Úvodník

S ohledem na některé připomínky něco o poslání a funkci těchto úvodníků. Jak jistě řada z vás postřehla, jsou tyto „pastýřské listy“, jak kdysi hezky napsal jeden z mých bývalých přátel vedeny v osobním tónu a vyjadřují moje názory, nikoliv názory redakce či redakční rady. Domnívám se totiž, že je řada věcí, které se ke mně dostanou prostřednictvím dotazů a různých konzultací z praxe nebo na které narazím při řešení konkrétních zakázek, jejichž řešení nemá přesnou „kuchařku“ v normách nebo vyhláškách a které stojí za širší, byť třeba neoficiální diskuzi mezi odborníky. V úvodnících se snažím takové otázky a problémy publikovat a provokovat, i když je mi jasné, že mě to velkou oblibu u lidí, kterých se to týká, nepřinese. Pochopitelně se to snažím tu a tam trochu odlehčit, aby se tyto tirády daly vůbec číst. Pokud proto někteří z vás mají zato, že jsou úvodníky příliš osobní a nepatří do technického zpravodaje, promiňte mi to. Já to prostě jinak neumím.

A nyní zpět do veselé současnosti. Dlouho očekávaná nová vyhláška MV konečně vyšla pod číslem 23/2008 Sb. s platností od 1.července t.r. Na rozdíl od různých přípravných verzí má konečné znění mírně lepší kvalitu, i když obsahuje značné množství nevyjasněných pojmů a problematických pasáží a – jak předpokládám, zanese do řad projektantů a dalších uživatelů mírný zmatek. Tomu ovšem bude částečně odpomoženo dalšími úpravami a novelizací projektových norem, zejména pak ČSN 73 0810, protože v současné době již byla zpracována analýza vztahu této vyhlášky k platným projektovým normám a normy budou průběžně upravovány a doplňovány tak, aby nebyly v kolizi. A také včasným vydáním novely dosud platné vyhlášky 137/1998 Sb. Jinak budou souběžně platit vyhlášky dvě – a každá jiná. Ač nejsem právník, domnívám se také, že vyhláška může vyvolat ve svých důsledcích řadu právních komplikací a změn i v dalších předpisech a podle mého názoru podstatně změní i roli orgánů prevence v rámci stavebního řízení.

Jestliže až dosud byly orgány HZS v rámci stavebního řízení pouze dotčeným orgánem státní správy a konečnou odpovědnost za vydání příslušného rozhodnutí měl vždy stavební úřad, přenáší tato vyhláška základní odpovědnost za veškerá rozhodnutí v oblasti požární ochrany na orgán HZS. Možná, že je to vizuálně jen nepatrný rozdíl, ale já si to nemyslím – prostě se tím zvyšuje odpovědnost orgánů HZS za svá rozhodnutí, v dobrém i zlém. Jak dalece se s tím vyrovnají, to ukáže praxe. Pro začátek bych doporučoval především sjednotit ve všech krajích a bývalých okresech např. jednotlivé požadavky na dokumentaci, vedenou a předávanou v rámci stavebního řízení a při kontrolách funkceschopnosti PBZ. Jak jsem zjistil ze znění nového stavebního zákona, ten ve svých přílohách dokonce sjednocuje konkrétní formuláře k jednotlivým požadovaným činnostem – ke stavebnímu povolení, ohlášení, územnímu rozhodnutí atd. Možná by neškodilo, vydat časem – jako přílohy - podobné vzory formulářů i pro dokumentaci staveb v oblasti PO a to jak podle stavebního zákona, tak i podle jednotlivých vyhlášek.

Nová vyhláška ovšem zavádí i některé požadavky, které považuji za poněkud problematické. Domnívám se totiž, že nemá smysl vydávat předpis, jehož plnění nemohu následně kontrolovat. V § 14, odst. 3 se uvádí, že stavba uvedená v § 15 až 18 a 28 (tedy občanské bytové domy, rodinné domky, chaty atd.) musí být vybavena zařízením autonomní detekce a podle § 13 a přílohy č.4 se vyžaduje alespoň jeden hasící přístroj pro každý rodinný dům a to ausgerechnet typ 34A, který se na našem trhu obtížně shání.

