Úvodník

Moto: Nejlepší na plešaté hlavě je, že slyšíš sněhové vločky.
anonym

Jak jde život ...?

Možná, že ti z vás, kteří čtou naše stránky a hledali starší čísla technických zpravodajů na internetu zjistili, že jsme tato čísla odstranili a ponechali jenom několik posledních. Právě tak chybí úvodní pasáž posledního úvodníku, kde jsem psal - možná že na naše poměry až příliš otevřeně - o tom, co si myslím.

Jako reakce na poslední úvodník a na zveřejnění korespondence mezi Asociací a některými státními institucemi se mě dostalo jemného upozornění pomocí několika velmi nevlídných dopisů od postižených, vyhrožujícími žalobami a soudními spory, pokud své osvětové činnosti nenechám.

Musím otevřeně říci, že nechci do problémů zatahovat ani firmu, která tento zpravodaj vydává, ani Asociaci, která marný boj s větrnými mlýny vede a tak jsem zbaběle ustoupil a odstranil jsem bolavé pasáže s tím, že už „budu hodný“. Kdybych byl mladší, asi bych neposlechl, ale ve svých 65 letech nemám podobné komplikace zapotřebí, nehledě již na to, že jak praví stará moudrost (a teta Kateřina) „kdo chce kam, pomozme mu tam“ a „každý svého štěstí strůjcem“. K celé věci mohu jenom dodat, že alespoň naše firma bude přísně dbát na to, aby aplikace, které na stavbách provádíme, měly, v souladu se zněním zákona 22/97 Sb. všechny doklady, vydané podle platných českých, resp. evropských norem. I když si o tom myslím své a i když nás to patrně po obchodní stránce poškodí.

Nicméně těm, kteří by měli zájem vyzkoušet platnost § 13b zmíněného zákona a znalosti hasičů v okresech (a možná i trochu ušetřit) v rámci své činnosti doporučuji, aby se poohlédli po materiálech PBZ, vyráběných v nových zemích EÚ, tedy v Bulharsku a Rumunsku a jak jsem zjistil, platí to i pro Turecko, byť není členem EU. I z těchto zemí dovážené materiály lze volně nabízet a prodávat podle zmíněného paragrafu na našem trhu a protože jsou uvedeny v těchto zemích na trh podle místních norem a zvyklostí, je na hasičích z okresů, aby v rámci kolaudačního řízení posoudili, zda např. turecká či rumunská zkušební norma odpovídá našim „oprávněným zájmům“ natolik, aby mohl být ten který materiál připuštěn do české stavby. Všimněte se prosím, že na nikoho neútočím, nic nezlehčuji, nikoho nejmenuji a výslovně upozorňuji, že nic nemám proti normám ani výrobkům zmíněných zemí – neznám je, neznám ani místní zvyklosti. Jenom znovu chválím moudrost našich zákonodárců a doufám, že jsem se tím nikoho nedotkl.

Ale nechme ožehavých problémů a věnujme se otázkám veselejším. Dostávám řadu dotazů na to, jakou reakci na oheň mají různé protipožární i jiné nátěry (nemluvím o kabelech), dokonce je v některých případech vyžadován zkušební protokol podle ČSN EN 13501-1. Nevím, když se budete bavit se zkušebnami, patrně vám řeknou, že to jde a zkoušku udělají. Já bych ovšem řekl, že vždy záleží na tom, jaký smysl by ta zkouška měla mít.

Chápu, že zkoušet funkci, zdůrazňuji slovo funkci intumescentního nátěru na dřevo smysl má, nezkouším ale nátěr samotný, ale dřevo, opatřené nátěrem, tedy finální aplikaci, pro kterou je nátěr určený. Vyzkoušet tentýž nátěr na plechu jenom proto, že chci zjistit reakci samotného nátěru na oheň podle stejných kriterií považuji za nesmysl, už jenom proto, že dostanu naprosté hausnumero a stejně nebudu vědět, co s tím.

