Úvodník

Motto: Poplácání po zádech je jen pár centimetrů od kopance do zadku.

Dilbert

Jak jde život ...?

„Tak nám zrušili TNK 27, paní Millerová….“ abych parafrázoval klasika. Tedy, abych byl přesný, obal zůstal, obsah byl trochu drsněji vyměněn. No dalo se to čekat, protože – upřímně řečeno, v poslední době dělala tahle komise „načálstvu“ samé vrásky na čele. Je pravda, že se v r. 2005 prakticky vůbec nesešla pro nemoc předsedy, animozita mezi některými členy byla někdy až legrační, nicméně přes to přese všechno valná většina všech členů pracovala i tak v subkomisích a po odborné stránce snad vadilo pouze to, že ne vždy byla ochotna souhlasit se vším, co se žádalo. Jedním z hlavních důvodů panské nepřízně byly patrně potíže okolo novely ČSN 73 0821, kde se projednávání více než na dva roky zaseklo a k řešení nebyla ze žádné strany „politická vůle“,(což bylo nakonec vyřešeno jakýmsi neslaným nemastným kompromisem až v letošním roce), k pohodě zřejmě nepřispěly ani nepřetržité námitky a připomínky členů komise ke stále ještě nevydané vyhlášce MV a okolnosti okolo volby nového předsedy a subkomisí…

No, byli jsme před komisí, budeme i po ní. Jenom je mi líto, že vše proběhlo takovým podivným způsobem – moje maminka by tomu řekla: „nedostatek Kinderstube“, já bych dodal, že to spíš odpovídalo jednání řeznického psa. O tom, že jsou členové komise (tedy i já) odvoláni, jsem se nejprve dozvěděl jaksi nepřímo, z internetu a telefonátů, kde se mě různí lidé dotazovali, jestli je to pravda a proč, ani pan tajemník na přímou otázku neodpověděl a teprve asi po týdnu jsem obdržel stručné psaní, že se pan ředitel ČNI na základě žádosti GŘ HZS rozhodl nás odvolat a že nám děkuje. Tečka. Legrační bylo, že jsme se pak ještě dodatečně v září sešli, abychom projednali ČSN 73 0856 a ještě pár věcí, ale to už jsme nebyli členové komise a pan tajemník nás oslovoval jako skupinu odborníků, kteří se prostě sešli, aby se k něčemu vyjádřili. Hezké.

Je to můj názor a nechci plakat nad tím, že mě spadly hračky do kanálu. To není osobní. Já sám byl v komisi poměrně krátce – od roku 2000, ale většina členů tam pracovala (a když říkám pracovala, tak to myslím vážně) déle než dvacet let, někteří dokonce tuto komisi spoluzakládali. Dělali to zadarmo, z pocitu zodpovědnosti a ve volném čase, museli věci rozumět, studovat předložené návrhy norem, případně je spoludotvářet, připomínkovat, nikdy jim za to nikdo ani nepoděkoval, spíš občas vynadal. Když už se – ať už z jakýchkoliv příčin, někdo rozhodl, že prostě vymění manšaft, mohl to udělat alespoň trochu civilizovanějším způsobem, i když vím, že právě tohle se v poslední době moc nenosí. Prostě svolat celou komisi, vysvětlit co se mu nelíbí a proč komisi ruší nebo odvolává členy. Vždyť se sakra jedná o lidi na určité odborné i kulturní úrovni s akademickým vzděláním, práci v komisi věnovali nezištně spoustu času „bona fide“ a ostatně výsledky činnosti jsou v českých projektových normách (a dříve i normách zkušebních) stále vidět. A nejsou zase tak špatné.

