Některé otazníky technických podmínek požární ochrany v občanské výstavbě

Autor: Plk. Mgr. Ljubica Rážová

Patřím do početné skupiny čtenářů, kteří se vždy těší na články p. Vašátka. Jeho úvodníky svoji typickou formou eseje v každém čísle dokáží otevřít nebo komentovat existující odborný problém, zlidštit přísně vědeckou terminologii dalších příspěvků, a hlavně prostě „udeřit hřebík na hlavičku“. Dovolila jsem si navázat na tento styl úvahou o požární prevenci.

Původně bylo v redakčním plánu shrnout v tomto čísle časopisu první poznatky z aplikace vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb (dále jen TPPO) v praxi. Zkušeností je zatím poskrovnu a jejich celkové hodnocení přísluší GŘ HZS ČR. Nicméně bych chtěla za odbor prevence HZS hl.m. Prahy upozornit na několik oblastí, které mohou být výhledově problémové a měli bychom se připravit je řešit koncepčně a společně.

Díky poměrně intenzivní a celoplošné presentaci významu TPPO v regionálních a celostátních masmédiích, mezi odbornou i laickou veřejností, objevilo se po 1. červenci 2008 méně dotazů, než jsme očekávali. Nejvíce dotazů a dokonce „stížností - podnětů“ jsme obdrželi od občanů, kteří upozorňovali na stav únikových cest v objektech pro bydlení. V mnoha případech se jednalo v podstatě o „vyřizování osobních účtů“ a řešení nedobrých sousedských vztahů. Přibylo upozornění na množství předmětů na chodbách, znepřístupnění společných lodžií v bytových domech, projevů odporu proti zákazu zamykání vchodových dveří a propojovacích chodeb mezi sekcemi panelových domů. Z obsahu dotazů a podnětů vyplývá, že praktické naplňování požadavků TPPO z hlediska umísťování předmětů na únikových cestách bude náročným oříškem.

Druhá oblast dotazů se týkala vazeb TPPO a stavebního řádu (včetně prováděcích vyhlášek). Z hlediska principu požární bezpečnosti se jedná o závažnější problém s širším dopadem, než se na první pohled může zdát. Jedním ze specifik Prahy je existence vlastního právního předpisu – prováděcí vyhlášky ke stavebnímu řádu č. 26/1999 Sb. vyhlášek a nařízení hl.m. Prahy, kterou jsou odlišně upraveny některé požadavky na provádění staveb realizovaných na území hl.m. Prahy. Vyhláška č. 26 stanovuje povinnost použít na podlahové krytiny v chráněných únikových cestách jen materiály s indexem šíření plamene 0. Hlavní město Praha takto rozhodlo na základě analýzy požáru hotelu Olympik, při kterém zahynulo 11 osob v důsledku nadýchání kouřových zplodin. Do TPPO se tento zpřísňující požadavek, bohužel, nepodařilo zakotvit, ačkoli pro tuto myšlenku nadále hovoří zkušenosti s nebezpečností toxických zplodin i současný trend zvyšování bezpečnosti unikajících osob. Vzhledem k tomu, že novely prováděcích předpisů ke stavebnímu řádu budou v otázkách požární bezpečnosti staveb odkazovat na TPPO, můžeme se s tímto, na svou dobu pokrokovým, opatřením rozloučit a požární bezpečnost unikajících osob nejen v hl.m. Praze vrátit o krok zpět. Situace je o to smutnější, že se obecně opět otevírá otázka, jak ochránit před zakouřením prostory a požární úseky sousedící s místem požáru, ovlivňovat snížení toxicity atd.

Nejvíce dotazů k TPPO se v posledním roce týkalo výměny elektrorozvodných skříní a stoupaček elektrických rozvodů v chráněných únikových cestách. Převážná většina objektů panelové výstavby nemá tyto stoupačky řešené jako samostatný požární úsek ani nejsou mezi patry požárně přezděné a utěsněné. TPPO v § 29 ukládá, že při provádění stavby musí být v závislosti na stupni jejího provedení splněny podmínky pro zajištění její požární bezpečnosti. Není ojedinělé, že investoři raději opomíjejí zpřísněné technické požadavky, neprovádějí požárně bezpečnostní přehodnocení stavebního zásahu s odkazem na to, že takovéto výměny nemusí stavebnímu úřadu ani ohlásit.

