Časté chyby při užívání a změnách staveb bytových domů

řešených podle typových podkladů

Autor: plk. ing. Petr Chytrý

Byl jsem požádán, abych připravil příspěvek na dané téma. Když jsem začal přemýšlet o čem bych měl vlastně psát, tak jsem brzy zjistil, že kam se člověk rozhlédne, tam lze najít nějaký problém a příspěvek by šlo psát jako téměř nekonečný seriál. Pokusím se však v několika málo odstavcích vypovědět, s jakými nedostatky se setkáváme při výkonu státního požárního dozoru v Ústeckém kraji.

„Panelák“ je slovo, u kterého se mnohým sevře žaludek a někdo na něj nedá dopustit. Pravdou však je, že stále značná část naší populace ho má za vlastní trvalé bydlení a snaží se ho neustále vylepšovat. Zejména se jedná o panelové domy ze 70. a 80. let minulého století, kdy důvody regenerace panelových domů jsou známy a dostatečně pojmenovány. Nechci a nebudu se podrobněji zabývat dodatečným zateplováním těchto typů objektů, protože na toto téma již bylo napsáno mnoho příspěvků. Pouze bych chtěl v této souvislosti připomenout (s ohledem na běžné používání polystyrenu u konstrukcí dodatečných vnějších tepelných izolací), že od doby vydání minulého „ Zpravodaje“ došlo k naplnění poznámky k čl. 3.1.1 ČSN 73 0810, tj. „Stavební hmoty či výrobky, u nichž byl stupeň hořlavosti stanoven podle ČSN 73 0862 či je uveden v ČSN 73 0823, vyhovují požadavkům norem řady ČSN 73 08.. do 31.12. 2007. Po tomto datu se stavební hmoty a výrobky hodnocené stupněm hořlavosti mohou užít pouze u objektů, navržených před 31.12.2007.“. Dále považuji za vhodné z praxe upozornit na chyby v dodatečném zateplování ambulantních zdravotnických zařízení AZ 2 (stavěných např. v konstrukčním systému MS 71), zdravotnických zařízení ústavní péče LZ 2 a v některých objektech s pečovatelskou službou (dělených na požární úseky podle čl. 9.2.2 a/ ČSN 73 0835), kdy kromě jiného je normovými požadavky citované ČSN stanoveno, že odchylně od ČSN 73 0802 i ČSN 73 0810 nesmí mít tyto objekty, ve kterých jsou umístěna uvedená zdravotnická zařízení a zařízení sociální péče, vnější tepelnou izolaci obvodových stěn provedenu z materiálů třídy reakce na oheň F až B, a to včetně konstrukcí dodatečných vnějších tepelných izolací. V praxi jsou tato ustanovení projektanty často opomíjena a dochází ke zbytečnému vydávání nesouhlasných stanovisek správního orgánu na úseku požární ochrany.

Většinovým společným negativním prvkem, se kterým se při výkonu státního požárního dozoru dále setkáváme, je porušování ustanovení § 125 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 68/2007 Sb. Jedná se dokumentaci skutečného provedení stavby, kdy je vlastník stavby (společenství vlastníků, bytové družstvo apod.) povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci, odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. V případech, kdy dokumentace stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, je vlastník stavby povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby. Při změně vlastnictví ke stavbě, a na to by si měli dát pozor občané, kteří v současné době kupují nebo se chystají koupit bytové jednotky, odevzdá dosavadní vlastník dokumentaci novému vlastníkovi stavby. Zde bych novým budoucím vlastníkům důrazně doporučil, aby trvali na předání této dokumentace od původního vlastníka a v případě, že tato dokumentace neexistuje nebo není v náležitém stavu, tak trvali na jejím předání popř. zpracování. Před koupí objektu je možné postupovat podle ustanovení § 125 odst. 3 stavebního zákona, kdy podáním podnětu příslušnému stavebnímu úřadu může tento úřad, neplní-li vlastník stavby povinnost podle odstavce 1, vlastníkovi nařídit, aby dokumentaci skutečného provedení stavby dodatečně pořídil Pokud není nezbytná úplná dokumentace skutečného provedení stavby (což může být u objektů typové výstavby reálné), uloží stavební úřad pouze pořízení zjednodušené dokumentace (pasport stavby), pokud ji vlastník nepořídil sám. Pokud se noví vlastníci budou řídit tímto doporučením, ušetří si do budoucna hodně nepříjemných starostí a značné finanční náklady, které eventuelně vyplývají z neexistence těchto dokumentů, a které mají případný vliv na dále uvedené skutečnosti.