Požadovat tutéž zkoušku pro nátěry na kabelové izolace je už naprostá zhůvěřilost a svědčí o neznalosti celé problematiky. Tyto nátěry jsou vždy komponovány tak, aby maximálně plnily účel, pro který byly vyrobeny, to znamená, v případě kabelů bránily šíření plamene po izolaci a co nejvíce omezovaly tvorbu dýmu. Ze své podstaty, ať již jde o nátěry ablativní nebo intumescentní, musí nejprve dojít k rozkladu jednotlivých složek a odhoření pojiva, aby mohlo dojít k následné reakci, která buď tepelně izoluje (pěna) nebo vytváří krustu atd. K posouzení této funkce ovšem slouží úplně jiné normy, zaměřené přímo na energetické rozvody – v daném případě např. ČSN EN 50266 atd. Zkouška reakce na oheň podle ČSN EN 13501-1 je pro nátěry zcela nesmyslná a jak jsem se sám nedávno přesvědčil, když jsem se snažil pomoci jedné naší spolupracující firmě - vede pouze ke zbytečnému vyhazování peněz a k nic neříkajícímu konečnému výsledku. Patrně by bylo zapotřebí, aby se každý, kdo podobné zkoušky vyžaduje, zamyslel nad jejích účelem. Je jasné, že např. v technických návodech nelze brát ohledy na výjimky - musí platit obecně. Na druhé straně je ovšem nutné posoudit, zda vůbec hodnocený materiál do příslušné kategorie svojí funkcí patří a zda má požadovaná zkouška smysl.

Ostatně pro nátěry obecně platí jak v ČSN 73 0810, tak i v dalších projektových normách příslušná ustanovení o povrchových úpravách a nevidím žádný důvod, proč by bylo třeba nejenom tyto, ale i všechny ostatní nátěry zkoušet podle norem pro stavební výrobky. Prosím, aby mně bylo správně rozuměno - v daném případě se jedná o samotný nátěr a jeho konkrétní vlastnost - hořlavost resp. reakci na oheň nátěru „an sich“, nikoliv o jeho spolupůsobení s jakýmkoliv dalším výrobkem.

Vidíte - ať chci nebo nechci, pořád se točím okolo norem, jejich platnosti a smyslu. Ono vlastně s normami, certifikáty a ověřováním konkrétních vlastností stavebních výrobků souvisí v našem oboru prakticky všechno. Jinak bychom vůbec nemohli tyto vlastnosti posuzovat a projektování by bylo ještě obtížnější, než dosud, protože by chybělo základní měřítko. Já bych to řekl asi tak - normalizace je nesmírně důležitá a potřebná, určité předpisy a normy a to nejenom pro stavebnictví platit musí a měly by platit obecně nejenom v EU. Problém je ovšem v tom, že se z praktických technických nástrojů, usnadňujících práci techniků a výrobců stalo postupně politikum, které - pod tlakem nejrůznějších zájmových skupin, začíná působit zcela opačným směrem, totiž začíná technickému rozvoji a obchodu spíše bránit. Podívejte se, co se děje v Evropské unii. Původní úmysl byl jistě dobrý a rozumný - v celé Unii budou platit stejné zkušební předpisy, zavede se certifikace, aby bylo možno objektivně potvrdit konkrétní vlastnosti příslušného výrobku a vydá se směrnice, která umožní, aby se tyto výrobky mohly používat všude.

Jenže vše zůstalo, právě v důsledku tak říkajíc kreativního působení různých lobistických skupin na zákonodárce jednotlivých zemí na půl cesty. Na jedné straně normotvorná činnost se rozbujela do gigantických rozměrů a v současné době již zcela ztrácí vazbu na realitu. Věřím, že pro mnoho akademických i jiných institucí a konkrétních specialistů je to výborný celoživotní zdroj dobrých příjmů, ale vše postrádá jakýkoliv smysl, jestliže si uvědomíte, že v současné době je vydáváno tolik norem a předpisů, že prostě není v silách žádného výrobce (snad s výjimkou nadnárodních společností, majících k disposici stovky specialistů), projektanta, natož pak hasiče, aby tyto normy dokázal vůbec prostudovat, a ještě se podle nich řídit. Specifickou příchuť má tato nadúroda norem v ČR, kde jsou průběžně omezovány finanční prostředky pro příslušný Úřad, který by měl tuto činnost koordinovat, což následně vede k tomu, že jsou tyto normy přijímány bez překladu pouze vydáním v úředním věstníku. Jak jsem se nedávno dozvěděl, jenom v r. 2006 bylo takto převzato přes 2500 norem z různých odvětví a jak uvedl na posledním jednání TNK 27 ing. Pelc, jenom návrhů norem z oboru k připomínkám přišlo k jeho rukám přes 17 000 stránek v jazyce anglickém.