Je to krásné a zbožné přání a vřele bych to podporoval, kdyby… to nevyvolávalo řadu neřešitelných, ale zato zneužitelných otázek a problémů. Představme si, že pro všechny nové stavby od nabytí účinnosti vyhlášky, tedy od poloviny letošní roku platí, že v každém rodinnému domku musím mít autonomní detektor kouře nebo požáru a hasící přístroj. Jenže autonomní detektory mají baterie, jinak nefungují. Ty baterie se musí čas od času měnit, jinak nemají význam. Ty hasící přístroje se musí jedenkrát za rok kontrolovat, po několika letech vyměnit, případně odzkoušet. Vyhláška 246/2001 Sb. nařizuje povinnou kontrolu PBZ, mezi něž tyto přístroje patří, nejméně jedenkrát za rok a nerozlišuje, zda jde o chatu, rodinný domek nebo atomovou elektrárnu. Takže už vidím (a už to tady dokonce prý bylo i v TV), jak chodí po českých sídlištích a rodinných domcích agenti, nabízející za levný peníz vyděšeným babičkám a dědečkům povinný detektor kouře a hasičák a ohánějí se platnou vyhláškou. A firmy, nabízející pravidelné kontroly a výměny baterií a kontroly hasičáků. To bude rito - těch peněz - nechci to zlehčovat, ale myslím, že tohle nařízení – i když jistě dobře míněné - je tak trochu plácnutí do vody a vyvolá to do života spoustu problémů. A rok po kolaudaci prostě majitel nevymění u většiny těchto zařízení baterie – a je vymalováno.

Tohle se mělo nechat pojišťovnám. Máš to instalováno – tady je sleva na pojistném, nemáš – platíš víc. Ale nařizovat něco, co nemohu v plném rozsahu kontrolovat v podstatě zlehčuje smysl vyhlášky jako celku.

Naopak vyhláška ruší povinné oddělení garáže v RD do 600 m2 plochy (§ 15, odst.2) jako samostatného požárního úseku, to znamená, že garáž již nemusí být od RD v tomto případě požárně oddělena. Nevím, možná, že tato změna vychází ze statistik, ale na rozdíl od předchozí úpravy bych tady ty požární dveře nechal. Je to pasivní ochrana, která má svoji logiku a skutečně může po určitou dobu zabránit rozšíření požáru z garáže do objektu RD. Elektroinstalace, zejména ve starších autech, kterých je u nás stále většina, nebývá vždy nejspolehlivější, auta přece jenom občas sama o sobě shoří (viz např. požár v podzemních garážích našeho zákonodárného sboru) a kdyby nestačilo to, co má auto v nádrži, sem tam se vyskytne v garáži nějaký ten kanistr s benzinem či naftou.

Líbí se mi na druhé straně skutečnost, že vyhláška zezávazňuje některé (většinu) kapitol a článků projektových a dalších norem, na které se v příloze 1 odvolává. Tím končí řada námitek, které slýchám, že totiž normy nejsou závazné a proto jde jenom o doporučení, na které se nemusí dbát.

Nicméně – a tady bych dal řadu vykřičníků – někde jsem četl, že obecně závazné předpisy a tím tedy i závazné normy, uvedené v příloze 1 – by měly být volně přístupné a zdarma. Nemohu přece od občana požadovat, aby si za velmi drahé peníze (některé ze zmíněných norem stojí až 950 Kč/ks) kupoval - za své daně vydané – dokumenty. Zákony a vyhlášky jsou právě z těchto důvodů také zdarma na internetu. Na druhé straně ovšem vím, že peníze za prodej norem jsou jedním z podstatných příjmů instituce, která je vydává a náklady na jejich vydávání by tedy musel hradit stát. Takže nevím, nevědomost (občana) sice hříchu nečiní, ovšem neznalost zákona neomlouvá. Otázkou je, co se stane, až bude někdo příslušnými orgány postižen za to, že ten který odstavec některé závazné normy nesplnil a dojde k různým těm u nás obvyklým žalobám a soudním sporům….