Samostatnou kapitolou by mohlo být nahlížení, popř. získání typového projektu, podle kterého byl daný konkrétní panelový dům stavěn, kdy existovalo i typové řešení požární bezpečnosti daného typu objektu, které se během vývoje několikrát změnilo a existovaly i jednotlivé krajské varianty. V archivu státního požárního dozoru okresu, kde jsem jako preventista začínal, byly dokonce i typové okresní varianty domů, stavěných např. okresním stavebním podnikem apod. Ale o tom možná někdy jindy.

Velkou oblibu má v současné době výměna oken a dveří. Jedná se většinou o záměnu dřevěných prvků za prvky plastové. Z výkonu státního požárního dozoru a z řešení různých stížností bych chtěl zejména upozornit na chyby, které se vyskytují u výměny, popř. úpravy vchodových dveří. Pokud se projektant může opřít o původní projektovou dokumentaci a zachová konstrukční části dveří (DP), rozměry, směr otevírání a zajištění dveří, tak se pravděpodobně problém nevyskytne. Z nejčastějších chyb lze vyzdvihnout dvě.

Za prvé je to nedodržení - zúžení původně instalovaného běžně otevíraného dveřního křídla, kdy např. původní 90 cm otevírané křídlo je nahrazeno menším a zbytek tvoří pevné křídlo opatřené zástrčemi popř. obrtlíky. Tato situace se pak obtížně řeší např. dodatečným instalováním uzávěrů, které umožňují snadné a rychlé otevření křídla (např. pákový uzávěr s rukojetí nejvýše 120 cm nad podlahou, otevíratelný pohybem shora dolů nebo vodorovně ve směru úniku). Chtěl bych upozornit, že požadavky na šířku vstupních dveří stanovují i jiné normativní dokumenty než ČSN řady 73 08.. . Je to např. ČSN 73 4301 „Obytné budovy“, která v kap. 5.3 požaduje, že v bytových domech všechny vstupní dveře do budovy a dveře zádveří musí mít světlou šířku otvoru nejméně 90 cm.

Druhou častou chybou, s kterou se setkáváme, je dodatečná úprava v zajištění dveří a to jak při nové instalaci dveří, tak při úpravě stávajících. Jedním z běžných, často užívaných argumentů, je obrana proti případným krádežím, kdy společenství vlastníků si nechá instalovat systém koule-koule popř. jiné zábrany, které bez použití např. speciálního klíče neumožní osobě z objektu volně odejít. Kromě porušení předpisů na úseku požární bezpečnosti staveb se jedná i o porušení stavebních předpisů, kdy např. § 37 odst. 8 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění pozdějších předpisů (hlavní město Praha to má obdobně) stanovuje, že dveře na únikových cestách musí umožňovat snadný a rychlý průchod a svým zajištěním nesmí bránit evakuaci osob a zásahu požárních jednotek. Platí zde zásada, že bezpečnosti lidí je kladena větší priorita než bezpečnosti objektů. Pokud takovouto nepovolenou úpravu provedu u stávajících dveří, tak dochází k porušování zejména stavebního zákona. Jedná se totiž minimálně o udržovací práce, které mohou negativně ovlivnit požární bezpečnost a tedy o práce, které vyžadují stavební povolení nebo ohlášení. Situaci lze řešit jiným způsobem a to např. speciálními bezpečnostními zámky, avšak i tyto musejí být v případě evakuace osob samočinně odblokovány a otevíratelné bez dalších opatření (např. kódové karty tam, kde se nejedná o chráněné únikové cesty apod.).

Další velkou skupinou, kde se vyskytují problémy, je zařízení pro zásobování požární vodou. Chtěl bych se zabývat a upozornit na některé skutečnosti u vnitřních odběrních míst. Dále bych chtěl upozornit na skutečnost, že kromě získání a používání ověřené projektové dokumentace je vhodné, aby jak projektant, tak i osoby, provádějící kontrolu provozuschopnosti těchto požárně bezpečnostních zařízení znali historii tvorby předpisů, popř. změn normativních dokumentů, které se těchto PBZ týkají a uměli se v nich orientovat.