Myslíte si, že někdo z výrobců, hasičů, projektantů či investorů někde na okrese alespoň vzdáleně vůbec tuší, co v takových normách je a zda některou z nich neporušuje ? Ovšem může to být náramný klacek v rukou toho, kdo by si dal tu práci a chtěl příslušného výrobce, stavebníka či úředníka nějakým způsobem postihnout. Třeba i v zahraničí, pokud svůj výrobek někam vyváží. Ostatně článek ing. Buchtové v tomto čísle se snaží pro lepší orientaci připomenout alespoň ty nejdůležitější pojmy - pokud vím, PAVUS vydá (nebo snad již vydal) v rámci svého zpravodaje jakýsi přehled předpisů. Lze ovšem předpokládat, že v době vydání již opět nebude aktuální, protože autoři těchto předpisů a norem jsou neobyčejně plodní…

Na druhé straně ovšem Unie pro přechod k těmto normám nestanovila jednotné období a umožnila jednotlivým členským zemím, aby si tyto termíny stanovily samy. Zní to sice krásně a je to velmi liberální, nicméně v každé zemi existují místní výrobci a různě silné průmyslové svazy, které jsou pochopitelně do věci přímo zainteresované. Tito výrobci (pokud nejde o nadnárodní společnosti) samozřejmě nemají zájem o evropskou konkurenci a tak se maximálně snaží o to, aby národní normy platily co nejdéle a hledají další překážky, jak bránit tomu, aby evropské normy a výrobky, realizované podle nich, bylo možno používat v jejich zemi. Všimněte si, že říkám používat, protože dovozu těchto výrobků bránit nelze - to je dáno již hlavními zásadami, na kterých celá Unie stojí. Takže každá členská země má jinak dlouhé (pochopitelně vždy co možná nejdelší) přechodové období platnosti svých národních norem, což krásně přispívá k ochraně „oprávněných národních zájmů“ (samozřejmě všude jinde, jenom ne v ČR, kde jsme si vlastní normy postupně rušili již od r. 2000 a to jen proto, aby se muselo více zkoušet).

I to je pochopitelné a zajisté by to být nemělo, nicméně je. Jenže - nepříjemné pro nás a pro ČR obecně je, že naši zákonodárci a celá legislativa ještě vůbec nepochopila ani neakceptovala zákony trhu a stále ještě žijeme v reálném socialismu. Jestliže jsme dříve ohýbali hřbety před stranickými orgány a poslouchali co říkal Sovětský Svaz a nikdy jinak, bez jakéhokoliv rozlišování, co je dobré pro nás a co pro Sovětský Svaz, děláme v současné době totéž na opačnou stranu - ohýbáme hřbety před Bruselem a v rámci svého, teoreticky již samostatného rozhodování zase přestáváme rozlišovat, zda všechno, na co v Bruselu kývneme, je pro naše hospodářství dobré. Mimo to si troufám říci, že lidé, kteří o těchto otázkách jednají, jsou vybírání spíše podle stranického klíče a jejich odbornost je po výtce spíše obchodně politická.

A to má za následek, že i naše normalizace a příslušné předpisy sice vyhovují požadavkům Unie a také samozřejmě požadavkům nadnárodních společností, které jsou u nás největšími zahraničními investory a které samozřejmě chtějí své výrobky používat a montovat v celém společenství bez omezení, ale zato tvrdě poškozují české výrobce, protože …ale to bych se opakoval - přečtěte si prosím předchozí úvodníky.

Kromě toho je třeba rovněž upozornit na skutečnost, že řadu věcí bychom dokázali i přesto prosadit tak, aby vyhovovaly našim národním zvyklostem i v přijímaných normách, jenomže bychom museli tyto normy a předpisy řádně a včas přečíst, připomínkovat a zpracovávat národní přílohy. Bohužel - současný stav vypadá tak, že Česká republika je skoro jedinou zemí, která např. v komisi CEN nedokázala za celá léta alespoň z hlediska norem našeho oboru uplatnit skoro nic. Samozřejmě že za to nemůže Česká republika jako taková, ale její odpovědní představitelé a skutečnost, že příslušný úřad nemá dost prostředků, aby mohl zainteresovat kvalifikované a vhodné lidi, kteří by připravované normy studovali, projednávali a připomínkovali z hlediska našich, českých zájmů.

