Zkušenosti z projektování dle ČSN 65 0201

Autor: Ing.Jitka Petružálková

V úvodu svého článku chci připomenout některé zásadní požadavky nové ČSN platné od srpna 2003 včetně změny provedené v únoru 2006 a zaměřit se na problémy, které se objevují při řešení některých projektů.
Novou normou se nahrazuje ČSN 650201 Hořlavé kapaliny. Provozovny a sklady z 6.5.1991 včetně všech změn. Norma platí pro projektování nových a pro projektování změn staveb stávajících objektů, které se navrhují podle kodexu norem pro požární bezpečnost staveb, pokud se v nich vyskytují hořlavé kapaliny ve specifikovaném rozsahu, vyjádřeném zpravidla množstvím a třídou nebezpečnosti. Některá ustanovení jsou přímo nahrazena odchylnými dle tohoto kodexu a to tak, aby vyjadřovala potřebu týkající se hořlavých kapalin.

Výskyt hořlavých kapalin může být:

• ve stavebních objektech, popř. v jejich části, nebo
• v otevřených technologických zařízeních, popř. volných skladech, nebo
• u změn staveb stávajících prostorů s hořlavými kapalinami, nebo
• u změn staveb, jimž se upravují prostory jiného účelu na prostory s hořlavými kapalinami.

Při projektování změn staveb, u nichž se vyskytují hořlavé kapaliny, platí tato norma pro měněné části objektu nebo technologických zařízení, přičemž změnou stavby nesmí dojít ke snížení požární bezpečnosti celého objektu nebo zařízení, zejména ke snížení bezpečnosti osob nebo ke ztížení zásahu jednotek požární ochrany. Toto ustanovení je odlišné od dříve platné ČSN, ta změny staveb nijak neřešila

Norma platí rovněž pro stanovení specifických požadavků pro prostory s výskytem hořlavých kapalin, a to v rozsahu příloh A – I:

Příloha A Výroba, skladování a další manipulace s konzumním lihem a lihovinami

Příloha B Hořlavé kapaliny určené pro vytápění objektů

Příloha C Skladování hořlavých kapalin ve velkoobjemových nádržích

Příloha D Prostory a zařízení pro nanášení hořlavých kapalných nátěrových hmot

Příloha E Stabilní a polostabilní pěnová hasicí zařízení - Základní požadavky pro projektování

Příloha F Zásady požární bezpečnosti pro provoz prostorů s výskytem hořlavých kapalin

Tato příloha bude s platností nové vyhlášky č.23/2008 Sb.,týkající se staveb, zrušena

Obecná ustanovení této normy platí i pro výdejní čerpací stanice a plnění a stáčení hořlavých kapalin. Specifická ustanovení pro tyto případy jsou uvedená v ČSN 65 0202. Tato ustanovení mají přednost před požadavky ČSN 65 0201. Toto ustanovení je projektanty bohužel velmi často opomíjeno.

Neplatnost normy je velmi důležité ustanovení a v mnohých případech není dostatečně využíváno . Proto zde chci hlavní zásady připomenout:

Tato norma neplatí pro případy:

1) v celém požárním úseku je méně než 250 litrů hořlavých kapalin, z toho nejvýše 20 litrů nízkovroucích kapalin či 50 litrů hořlavých kapalin I. třídy nebezpečnosti

2) objekty navrhované podle ČSN 73 0802 a souvisejících norem, pokud hořlavé kapaliny tvoří v požárním úseku nahodilé požární zatížením do 30 kg.m-2 nesmí zde však být nízkovroucí kapaliny s objemem větším než 20 litrů nebo hořlavé kapaliny umístěné v částech požárního úseku mají soustředěné výpočtové požární zatížení 60 kg.m²
Vztah nahodilého požárního zatížení a množství hořlavých kapalin (pokud není stanoven podrobným výpočtem) je vyjádřen poměrem 1 kg.m^-2 (pn) = 0,4 litru hořlavé kapaliny.

3)pro hořlavé kapaliny III.a IV. třídy nebezpečnosti, trvale uzavřené v technologických zařízeních s obsahem do 50 litrů

Toto množství je velmi malé a působí problémy zvláště ve větších strojírenských závodech a mělo by být při další změně odstraněno bez omezení litrů tak, jak to bylo vždycky. Zatím je třeba se s tím vyrovnat.

Z nových ustanovení je třeba se seznámit se zněním týkající se nízkovroucích kapalin a správně ho používat

Nízkovroucí hořlavé kapaliny:

hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí do 0 °C a současně s bodem varu do 35 °C. Zde je nutno připomenout, že žádný druh benzinu není zařazen mezi nízkovroucí kapaliny.

Pro upřesnění uvádím obrázky nádrží

Obrázek 1 –Nadzemní nádrže (rozměry v mm)

Obrázek 2 – Podzemní nádrže (rozměry v mm)

Obrázek 3 – Dvouplášťové nádrže

Obrázek 4 – Místně dvouplášťové nádrže

Pro účely této normy připomínám základní definici pro hořlavé kapaliny a jejich třídění:

Za hořlavé kapaliny jsou považovány látky nebo přípravky s definovaným bodem vzplanutí, které jsou při teplotách výskytu kapalné a lze u nich stanovit bod hoření.