I dnes se stále setkáváme s dotazy (kupodivu i od instalatérských firem), které se týkají provedení rozvodných potrubí k dodávce vody do hadicových systémů z hořlavých hmot. Zjednodušeně lze konstatovat, že podle Interpretačního dokumentu č. 2 Směrnice rady 89/106 Evropské unie má vnitřní hydrantový systém (deklarovaný pro první zásah) umožnit osobám hasit zblízka malý požár, který z hlediska tepelné expozice představují jednotlivé hořící předměty uvnitř objektu. Tato tepelná expozice, dovolující pobyt osob v tomto prostoru, nezpůsobí ani deformací termoplastických materiálů vnitřních vodovodů. Proto mj. i stávající ČSN 73 0873 „PBS – Zásobování požární vodou“ umožňuje provedení těchto potrubí z hořlavých hmot, ale stanovuje k tomu některé další podmínky. Jednou z nich je, že pokud tato potrubí prochází prostory s požárním rizikem, musí být trvale zavodněna. Z nehořlavých hmot však musí být provedeny mj. potrubní rozvody v objektech, situovaných v územích s pravděpodobnou dobou od ohlášení požáru do zahájení zásahu požárních jednotek větší než 15 minut a v dalších normou stanovených případech. Stanovená doba nebude pravděpodobně překročena ve velkým městských aglomeracích, ale panelové domy stavěné v menších lokalitách nebo v horských oblastech tento časový limit často nesplňují. Dotazy od projektantů často směřují k tomu, kde tyto časy lze zjistit. V první řadě je třeba vycházet z „požárního poplachového plánu kraje“, který je vydáván formou Nařízení kraje nebo je k dispozici u místně příslušného HZS kraje. Způsob stanovení těchto časů je popsán např. v informativní příloze B výše uvedené ČSN. Uvedená doba se skládá z doby dojezdu první jednotky (ta se stanoví na základě doby výjezdu a doby jízdy této jednotky) a z doby bojového rozvinutí první jednotky (zpravidla 2 minuty).

ČSN řady 73 08.. se začaly ve velkém používat v průběhu roku 1977. V oblasti požárních vodovodů však první norma této řady, tj. ČSN 73 0873 „Požární vodovody“, vyšla až v roce 1986 s účinností od 1.3. 1987. Výjimky z této normy povolovaly ve své působnosti krajské správy Sboru požární ochrany národních výborů a městské správy Sboru požární ochrany národního výboru hlavního města Prahy. Pro typové podklady povolovala výjimky hlavní správa Sboru požární ochrany ministerstva vnitra ČSR. Žádost musela být podána cestou územně příslušné správy Sboru PO okresních národních výborů. O těchto skutečnostech by se dal napsat rovněž celý článek, protože dostat výjimku byl často „běh na dlouhou trať“ s velkou administrativní náročností. Touto zmínkou bych chtěl jen upozornit, že některé objekty mohly být stavěny tzv. „na výjimku“, což bez ověřené projektové dokumentace nezjistím a někdy se nestačím v konkrétním případě „divit“, ale o tom možná opravdu někdy jindy. Do 1.3. 1987 se používala tehdy účinná ČSN 73 6622 „Požární vodovody“, která byla platná od 1.1. 1963 a nahrazovala čl. 139 ČSN 73 0121 „Domovní vodovody“ z prosince 1954. Pominu případné úpravy, opravy, změny apod. této ČSN, protože bych chtěl pouze vystihnout její počáteční princip (a to jen částečně) u některých typových panelových domů. Výjimky z této normy povolovalo opět ministerstvo vnitra – hlavní inspekce požární ochrany, po dohodě s příslušnými dotčenými úřady a orgány a s Úřadem pro normalizaci, kterým se také zaslal opis udělené výjimky.