České národní zájmy totiž nejsou prázdný pojem, i když to zní spíše trochu archaicky. Je to otázka konkurenceschopnosti našich výrobců na zahraničních trzích a naopak konkurenceschopnosti zahraničních výrobků u nás. Jestliže jsou naše (evropské) normy přísnější než obdobné normy zahraniční a jestliže tyto zahraniční výrobky i přesto, v důsledku (pro nás) špatných dohod musíme pustit na náš trh, potom tuto konkurenceschopnost ztrácejí naši výrobci především doma. A proč by někdo kupoval dražší (v důsledku nákladnějšího zkoušení) a s horšími parametry (v důsledku přísnějších norem) český výrobek v zahraničí, když může mít svůj domácí, který tuzemským předpisům také vyhovuje a je levnější. Myslíte, že většina investorů vyžaduje pro svoji stavbu to nejdražší, byť třeba i (z hlediska norem) nejkvalitnější?

Jsem přesvědčen, že až uplyne i ten nejzažší termín a ty skutečně velké státy EU (Německo, Francie, Itálie, V.Britanie) budou muset natvrdo všechny přijaté normy zavést, dojde velmi rychle k jejich revizi, protože to, co dnes vyhovuje těmto zemím ve vztahu k ostatním, zcela určitě nebude vyhovovat jim samotným.

Jinak řečeno - normalizace je u nás, bez ohledu na to, co je publikováno, silně podhodnocena a zanedbávána. To je ostatně vidět i z neustále nižšího rozpočtu a finančních prostředků, které na ní stát uvolňuje. Jestliže se z roku na rok sníží rozpočet úřadu, který je za ní odpovědný skoro o třetinu, myslím, že to hovoří za všechno (a věřte, že mě nikdo za tyhle řádky neplatí). Jenže málokdo si uvědomuje, že prostředky, které státní správa na jedné straně ušetří, jsou naprosto zanedbatelné proti ztrátám v celém hospodářství, které výše uvedené problémy a bezhlavé přebírání zahraničních norem působí výrobcům. A jejich příjmům a tím i daňovým příjmům státní pokladny. Je to krátkozraké a za nějakou dobu na to doplatíme. Všichni.

Aktuality z naší firmy

Teď zase něco jiného, konkrétnějšího. V příloze tohoto čísla najdete opět dva katalogové listy. Jeden se vztahuje k nově certifikovanému systému těsnění obvodových spár „ORDEXAL - dilatační spára Speciál“ , který jsme vyvinuli a odzkoušeli s ohledem na požadavky některých stavebních organizací. Systém je určen pro těsnění stavebních spár ve svislých i vodorovných, pevných i dilatujících (max. 7,5 %) požárně dělících konstrukcích, a pro těsnění styku mezi svislými a vodorovnými požárně dělícími konstrukcemi. Lze jimi dosáhnout požární odolnosti v rozmezí E(I) 15 až E(I) 60 a max. E 120 podle ČSN EN 13501-2 a to až do celkové šířky kontinuální spáry 200 mm. Všimněte si uváděných parametrů. Celé to bylo myšleno především pro obvodové spáry mezi fasádními prvky a jednotlivými podlažími, kde se, zejména u výškových staveb požaduje parametr E 120, ale samozřejmě, lze to použít kamkoliv.

Druhý katalogový list - KL 08100 s názvem ORDEXAL KARBON je určen pro zvýšení požární odolnosti karbon-epoxidových pásek, jejichž účelem je vyztužení a zesílení železobetonových nosných stavebních konstrukcí. Vhodnou dimenzací podle dimenzační tabulky v tomto listě uvedené lze tímto způsobem zajistit - v závislosti na tepelné odolnosti použitého lepidla - funkci vyztužující pásky v intervalu 15 až 120 minut. POZOR - nejde o požární odolnost ve smyslu normy ČSN 13501-2.