Ovšem ono vždy záleží na odvaze dotyčného podívat se lidem do očí, úhlu pohledu a na tom, kdo se na věc dívá. Každopádně přeji novým, dnes již úředně najmenovaným členům komise mnoho úspěchu do další práce. A věřte, že jim nezávidím, pokud jim o něco půjde, nebudou to mít lehké. Nicméně – ono to souvisí s tím, co jsem psal v minulém čísle, totiž v současném přístupu k normalizaci „an sich“. Mám zato, že se celkově mění pohled na projektování, existuje dost zřetelná snaha (nebo možná tlak zvenčí) maximálně se přizpůsobit požadavkům těch největších výrobců a obchodních společností, kterým v nadnárodním měřítku národní normalizace vadí, protože omezuje obchodování s jejich výrobky. Nejprve to odnesly zkušební normy, které bylo nutno v zájmu volného obchodu mezi jednotlivými státy EU zrušit a unifikovat. Ovšem je zajímavé, že se to povedlo jenom zčásti – z celé EU jenom tam, kde v daném oboru velcí národní výrobci nejsou a nebo nedovedou důrazně uplatnit své zájmy. Tedy především v ČR. Prakticky všude jinde v okolních státech si jedou po svém, podle svých norem a předpisů vesele dál - a to i ve zkušebnictví. Teď vzniká tlak i na přizpůsobování projektových norem – a ČR je zase první na řadě, protože naše projektové normy jsou nejpropracovanější a nebojím se to říci, v Evropě nejlepší a tím začínají překážet. Náhradou budou evropské normy, evropské standardy, evropské Směrnice a vyhlášky a patrně i různé předpisy pojišťoven. A proto (alespoň si myslím já) je zapotřebí i dostatečně pružná a přizpůsobivá komise, která nebude dělat potíže.

Ostatně je to vidět – již posledně jsem uváděl, kolik a jakých předpisů a norem v různých jednacích jazycích k nám z Evropy přichází a jak je přijímáme. Tisíce stran euronorem se prakticky nedá ani přečíst, natož prostudovat a tak s ohledem na termíny jsou přijímány ve Věstníku bez projednání a v originále, což sice vyhovuje odpovědným úředníkům, kteří si odškrtnou příslušnou kolonku a mají pocit, že dodrželi termín a tím, že je všechno OK. Ovšem za jakou cenu ? K návrhům euronorem docházejí z jiných států do Bruselu stovky připomínek (nikoliv ovšem z ČR) a v textech převzatých euronorem existují v okolních zemích často rozsáhlé národní přílohy, limitující zpravidla vstupní údaje i oblasti aplikace, což se opět v Česku převzatých norem téměř netýká. To by totiž musel u nás někdo ty normy číst, znát a připomínkovat a…. Ale možná, že se mýlím a nová TNK ve spolupráci s ČNI celý systém radikálně změní. Už se na ty národní přílohy těším.

Ovšem projektanti a malí a střední výrobci se tím dostávají do situace, kdy postupně ztrácejí přehled o tom, co je a není dovoleno, co která norma předepisuje, změny nestačí registrovat, protože na to prostě nemají kvalifikované lidi, nemají ani prostředky k jejich zaplacení, nehledě již na to, že těchto lidí je velmi málo a změn je moc. A to nemluvím o dalších vyhláškách a směrnicích, jako je REACH atd. Kdysi existovala u velkých podniků a různých institucí normalizační střediska, kde bylo možné se alespoň zeptat a případně zajistit rešerši k dané problematice. Dnes si o tom mohu nechat jenom zdát. Přitom existuje značná právní nejistota, protože nikdo se v té změti předpisů nedokáže orientovat, texty vyhlášek i zákonů jsou nejednoznačné a výklad může dělat pouze soud (za několik let od podání).

