Požární ochrana staveb - zařízení autonomní detekce a signalizace

V poslední době se zvýšila četnost dotazů z řad široké laické veřejnosti na nutnost používaní a nasazování protipožární detekce. Jedná se technologie, které nelze přímo posuzovat jako elektrickou požární signalizaci (EPS), která se nasazuje dle odborného posouzení – požárního zatížení staveb a nebo dle požadavku provozovatele, investora. To zvláště tam, kde není nutno použít EPS, ale provozovatelé se snaží zvýšit stupeň zabezpečení (hotely, sklady, provozovny) a tím případně získat bonusy u pojišťovacích společností.

O co se tedy vlastně jedná, pokud nejde o klasickou EPS (monitorovací ústředna + detektory), ale pouze o samostatně pracující detektory, které si může resp. bude muset každý namontovat? Oprávněnost takovýchto postupů byla postupně monitorována a výsledkem byl vznik nyní již platné vyhlášky MV ČR č. 23/2008 Sb.

Dovolil bych si zde proto některé body, vztahující se k tématice zařízení autonomní detekce a signalizace zmínit:

Pochopitelně po zamyšlení se nad výše uvedenými fakty vyvstávají otázky:
a to na straně uživatelů: jak zařízením autonomní detekce a signalizace pořídit, jak ho instalovat a udržovat ve správné funkčnosti po celou dobu životnosti,
tak i na straně výrobců: jak zařízením autonomní detekce a signalizace nejlépe navrhnout, vyrobit a nabídnou uživateli v nejvhodnější konfiguraci.

Pokusme se proto zmínit některé z řady výrobků, které jsou na trhu k dispozici a odpovědět na naše základní otázky resp. vysvětlit základní pojmy autonomní detekce a signalizace.

Zařízením autonomní detekce a signalizace se rozumí:

a) autonomní hlásič kouře podle české technické normy ČSN EN 14604, nebo
b) hlásič požáru podle české technické normy řady ČSN EN 54 "Elektrická požární signalizace" a to například část 5, část 7 a část 10; tyto hlásiče jsou použity například v lince elektrických zabezpečovacích systémů v souladu s českými technickými normami řady ČSN EN 50131 "Poplachové systémy – Elektrické zabezpečovací systémy".

Typy hlásičů

Optický – kouřový detektorslouží k včasnému odhalení vznikajícího požáru a to na základě průvodních znaků – kouře. U kvalitnějších detektorů je měřící komora opatřena mřížkou proti nečistotám či létajícímu hmyzu. Hlásič pracuje na základě tzv. na základě Tyndallova fotoelektrického jevu. a určený k rozpoznání požárů v počátečním stadiu. Proniknou-li částice kouře do měřící komory hlásiče, dojde k odrazu vysílaného infračerveného paprsku, takže část záření dopadne na přijímací fotodiodu, umístěnou mimo optickou osu vysílací diody LED, tato změna je dále zpracována vyhodnocovacími obvody typu „fuzzy logic“ a po zakódování je informace o stavu hlásiče – požár resp. klidový stav zobrazen LED diodou na hlásiči.

Hlásič je vhodný pro rozeznání prahového hoření v počátečním stádiu, není citlivý na vliv prachu, vlhkost a vysokou rychlost proudícího vzduchu. Obzvláště je vhodný tam, kde při hoření dochází k vývoji světlého kouře.

Ionizační kouřové detektoryjsou používány některými výrobci, kteří udávají, že ionizační složka je extrémně malá a tudíž lidskému zdraví neškodná. Funkce spočívá ve vyhodnocení a porovnání 2 komor – jedna referenční se stopovým obsahem prvku vyzařující záření a druhá - měřící do které vstupuje kouř. Obě komory jsou porovnávány a pokud dojde k vyrovnání či zvýšení záření obsažené v kouři v měřící komoře, dojde opět k vyhlášení poplachu – identifikace pomocí LED diody.

Teplotní hlásiče diferenciální nebo maximální detekuje otevřené ohně s/bez kouře. Detekuje okolní teplotu a naměřené hodnoty vyhodnocuje podle speciálního algoritmu a ověřuje věrohodnost výsledku testu. Hlásič reaguje jak na nárůst teploty, tak i na překročení teplotního maxima. Hlásič je možné použít i ve zhoršených podmínkách jako je prašnost, kouř nebo pára. LED dioda signalizuje opět vyhlášení poplachu.