K tomu ještě několik podrobností. Tyto pásky, zhotovené z uhlíkových vláken a epoxidové pryskyřice a lepené pomocí epoxidového lepidla jako dodatečné vyztužení některých, zejména starších železobetonových konstrukcí na povrch jsou sice z mechanického hlediska velmi dobrým řešením jako dodatečná armatura, s ohledem na vlastnosti materiálů ze kterých jsou zhotoveny mají však velmi špatné požárně technické vlastnosti. Lepidlo, kterým jsou ke konstrukci kotveny totiž ztrácí přídržnost k podkladu již v rozmezí 50 až 90 0C. Proto je nutné, aby byla tato páska dodatečně tepelně izolována a to tak, aby se teplo nedostalo k pásce nejenom z čelní strany, tedy z plochy, na které je páska nalepena, ale aby nedošlo k ohřátí železobetonu pod páskou např. i z boční strany či ze strany odvrácené od požáru. Jinými slovy - pokud se tato páska izoluje jakýmkoliv materiálem pouze na základě výpočtu, musí být tento výpočet dokladován ze všech stran, resp. jako dvousměrné vedení tepla dvěma odlišnými materiály, tedy betonu a samotné izolace, což není právě jednoduché.

Dimenzační tabulka, uvedená v katalogovém listě je proto vypočtena až na základě průkazné zkoušky v peci podle platné ČSN EN 1363-1 a vyhovuje požadavkům na izolaci těchto pásek ve stěně či stropu (podle požadované doby funkce) nejméně 10 cm silné a ve vzdálenosti nejméně 10 cm od okrajů či dveřních nebo okenních otvorů. Pokud by bylo nutno aplikovat tyto pásky v ostatních případech, je nutno doložit jejich izolaci dodatečným výpočtem, protože tyto případy nelze s ohledem na větší počet proměnných promítnout do jednoduché tabulky.

Protože tato oblast je prozatím obecně nedořešena, bude naše firma ve zkouškách v rámci těchto izolací dále pokračovat. Zde je třeba upozornit ještě na jednu věc - původně jsme totiž předpokládali, že celou problematiku těchto izolací lze řešit výpočtem podle výpočetních programů pro vedení tepla. Při těchto výpočtech nám vyšly ovšem hodnoty izolace téměř poloviční proti těm, které vycházejí z tabulky, uvedené v KL. Po dokončení výpočtů jsme totiž pro ověření provedli zkoušku v peci - a zjistili jsme, že se výpočet neshoduje s realitou až o 50 % a museli jsme začít znova. Mějte to prosím na paměti, až budete o podobné aplikaci uvažovat.

V současné době máme již odzkoušenou další verzi izolačního systému - ORDEXAL Karbon Al - kde mohou být tloušťky obkladu výrazně nižší, výpočet lze použít prozatím pro jednorázová řešení v rámci posudku, pro obecnou aplikaci však bude nutno některé zkoušky ještě dokončit.

A ještě jedna věc - v letošním roce pro nás VVÚD Březnice provedl další soubor zkoušek pro vyhodnocení životnosti ve vztahu k funkci protipožárního nátěru na dřevo DEXARYL B Transparent a to po 13 letech stárnutí. Ve zkušebním protokolu je konstatováno, že se funkce nátěru, ani jeho vzhled ani po 13 letech nezměnila a nátěr je na smrkovém dřevě i nadále plně funkční. Další zkoušku provedeme za dva roky, ale již nyní můžeme jako výrobci deklarovat funkční životnost tohoto nátěru po dobu nejméně 15 až 20 let, samozřejmě v „normálním“ prostředí půdní vestavby či obytného domu.

A ještě prosba na závěr - na rozdíl od jiných seminářů, které jsou obvykle pořádány především z komerčního hlediska, jako výdělečné akce pořadatelů, jsou naše semináře organizovány především s ohledem na potřeby praxe, nikoliv proto, abychom předváděli, jak jsme chytří, ale s cílem, vzájemně si pomoci. Přivítáme proto Vaše náměty na přednášky a temata, která byste chtěli slyšet a o kterých byste rádi diskutovali na podzim, na našem pravidelném semináři v Brně. Předběžnou přihlášku máte - jako obvykle v jarním čísle, v příloze.