V minulém roce jsem po 7 letech protestů narazil, když jsem se snažil prosazovat alespoň ochranu trhu před materiálem, který neodpovídal platným českým ani evropským normám. Protože výklad § 13b zákona 22/1997Sb. v platném znění si provádí každý sám podle toho, jak se mu to hodí. Prostě volný pohyb zboží po EU je svatý a nikdo ho nesmí omezovat. A aplikace do stavby je věcí úvahy každého hasiče…

Letos nám život přinesl opačný problém. Skutečně jsme se o to nesnažili, přišlo to za námi samo. Obrátil se na nás zákazník z Nového Města n.Váhom, že by potřeboval náš protipožární nátěr na dřevo, protože mu ho sám slovenský výrobce podobného nátěru doporučil k aplikaci tam, kde jeho nátěr nebyl vhodný. Odepsali jsme, že nic proti tomu, zkoušky podle evropských norem, český certifikát i prohlášení shody máme a v dobré víře, že jsme všichni v EU a proto tam platí obdobná ustanovení o aplikaci do staveb jako u nás, jsme mu nátěr nabídli. Včetně veškeré potřebné dokumentace, znovu opakuji, včetně českého „Prohlášení shody“, platného certifikátu, který zohledňuje výsledky všech předepsaných zkoušek, včetně stanoviska hygienických a zdravotních orgánů, reakce na oheň, STO, prostě všeho.

Odpověď slovenského autorizovaného orgánu, kam pro jistotu tyto doklady náš zákazník zaslal, uvádím v doslovném znění:

Vážený pán …,
>> pozrel som si maily podľa prílohy. pre použitie v SR potrebujete preukázanie zhody podľa zákona
>> o stavebých výrobkoch č.90/1998 v znení neskorších predpisov. preukázanie zhody môže vykonať iba výrobca! preukazovanie zhody sa vykonanáva prostredníctvom technického osvedčovania.
>> Výrobca sa musí prostredníctvom žiadosti obrátiť na Osvedčovacie miesto (kontakty na www.tsus.sk)
>> Osvedčovacie miesto môže poveriť niektorého svojho pracovníka alebo aj našu AO.po vydaní TO
>> sa vykoná inšpekcia u výrobcu a certifikácia. Podľa priložených dokladov má výrobca vykonané potrebné skúšky takže postup by mal byť>
>> celkom rýchly.
>> S pozdravom …Jméno (které vypouštím, abych nepopudil)
> technický riaditeľ/ technical director a vedúci skúšobne / Head of laboratory

Cena cca 60.000 Sk bez zkoušek. V podstatě to, co se v ČR údajně na základě evropských směrnic nesmí – totiž vyžadovat novou certifikaci na výrobek, který byl již jednou v jiném státě EU certifikován a uveden na trh – a to nejenom podle místních, ale podle celoevropských předpisů a na který vydal výrobce platné prohlášení o shodě, je na Slovensku znovu údajně vyžadováno dokonce zákonem č. 90/1998 Z.z. ve znění pozdějších předpisů. Nevím, ten zákon jsem podrobně nestudoval, ale klidně bych tomu věřil. Ovšem ze zkušenosti vím, že je to tam běžná praxe – hovořil jsem minulý týden s pracovníky dvou velkých výrobců, kteří vyvážejí na Slovensko a jeden z nich má takových slovenských certifikátů na doma v ČR certifikované výrobky přes 30. To je peněz … Ovšem u nás se to nesmí, to jenom na Slovensku (a v Německu, Rakousku, Maďarsku, Polsku, Irsku, Anglii, Francii….) si mohou chránit vlastní trh. Jak jsem řekl na začátku – všechno záleží na úhlu pohledu a na zájmech těch, kdo to posuzují a vykládají. Případně na tom, jak moc a koho se kdo bojí.

Aby mě bylo správně rozuměno – já myslím, že to na Slovensku i jinde dělají dobře, to jenom u nás jsme papežštější než papež. Prostě kdo tam chce výrobky, spadající do regulované sféry aplikovat (nejenom dovážet či distribuovat), musí nejprve projednat dokumentaci s autorizovaným, státem pověřeným místem (ať už se mu říká jakkoliv), tam zjistí, zda jsou splněny všechny náležitosti pro aplikaci a podle toho buď dá nebo nedá potřebné razítko. A bez razítka ani ťuk. Nic méně a nic více. Ovšem je to čistě administrativní úkon, prověření dokumentace a žádné prohlášení o shodě a osvědčování. A ne za 60.000 Sk. Proč a za co ? A o tohle tady bojuji už nejméně 3 roky. A marně. U nás prostě stačí dovézt a může se aplikovat na základě zahraničního certifikátu a prohlášení o shodě. A každý se bojí proti tomu něco namítat, protože neexistuje žádný jednoznačný předpis.