Zatím a až do té doby se to, jako obvykle u nás – zamete pod stůl a bude se čekat co bude.
Na začátku jsem říkal, že bude novelizována řada nově vydaných projektových norem, aby bylo zajištěn soulad s evropskými předpisy (a také s již uvedenou vyhláškou). Jako jeden z důvodů, pro který bude nutno postupovat pravděpodobně dosti rychle jsou i problémy, které se vynořily v rámci nejasného výkladu ČSN EN 13501-1 „Reakce na oheň“. Jak známo, platnost výsledků zkoušek podle ČSN 73 0862 byla ukončena dnem 31.12.2007 a teď již v plném rozsahu platí jen „Reakce na oheň“. Tato norma má ovšem poněkud jiná kriteria, než norma předchozí, rozeznává výrobky homogenní a nehomogenní a odlišný způsob zkoušení a hodnocení výsledků, mimo to nehodnotí materiál, ale výrobek jako celek. To samozřejmě postihlo především výrobky, u kterých ČSN 73 0862 podobné členění nepředpokládala a kde hodnotila především teplotu spalných plynů v komínku a podobná kriteria. Mezi nejběžnější výrobky tohoto typu patří sádrokartony a desky Cetris.

Problém spočívá v tom, že článek 3.1.4 platné novely ČSN 73 0810 stanoví, že pro konstrukce typu DP1 lze použít jen výrobky, které bylo možno považovat podle ČSN 73 0862 až dosud za nehořlavé, ovšem s výhradou, že
„pokud v normách řady ČSN 73 08.. jsou požadavky na stupeň hořlavosti hmot určeny jen rámcově, např. „nehořlavé hmoty“, považují se za odpovídající výrobky třídy reakce na oheň A1 a třídy A2, pokud výrobek třídy A2 je celistvý a homogenní, obsahující hmotnostně nejvýše 5 % organických látek (viz ČSN EN 13820); výrobky ostatních tříd reakce na oheň se považují za „hořlavé hmoty“.

Shodný požadavek uvádí i čl. 3.2.3 téže novely, kde se již o rámcovém označení materiálů nehovoří, ale kde jsou konstrukce typu DP1 definovány takto:

„Konstrukční části druhu DP1 nezvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru a podstatné složky konstrukcí sestávají:
a) pouze z výrobků třídy reakce na oheň A1, nebo také z výrobků třídy reakce na oheň A2, pokud výrobky třídy A2 jsou celistvé a homogenní a obsahují hmotnostně nejvýše 5 % organických látek (např. pojivo u izolací z minerálních vláken)….

V důsledku této definice se sádrokartonové desky – při posuzování homogenity (jde v podstatě o sendvičovou desku) dostávají jakožto nehomogenní materiály do nevýhodné pozice, protože by na stavbách nemohly sloužit pro konstrukce typu DP1, ačkoliv to na jejich skutečných požárně technických parametrech proti předchozímu stavu nic nemění. Na druhé straně se v normě hovoří o podstatných a nepodstatných složkách výrobku a z hlediska uvedené definice je karton složkou nepodstatnou. Samozřejmě z hlediska reakce na oheň, protože po konstrukční stránce je karton v desce složkou velice důležitou. K tomuto tématu je v tomto zpravodaji o pár stránek dále uveden článek ing.P.Vaniše,CSc, šéfa PTL AO 212 CSI a.s. Praha a z druhé strany oficiální stanovisko jednoho z výrobců sádrokartonových desek, firmy Knauf Praha, konzultované s pracovníkem PAVUS a.s. Obě hlediska mají samozřejmě svůj logický výklad, který v obou případech vychází ze znění výše uvedených předpisů, na základě shodného názoru členů redakční rady však považujeme za vhodné celou otázku publikovat – ať se o tom mluví. Podle dosavadních informací budou příslušné pasáže v rámci doplnění ČSN 73 0810:2005 vhodně upraveny tak, aby bylo možno typy desek GKF a RF pro konstrukce DP1 dále používat.

Podobně – a snad ještě hůře – jsou na tom desky Cetris, jejichž homogenita je rovněž sporná (protože mají střed s vyšším obsahem dřevěných částic, naopak k okrajům více cementu), ovšem organických látek obsahují podstatně více, než 5 %. Tady patrně žádná úprava normy nepomůže, i když se možná i v těchto případech nějaký klička najde. Ovšem nechci předbíhat.