Principem vnitřního požárního vodovodu např. v obytné budově o šesti až deseti nadzemních a jednom podzemním podlaží bylo, že v každém bytě této obytné budovy musel být alespoň jeden z výtoků Js 13 (např. dřezový výtokový ventil apod.), umožňující snadné nasazení gumové hadice téže jmenovité světlosti. Dále musely tyto obytné budovy mít na stěně patrového odpočívadla prvního a šestého nadzemního podlaží uzamykatelnou skříňku s gumovou hadicí Js 13, nejméně 10 m dlouhou, opatřenou hubicí. Klíč skříňky musel být v zaskleném rámečku na skříňce, která se opatřovala nápisem v červené barvě „Požární nářadí – hadice Js 13“. V podzemních podlažích obytných budov např. se skladovacími sklepy, musel být poblíž vstupu do podzemního podlaží požární výtok Js 25 s hadicí v obdobné úpravě, jak již bylo zmíněno. Princip byl cca takový, že obyvatel bytu, kde hořelo, běžel pro hadici, odmontoval pohyblivé rameno baterie (pračkové ventily tehdy moc nebývaly) našrouboval jeden konec gumové hadice na zbytek baterie, pustil si vodu a hasil. A teď si představme tu praxi, kdy si uživatelé jednotlivých bytů, družstvo, společenství vlastníků apod. „bez rozmyslu“ vyměnili dřezové baterie (hodně se používaly porcelánové nebo bakelitové z tehdejší NDR) za pákové, kde se např. pohyblivé rameno nedá bez speciálního nářadí sundat nebo je tzv. pevné. Dále se vyskytly i případy, kdy „odborná firma“ provádějící revizi těchto zařízení, nahradila zpuchřelé gumové hadice požární hadicí D25 s půlspojkami a vydala kladný doklad o kontrole provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení. Celý systém zajištění vnitřní požární vodou je těmito úpravami pryč! Neznalost zákona neomlouvá a v případě obecného ohrožení hrozí i trestní stíhání. V těchto případech bych doporučoval celkovou rekonstrukci vnitřních odběrních míst podle současných technických předpisů. Samozřejmě s projektovou dokumentací a s postupem přes příslušný stavební úřad.

Bytová jádra, jejich změny a úpravy jsou také samostatnou kapitolou a mnoho lidí provádí jejich rekonstrukci. Vývoj problematiky bytových jader je také bohatý, kdy požadavky na tato jádra byly řešeny v typizačních směrnicích, normách apod. Při případné rekonstrukci, údržbě nebo stavební úpravě bych chtěl upozornit zejména na dodržení požadavků na prostupy rozvodů. Rozvodná potrubí a jejich příslušenství, sloužící k rozvodu nehořlavých látek pro technická zařízení stavebních objektů nebo pro technologické účely, mohou prostupovat požárně dělící konstrukcí při dodržení normových podmínek, které jsou stanoveny zejména ČSN 73 0802 a ČSN 73 0810. V případě typových panelových domů byl většinou volen systém přebetonování jednotlivých stoupaček v úrovní požárního stropu. Při výkonu státního požárního dozoru jsme narazili i na případy, kde místo kvalitního betonu se nacházela polystyrénová deska pouze s betonovou mazaninou, aby nebylo na první pohled nic vidět. Zde bych při rekonstrukci těchto stoupaček apeloval na důkladné požární oddělení jednotlivých bytů i v případě, kdy tvořil panelový dům jeden požární úsek. Při požárech v nižších podlažích se často setkáváme s případy, kdy jsou přes stoupačky zakouřeny horní patra a lidé mají problémy s případnou evakuací. Vhodných materiálů se najde spousta i v rámci firem kolem tohoto zpravodaje.

Na závěr mi dovolte, abych poděkoval za možnost napsat tento článek. Chtěl jsem jen upozornit na některé problémy a v žádném případě netvrdím, že jsem je pojmenoval všechny a v plném rozsahu. Snažil jsem se je uvést v obecné rovině, kdy konkrétní aplikace mohla mít úplně jiný vývoj. V rámci diskusního fóra www.seidl.cz jsem spolu s Ing. E. Vašátkem odpovídal i na jiné praktické problémy jednotlivých uživatelů bytových jednotek. Pokud se na tuto diskusi podíváte a na některé problémy se v rámci rozpětí této diskusní skupiny zeptáte, rádi Vám odpovíme.