Je to škoda. Stát by tím získal kontrolu nad tím, jaké výrobky se k nám do staveb aplikují a mohl by regulovat jejich kvalitu podle toho, na jaké evropské předpisy u nás přistoupíme.

Já vím, že jsem s tím už otravný, protože to tady opakuji pořád dokola. Je to jako házet hrách na stěnu. Každý soukromě pokývá hlavou a řekne, že mám pravdu. Ale když dojde na lámání chleba, zůstanu sám. Typicky české. Jenže tady jde přece o něco víc, než jenom o nějaký další certifikát. Jsem zvědav, jak teď dopadne stížnost naší firmy, kterou jsme poslali v uvedené věci na SOLVIT, tedy na příslušný útvar MPO. Výsledky zveřejním – pokud se je dozvím - v některém příštím čísle, ale moc iluzí si nedělám.

A teď dosti nářků a zase z jiného soudku. Na trhu se začínají objevovat nové protipožární nátěry a v důsledku různých omezení v projektových normách se výrobci začínají starat i o průkaz jejich životnosti. V příloze tohoto čísla naleznete katalogový list nátěru INTERCHAR 404, který splňuje veškeré požadavky ČSN EN 13501-2 a který by mohl (snad) poněkud změnit současný pohled na aplikaci nátěrových systémů tohoto typu. Podle výrobce odolává tento systém (po aplikaci krycího nátěru) vlhkosti a může být exponován v exterieru, je houževnatý a lze ho aplikovat ve vrstvách až 3000 mikrometrů v jediném nástřiku. Je prokázána i jeho dlouhodobá funkční životnost, nejméně 15 let a více a za určitých okolností údajně snad i po celou dobu životnosti stavby (tvrdí výrobce – všimněte si, jak jsem opatrný) -doklady o tom jsem zatím neviděl, lze však předpokládat, že tomu tak opravdu je, protože výrobcem je velká nadnárodní společnost, která by si patrně nedovolila veřejně hlásat bludy, které by bylo možno kdykoliv ověřit.

Zatím s tímto nátěrem nemáme žádné zkušenosti – jde u nás o naprostou novinku. Na druhé straně, pokud se výše uvedené parametry podaří prokázat, umožnilo by to aplikovat nátěrový systém, včetně krycího nátěru dílensky přímo u výrobce ocelové konstrukce a na stavbě provést po montáži pouze opravy místního poškození. Znamenalo by to patrně převrat v provádění těchto nátěrů na stavbách, protože iniciativu by asi převzali přímo výrobci ocelových konstrukcí nebo montážní firmy, které mají vlastní prostory pro tyto nástřiky (jako například naše firma) a dodatečné nátěry by byly spíše výjimkou u menších staveb. Ovšem je to zatím předčasné, nejprve to vyzkoušíme a potom uvidíme. Příště dáme vědět.

Když už hovořím o nátěrech. Při kontrolách nátěrových protipožárních systémů OK podle vyhlášky 246/2001 Sb. stále častěji narážíme na problém, co se starými nátěry, jejichž funkční životnost nebyla nikdy prokázána a jsou na konstrukci déle, než připouští platná norma. Jedná se o nátěry, jejichž výrobci buď již dávno neexistují, případně systémy, jejichž výroba již byla před lety zastavena a o prokazování jejich životnosti se již nikdo nepostaral, případně o nátěry, kde byl zkouškami naopak pokles funkce po určité době stárnutí prokázán. Zde je možno namátkou uvést např. nátěry DEXAMIN ATKP C 6690, který byl používán desítkami různých PV JZD, či JRD, komunálními službami a dalšími podniky ještě v dobách dřevního socialismu a to od roku cca 1983 do roku 1992, většinou zcela bez jakékoliv kontroly, dále nátěry BARRIER 87[1],BARRIER 95, BARRIER All Acqua (95), Pittura IE 20, Pittura LA 60, Protion a řada dalších. Dnes je možno konstatovat, že u všech výše uvedených nátěrů (snad s výjimkou Protionu, jehož výroba byla zastavena v r.2004 a od jehož aplikací tedy dosud neuplynulo 10 let) nelze prokázat jejich další funkci a jimi opatřené konstrukce jsou tedy v souladu s ČSN 73 0804 a ČSN 73 0810:2005 bez požární odolnosti.