V posledním zpravodaji jsem také psal o problémech s aplikací certifikovaných čs. výrobků na Slovensku a naší (firemní) stížnosti na útvar SOLVIT při MPO ČR. Musím konstatovat, že tuto stížnost zmíněný útvar vyřídil velmi rychle a již v listopadu jsme obdrželi prostřednictvím MPO stanovisko MVRR SR, uvedené na následující stránce.

Dodatečně děkujeme. Protože jde o záležitost, která je důležitá pro řadu dalších výrobců PBZ vyvážejících na Slovensko, uvedli jsme ji v plném znění. Je také skutečností, že od té doby jsme již podobné problémy při akcích na Slovensku neměli.

Psal jsem tehdy o této problematice, že si žádné iluze nedělám – nicméně jak je zřejmé, mýlil jsem se, vývoj – alespoň ve vztahu mezi ČR a SR v této oblasti postupuje původně zamýšleným směrem, tedy odstraňováním překážek vzájemného obchodu a tedy i aplikace podle stejných předpisů a norem schválených výrobků. Škoda, že to neplatí i mezi ostatními zeměmi EU, které si i nadále svůj trh chrání.

Když už jsem v těch vyhláškách a normách, měl bych ještě pár připomínek k vyhlášce 202/1999 Sb. Vyhláška byla vydána ještě před platností ČSN EN 13501-2 a dalších evropských norem, možná by proto chtěla trochu doplnit z hlediska povinného značení (indexy zárubní atd). Ani značení samozaviračů není úplně jasně definováno. Ono tam sice označení C je, ale vztahuje se na nedefinované příslušenství, kdežto v citované normě jde jasně o samozavirač. Kromě toho by bylo možná vhodné, aby na štítku byl uváděn i výrobce uzávěru, protože u starších uzávěrů je dnes již velmi obtížné zjistit, kdo je vyrobil, což ztěžuje v některých případech kontrolu a hledání v dokumentaci. Určitý problém vzniká u požadavku na označení u větracích mřížek, protože umístění pevného štítku snižuje průchodnost mřížky, zvláště u mřížek hodně malých – možná by bylo vhodné umožnit u těchto a podobných malých uzávěrů označení pouze odkazem na dokumentaci.

Při kontrolách často zjišťuji, že ani samotný provozovatel neví, které uzávěry jsou požární. Možná by bylo užitečné v rámci novely této normy nařídit povinné značení všech požárních uzávěrů ve stavbě, bez ohledu na to, kdy byly vyrobeny přímo na ploše uzávěru nebo vedle něho nějakou viditelnou značkou, tabulkou či nálepkou. A možná i s datem výroby nebo instalace, aby bylo jasné, kdy a podle jaké normy byly schvalovány, protože dnes máte v objektu mnohdy uzávěry, instalované v rozpětí 30 i více let a pokud víte, jak se měnily zkušební metodiky (zamčené, odemčené, změny v teplotách, měření pod baldachýnem nebo ne, na zárubních …), mohou mít uzávěry, deklarované stejnou požární odolností, zcela odlišné vlastnosti.

A jako poslední (nikoliv však významem) bych se velmi přimlouval zato, aby se podobně jako u sádrokartonu, ucpávek a dalších PBZ vyžadovalo průkazné školení a certifikace firem a osob, které požární uzávěry instalují a ke kolaudaci by se povinně přikládal i tento doklad. V poslední době jsem viděl (a to i u velice nákladných staveb pro bydlení v Praze) velmi dobře udělané a kvalitní požární dveře renomovaných výrobců, jejichž instalaci prováděli patrně levou zadní nohou zedníci – amatéři. Je až neuvěřitelné, když máte v suterénu objektu, vedle hromadné podzemní garáže, řadu požárních uzávěrů v sousedících chodbách, v ceně desítek tisíc korun, funkčně znehodnocené tím, že prosvítá světlo ve spáře okolo zárubní. Také jsem viděl v hotelových chodbách instalované požární uzávěry do pokojů, (naštěstí ještě před omítnutím) zatěsňované ve větších otvorech až 50 mm širokými „ucpávkami“ z běžné PUR montážní pěny (viz obrázek), dveře se špatně zazděnými, zkříženými zárubněmi s mezerami mezi křídlem a horním břevnem – prostě tohle by nemělo existovat. V těchto případech nestačí kontrolovat platnost certifikátu k uzávěru samotnému, ale kvalifikaci toho, kdo ho instaloval. A když na to nedbají výrobci, měl by to nařizovat obecně závazný předpis – ostatně § 6 vyhl. 246/02 Sb. to ukládá, jenže u dveří se na to – na rozdíl třeba od ucpávek – nějak zapomíná.