Pokud u hodnocené kapaliny nebyla prověřena možnost stanovení bodu hoření, považuje se za hořlavou kapalinu. Tento článek není vždy plně využíván

Hořlavé kapaliny se třídí podle bodu vzplanutí do následujících tříd nebezpečnosti

Prostory a provozy, kde se vyskytují hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí nad 250 °C, se bez ohledu na jejich množství posuzují podle ČSN 73 0802 či ČSN 73 0804, pokud je stavebními úpravami anebo příslušnými technickými opatřeními zaručeno, že nedojde rozlitím k rozšíření požáru hořícími kapalinami mimo požární úsek . S tímto ustanovením se dává možnost dřívější tzv. mimotřídní kapaliny neposuzovat dle ČSN 65 0201 ,ale dle výše uvedených norem. Toto ustanovení je velmi důležité a málokdy používané.

Je třeba si ,ale uvědomit, že v případě kdy je hořlavá kapalina IV. třídy nebezpečnosti při výrobě, zpracování, případně skladování zahřívána na teplotu vzplanutí nebo vyšší, a/nebo když jsou na teplotu přesahující 50 % teploty vzplanutí této kapaliny zahřívány materiály (zařízení), se kterými kapalina může přijít do styku, se z hlediska požadavků posuzují tak, jako by se jednalo o hořlavé kapaliny třídy nebezpečnosti III.

Havarijní a záchytné jímky musí být z nehořlavých hmot (kromě těsnících materiálů a/nebo výplní případných dilatací), nepropustných a odolných proti chemickým účinkům hořlavých kapalin, pro kterou jsou určeny, musí být navrženy na předpokládaný hydrostatický tlak kapaliny, včetně těsnění prostupů. K tomuto požadavku podotýkám, že nám vůbec nevadí,když havarijní jímku tvoří další nádrž nebo betonová jímka ,do které jsou kapaliny svedeny.

Požadavky na nádrže a obaly z plastů byly z normy vypuštěny, ale lze obecné říci, že obaly a nádrže musí být konstruovány tak aby bylo zabráněno vzniku statické elektřiny při jejich používání. Každý obal by měl být posouzen u autorizované osoby a pro danou kapalinu schválen. V některých případech je toto dodržováno, problémy vznikají při dovozu. Obecně obaly z plastů mohou být používány bez omezení pro hořlavé kapaliny III. a IV. třídy nebezpečnosti.

Další velký problém vzniká při posuzování náhradních zdrojů elektrické energie,kde se používá motorové nafty, což je ve smyslu této normy hořlavá kapalina III.třídy nebezpečnosti a tyto prostory je nutno posoudit jako výrobní prostor s hořlavými kapalinami. Zde je třeba postupovat velmi rozumně zvláště při umísťování těchto požárních úseků v nevýrobních budovách a pro množství hořlavé kapaliny v tomto úseku. Je povoleno 1 000 litrů v jednom požárním úseku, ale existují tzv. balené jednotky s evropským certifikátem pro vyšší množství motorové nafty, které můžeme bez jakýchkoliv rizik pustit do provozu ,s tím že další zásoba hořlavé kapaliny musí být umístěna mimo prostor této jednotky resp. požárního úseku.

Sklady hořlavých kapalin musí tvořit samostatné požární úseky-připomínám množství v jednom požárním úseku provozního a hlavní skladu u příručního je to jednoznačné tam je to vždy 7 000 l.

Pro jeden požární úsek provozního a hlavního skladu platí tato množství

Skladovací nádrže s nízkovroucí kapalinou musí vždy tvořit samostatný požární úsek.

Dále připomínám dimenzaci havarijních jímek

Dimenzování havarijních jímek

Myslím ,že s dimenzací havarijních jímek nejsou v zásadě problémy

Příloha A
Výroba, skladování a další manipulace s konzumní lihem a lihovinami
Tato příloha platí pouze pro konzumní líh a lihoviny nelze použít pro výrobu lihu jako takového ani pro ostatní lihové provozy

Příloha B
Hořlavé kapaliny určené pro vytápění objektů
Příloha B platí pro výskyt hořlavých kapalin jedná-li se o hořlavé kapaliny pro vytápění objektů III. a IV. třídy nebezpečnosti. Příloha doplňuje nebo zpřesňuje ustanovení této normy
Tato příloha je plně vyhovující pro nádrže mimo stavební objekty a pro nádrže nad 5 000 l uvnitř stavebních objektů . Omezení velikosti nádrží na 2 000 l uvnitř stavebního objektu způsobuje problémy zvláště v horských oblastech,kde zásobování v zimním období je problematické a zásoba 2 000 l je nedostatečná a musí se vybudovat další příruční sklad,což vede k tomu, že se od olejových hospodářství ustupuje a volí se neekologické vytápění uhlím. Obdobné podmínky jako jsou stanoveny pro vytápění by měly být stanoveny pro náhradní zdroje el. energie neb se jedná z hlediska požárního nebezpečí o stejný problém

Příloha D
Prostory a zařízení pro nanášení kapalných hořlavých nátěrových hmot
Tato příloha platí pro výrobní prostory ve stavebních objektech, ve kterých se zhotovují z kapalných hořlavých hmot nátěry libovolnou technologií a které slouží výlučně pro tento účel a popřípadě další sušení nebo vytvrzování nanesených nátěrů (kombinované kabiny a sušičky).
Ustanovení přílohy se vztahuje na tyto prostory bez ohledu na podíl hořlavých kapalin v požárním zatížení
Příloha řeší stavební provedení prostorů pro nanášení kapalných nátěrových hmot z hlediska požární bezpečnosti stavby a příslušné platné ČSN EN nejsou s těmito požadavky v rozporu neb ty se zabývají pouze technologickým vybavením lakovacích zařízení včetně jejich konstrukčních prvků.
Závěrem chci zdůraznit, že jsem se pokusila nastínit některé sporné věci, které vznikly a dále samozřejmě budou vznikat a to s mým náhledem na tyto problémy.