Jenže – co s tím ?Jedná se o stovky ocelových konstrukcí, stovky a možná tisíce staveb po celé ČR, které jsou léta v provozu a kde tyto nátěry prakticky nelze obnovit. Jak také? Obnova těchto nátěrů totiž znamená, očistit konstrukci až na samou ocel, resp. opískovat na Sa2,5 a kompletně natřít znovu. To je prakticky nereálné. Druhou cestou je, všechny tyto konstrukce dodatečně obložit, ať již sádrokartonem, Cetrisem, Promatectem nebo Ordexalem. Nástřiky nepřipadají v úvahu, nehledě již na nutně mokrý proces. Tohle jsou totiž vedlejší aspekty tehdejších let, kdy se na životnost těchto systémů jaksi nemyslelo, i když již v době jejich aplikace platil zákon č. 50/1976 Sb. a jeho § 47. Chápu, že v dobách, kdy jsme „poroučeli větru a dešti…“ to nikoho nerušilo, plnil se plán a co bude za nějakých deset let ? Koho by to zajímalo. Ovšem co s tím teď.

A tak do zjišťovacích protokolů o kontrolách funkceschopnosti podle vyhlášky 246/2001 Sb. již několik let u těchto nátěrů píši, že nejsou funkční, ovšem každý to tiše bere na vědomí a dělá, že to nevidí. Jsem skutečně zvědav, zda to nebudou brát na vědomí ani pojišťovny, až dojde (a to zákonitě jednou dojde) k nějakému tomu požáru v postižené budově. Možná, že čas lámání chleba nastane teprve tehdy, až se začne mluvit o penězích.

Abych ovšem nemluvil jen o nátěrech. Víte kolik bylo v těch vítězných letech budování socialismu nastříkáno protipožárních nástřiků typu Limpet, Azbestospray, Pyrotherm a dalších, které obsahovaly velmi značné procento azbestových vláken ? Kolik máme všude po starých stavbách azbestových desek Ezalit, Dupronit , Dekalit, Lignát, Cembalit a zejména Pyral, které sice jsou funkční i nadále, ale které jsou hygienicky závadné a zejména v interiéru pro lidi nebezpečné ? Kolik je ve stavbách (a bytech) protipožárních dveří s výplní IZOMIN ? A některé se vyráběly až do roku 2000. Tohle už samozřejmě není problém vyhlášky 246/2001 Sb, protože tyto desky jsou i nadále z požárního hlediska plně funkční, ale především hygienických předpisů všeho druhu od zákonů až po vyhlášky a metodické pokyny MZdr. a MŽp. Ale to bych se pouštěl na příliš tenký led, chci jenom připomenout, že tyto problémy existují a opravy či likvidace těchto starých požárně bezpečnostních zařízení nebude právě procházka růžovou zahradou.

