aplikace, v letošním roce jsme však provedli průkaznou zkoušku v PAVUS - Veselí n. L. podle ČSN EN 1366-4 „Zkoušky požární odolnosti instalačních rozvodů - část 4: Těsnění lineárních spár“, která v současné době již platí. Takže v současné době jsme schopni splnit požadavky na těsnění kontinuálních lineárních spár až do šířky 200 mm a do požární odolnosti E/EW 120, EI 90. V rámci rozšířené aplikace jsme potom schopni zajistit toto těsnění až do šířky spáry 250 mm a odolnosti EI 180 DP1. Certifikát snad dostaneme ještě dříve, než tento zpravodaj vyjde (alespoň doufáme).

Právě tak jsme ve spolupráci s firmou SIKA průkazně odzkoušeli tepelnou izolaci karbon-epoxidových ztužujících pásků, určených pro zvýšení stability železobetonových stěn a stropů. V daném případě nejde o požární odolnost, ale o zajištění limitní teploty 90 0C, tj. teploty, kdy dochází k porušení spoje a degradaci epoxidového pojiva pásku a tím i ke ztrátě jeho funkce.

Jak z výsledků zkoušek vyplývá, v závislosti na tloušťce obkladu ORDEXAL jsme schopni chránit pro danou teplotu pásku až do 120 minut. Upozorňuji, že v daném případě jde o expertizní posudek, vypracovaný PAVUS a. s. Praha, protože pro tyto požadavky chybí potřebná norma.

A jenom krátce na závěr - co nás čeká v legislativě od 1. 1. 2007 ? V oblasti stavebního řádu a stavebních výrobků nabude účinnosti nový stavební zákon č. 183/2006 Sb. a k němu vydané prováděcí předpisy - tedy (možná) novela vyhlášky 137/1998 Sb. (zatím ovšem sice víme, že se na ní pracuje, ale zda, a jak to dopadne, lze pouze věštit z křišťálové koule) a snad i nová vyhláška „O technických podmínkách požární ochrany staveb“, kterou intenzivně dokončuje odbor prevence GŘ HZS MV ČR. Dáme se překvapit, jak to nakonec dopadne.

1 Podotýkám, že k výše uvedenému tvrzení mám veškerou potřebnou dokumentaci, kterou na přání mohu kdykoliv doložit, případně i zveřejnit na internetu.