Aktuality z naší společnosti:

- V návaznosti na poslední zpravodaj si dovoluji oznámit, že v lednu t.r. byl AO 216 PAVUS prodloužena platnost, resp. vydán nový certifikát k úpra-vám dveří a dvířek Dexamin DV/S pod číslem 216/C5a/2008/0002 a stavební technické osvědčení stejného čísla. Opravte si proto laskavě uvedená čísla v katalogovém listě č. 05200, protože nový KL pouze k této změně vydávat nebudeme. Tímto certifikátem je v řádných termínech obnovena kompletní řada našich výrobků, počínaje všemi aplikacemi systému ORDEXAL, přes DEXARYL, ARADEX, spáry, KARBON až k již zmíněnému DEXAMINu. A zase máme (až do příští kontroly na podzim) na chvíli pokoj.

- Dokončili jsme vývoj některých nových aplikací a v současné době připravujeme průkazné zkoušky ve Veselí n.L. Pokud se to podaří, nabídneme ocelové poklopy až do velikosti 120 x 120 cm, vodorovné větrací mřížky do kabelových žlabů a podhledů, nový typ větracích mřížek válcového tvaru a některé další aplikace, o kterých si myslíme, že na našem trhu chybí. V příštím čísle zpravodaje na podzim t.r. vás budu informovat.

Pokud jste si všimli našich stránek, dosáhli jsme za posledních 2,5 roku již cca 27000 návštěv. Za nejaktivnější – a lze říci přímo interaktivní – rubriku považuji naši poradnu, kde jsme (po vyškrtnutí opakujících se dotazů) dosáhli již asi 350 dotazů.

Tady bych se rád zastavil – poslední dobou se množí dotazy z řad soukromých stavebníků, kteří správně nechápou smysl poradny a chtějí po nás vědět, jak nejlépe tepelně izolovat dům, jak má naprojektovat půdní vestavbu a jak má přemluvit souseda, aby mu to nebo ono povolil. Těch skutečně „našich“ dotazů, na které mohu s klidným svědomím odpovědět, jsou asi tak 2 třetiny a to ještě mě s těmi těžšími nezištně pomáhá ing.Chytrý, kterému tímto znovu děkuji. Některé z dotazů mě ovšem naopak docela inspirují, protože dokladují nejrůznější problémy, vznikající vadným výkladem předpisů a norem, případně upozorňují na některé chybějící aplikace a výrobky. Několikrát jsem uvažoval, zda máme poradnu zachovat, ale došel jsem k závěru, že – pokud to pomůže alespoň v některých věcech obecné informovanosti – stojí to zato. Uvítám i další pomocníky – já rozumím materiálům, ale jiné problémy z oblasti PO nejsou právě moje parketa. Jenom bych znovu prosil případné tazatele (i když z řad odborníků žádné podobné dotazy nečekám), aby si uvědomili, že nejsme projektová organizace a nejsme schopni odpovídat na dotazy, týkající se projektů a věcí, náležejících projektantům (viz odstavec v rubrice hned na začátku) a odpovídat můžeme odpovědně pouze na věci, týkající se materiálů, používaných v požární ochraně staveb a jejich aplikace. Co nad to jest – od zlého jest.

A na úplný závěr bych rád pozval – jako obvykle – všechny zájemce na náš každoroční seminář do Brna. Tentokrát je bohužel trochu posunutý až do listopadu a bude se konat ve dnech 25.11.-26.11.2008, tedy opět v úterý a ve středu v hotelu SANTON. I když jsme objednávali termín rok dopředu, jako obvykle, je hotel v prvních listopadových dnech již plně obsazen a tak jsme museli termín posunout. Příště si dáme pozor a nový termín objednáme již v srpnu nebo v září, abychom to stihli. A předběžnou přihlášku – také jako vždy – máte v příloze tohoto vydání a konečný termín přihlášek je červenec t.r. Takže nezapomeňte. zdraví