A zase z jiného konce – narazil jsem nedávno na jiný problém. ČSN 73 0831 (odst.5.4.1 a), uvádí, že elektrické silové kabely ve shromažďovacím prostoru a únikových cestách v prostorech a požárních úsecích, kterými pokračují nechráněné únikové cesty, navazující na shromažďovací prostory sice mohou být za určitých podmínek volně vedeny, izolace kabelů však nesmí obsahovat volně vázaný chlór. Jinými slovy – nesmí zde být použity běžné kabely s PVC izolací. Setkal jsem se ovšem s tím, že v některých případech i orgán OÚ HZS nic nenamítal proti použití PVC izolací s tím, že kabely budou opatřeny v celé délce protipožárním nátěrem. To je ovšem základní omyl. Tady musím důrazně upozornit na skutečnost, že žádný nátěr na kabely, zkoušený až dosud podle norem ČSN IEC 60332-3 nebo 60331, případně ČSN EN 50266-x nikdy neřešil otázky vzniklých zplodin hoření kabelů, ale jeho účelem bylo zajistit dlouhodobou funkci kabelů při požáru nebo omezit šíření plamene po izolaci.

Ovšem to neznamená, že se z takto chráněných kabelů nebude uvolňovat chlorovodík a další toxické zplodiny, mimo to samotná norma ČSN IEC 60332-3 dokonce připouští, že může ve zkušebním vzorku uhořet až 60 % jeho délky, aniž by tím došlo k překročení limitů, v normě stanovených. Tedy – dovolím si opravit zřejmě vžitou představu, že natřením kabelů se zmíněné kriterium ČSN 73 0831 splní – to ani náhodou, vážené dámy a pánové. Popřemýšlejte o tom.

Aktuality z naší firmy

V letošním roce již byly a do konce roku budou – podle termínu platnosti jednotlivých STO - postupně obnovena a aktualizována všechna stavebně technická osvědčení k našim výrobkům, s výjimkou nátěru DEXARYL B Transparent, který byl aktualizován AO 216 PAVUS již v minulém roce. Zatím byly obnoveny (v 1.pololetí t.r.) 2 certifikáty na „Polyfunkční protipožární lepený obklad ORDEXAL, jeden z nich zahrnuje obklady na OK, ŽLB a odvozené aplikace (dutinové cihly, keramické stropy atd) pod číslem 216/C5a/2007/0056 a druhý o stejném názvu pod číslem 216/C5a/2007/0080, zahrnující ocelové plechy a svařence (technologická zařízení), rozvaděčové skříně, vnitřní a obvodové stěny a střechy z trapézových plechů. Zbývající STO (ARADEX, dveře a dvířka DEXAMIN) budou aktualizována po ukončení platnosti stávajících STO v listopadu 2007 a v lednu příštího roku. V letošním roce byl v AO 216 PAVUS certifikován i soubor nově odzkoušených ucpávek širokých obvodových spár do šířky 200 mm do tvaru T mezi stropem a stěnou pod číslem certifikátu 216/C5a/2007/0004.

V letošním roce jsme vytvořili speciální skupinu, zaměřenou na kontroly provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení podle § 7 vyhlášky 246/2001 Sb. Je zajímavé, že i když tato vyhláška platí od roku 2001, mnohé podniky se s ní seznamují teprve nyní a jejich funkcionáři jsou velmi překvapeni, když od nich kontrolní orgány něco podobného požadují. Nicméně – firmám, pro které jsme některá tato zařízení prováděli, ale i všem ostatním nyní nabízíme buď jednorázovou (jedná-li se o malý rozsah) nebo dlouhodobou smlouvu o pravidelných kontrolách PBZ, včetně případných oprav zjištěných závad. Jsme schopni (ať již z titulu osoby odborně způsobilé, z titulu soudního znalce nebo s ohledem na zmocnění jednotlivých výrobců) provádět kontroly všech prvků pasivního protipožárního zabezpečení, tj. protipožárních nátěrů, nástřiků, obkladů, vč. Ordexalu, ucpávek prostupů (s výjimkou některých speciálních vodotěsných či tlakových), požárně dělících konstrukcí, hydrantů, hasících přístrojů atd. Neprovádíme kontroly samozaviračů a panikových kování a některých typů požárních uzávěrů a žádného z prvků aktivního hašení (sprinklerů, EPS, SHZ atd).

Srdečně zdraví