Tento přístup v obcházení anebo sice formálně dodrženému, ale prakticky nefunkčnímu plnění povinností na úseku požární ochrany, pozorujeme již delší dobu v celé oblasti požární ochrany staveb a nelze jej spojovat jen s přijetím TPPO. Naskýtá se otázka, zda je naším cílem rozhodovat o počtu možných květináčů a nástěnek, nebo se zaměřit na kontroly principiálních oblastí, jako například oblast organizace a řízení, zapracování požadavků koordinace funkcí požárně bezpečnostních zařízení a jejich řádného provozu. Právní nástroje k tomu máme, jen je potřeba je využít.

Patřím do generace, která byla přímým účastníkem (aktivním i pasivním) vzniku definice pojmu požární prevence, legislativního vymezení práv a povinností na úseku požární ochrany, ale především vývoje celého systému technických norem požární ochrany (projekčních, zkušebních, hodnotových). Naše republika se bezesporu právem řadí mezi nejvyspělejší státy, které se problematikou požární ochrany systematicky zabývají. Proto je o to komplikovanější současný soubor technických předpisů revolučně měnit a harmonizovat s evropskými normami. Neměli bychom přitom zapomínat, že požární prevence musí pružně reagovat na změny stylu výstavby, ekonomické faktory, motivovat a ne omezovat rozvoj výroby.

Vznik orgánu státní správy na úseku požární ochrany můžeme historicky datovat od roku 1967. Od tohoto roku je systematicky vykonáván dohled nad požární bezpečností provozovaných činností a řádnou – tedy požárně bezpečnou realizací staveb. Svou neopominutelnou úlohu v požární prevencí mají také vědecké, výzkumné a vzdělávací instituce, občanská a zájmová sdružení, výrobci, profesní komory, profesní specialisté (projektanti, technici a preventisté požární ochrany, pracovníci provádějící projektování, montáž a kontrolu požárně bezpečnostních zařízení atd.). Měli bychom tedy chápat požární prevenci jako široký komplex odborných činností vykonávaných profesními specialisty. Zkušenosti a poznatky nás všech pomáhaly spoluvytvářet a modifikovat jednotlivé principy požární bezpečnosti, promítnout je do technických norem a právních předpisů.

Tendence ke specializaci a rozšiřujícím se odbornostem by ale neměly znamenat jejich separaci, odtržení od života, ztrátu živého kontaktu s ostatními specializacemi. Kupříkladu příslušník odboru prevence HZS - kontrolor, který nebude mít praktické zkušenosti s realizací staveb, nebude posuzovat projektovou dokumentaci a zúčastňovat se kolaudačních řízení, bude při výkonu kontrol v nevýhodě. Cílem kontrol v rámci výkonu státního požárního dozoru nesmí být jen formální dokladování plnění povinností, ale především prověření věcné správnosti, reálnosti a funkčnosti celého systému.

Shrnutí:

Přijetí TPPO ve svém důsledku urychlilo potřebnou novelizaci celého kodexu technických norem požární bezpečnosti staveb. Jak se podaří časově stíhat průběžné změny, aby text norem nebyl rozporu s TPPO, ukáže příští rok. Rozhodně však již dnes patří obrovský obdiv Ing. Vladimíru Reichlovi DrSc. a spolupracujícím týmům. Zároveň všichni dostáváme příležitost zamyslet se nad směrováním dalšího vývoje požární bezpečnosti staveb a tím i budoucností požární prevence. Osobně zastávám názor, že v oblasti dalšího vývoje technických norem bychom se měli věnovat požární bezpečnosti staveb z pohledu zabezpečení tří základních podmínek existence každé stavby: zajištění vody, vzduchu a elektrické energie. K tomu je nutné se spojit s příslušnými specialisty daných oblastí, porovnat požadavky současných dílčích předpisů pro tyto speciální oblasti a koordinovat další postup. Také bychom měli posoudit požadavky požární prevence z pohledu neobnovitelných zdrojů, ochrany životního prostředí a hledat nejen funkční, ale také ekonomicky příznivá řešení.