Kombinované opticko-kouřové a teplotní hlásiče mají shodné parametry jako jednotlivé dílčí detektory a pomocí algoritmu tak vyhodnocují obě složky požáru kouř resp. teplotu. Výhodou tohoto hlásiče je použití dvou hlásičů v jediném provedení.

Kombinovaný hlásič opticko-kouřový s detekcí CO - zajišťující ochranu proti nejčastějším rizikům, požáru a úniku kysličníku uhelnatého a to zvláště v prostorách s možným vznikem spalin, jako jsou dílny, garáže, koridory s průjezdem aut apod.

Oxid uhelnatý(CO) je bezbarvý, nezapáchající plyn, vyprodukovaný některými domácími spotřebiči (krb, karma etc.). Oxid uhelnatý může ublížit nebo dokonce zabít člověka již během několika minut. Protože je to tiché nebezpečí, jehož příznaky spíše připomínají chřipku, hodně lidí ani neví, že na ně oxid uhelnatý působí a může být již příliš pozdě. Hlásiče oxidu uhelnatého spustí poplach pokud zdetekují větší výskyt oxidu uhelnatého a dají čas a šanci pro evakuovat osob do bezpečí

Sirénou jsou pak vybaveny všechny výše uvedené typy hlásičů. Tato může bát aktivní – požár je detekován LED diodou a zároveň je aktivován akustický poplach – intenzita se liší od výrobce (85 – 95 dB)

Napájení hlásičů je zajištěno akumulátorem – baterií – zpravidla 9V ss, jejíž trvanlivost je závislá na kvalitě (až 10 let)

Funkční zkoušky jsou doporučovány každým výrobcem individuálně. Jedná se zpravidla o periodickou aktivaci čidla – zkušebním tlačítkem na detektoru, kdy je zkoušena siréna, releový modul a nabití baterie.

Ukázky některých typů hlásičů:

Instalace a funkčnost:

Montáž / aktivace čidla – vložením baterie / funkční zkouška

Hlásiče kouře, teplotní či CO je nejlépe umístit doprostřed stropu chráněné místnosti, minimálně však ve vzdálenosti 30cm od stěny. Maximální výška pro umístění je 6m od podlahy chráněného prostoru. Hlásiči by měly být vybaveny minimálně centrální místnosti objektu a místnosti kde spíme.

CO detektory pak ideálně v prostorách s možným výskytem kouře – místnosti s krbem, dílny, garáže.

Příklad pro rozmístění v místnosti:

Jednou z řady funkcí, kterou nabízí výrobci je možnost vzájemného propojení přes releový modul, který umožňuje bezdrátové propojení jednotlivých hlásičů do skupin. Počet hlásičů ve skupině je až 10. Značnou výhodou je, že hlásič, který je umístěn např. v ložnici, bude aktivován detektorem v místnosti, kde došlo ke vzniku požáru (garáž, kotelna a pod). Osoby jsou tak informovány (akusticky, opticky) o stavech v jiných prostorách objektu. Díky výstupnímu relé z hlásiče lze akusticky či opticky (siréna, maják) signalizovat i vně objektu. Je to zvláště vhodné tam, se nenachází žádné osoby a kde je spíše nebezpečí v podobě materiálních ztrát (garáže, technické místnosti – rozvodny, klimatizační jednotky, strojovny a pod)

Závěrem:

Jenom v Německu zemře na následky požárů vzniklých z nedopalků cigaret, vadného odkouření v objektech, vznícení od spotřebičů ročně kolem 600 lidí. V anglosaských zemích má použití detektorů dlouholetou tradici a pro nové objekty je jejich použití naprostou samozřejmostí. Tak jako před ca 15 lety začalo být u nás standardem použití zabezpečovacích systémů (EZS) do rodinných domů či bytů ve vícepatrových objektech, tak i nyní se postupně stává protipožární zabezpečení standardem a je s touto technologií počítáno již v prvopočátečních projektech. Zde se spíše užívá technologie s metalickým propojením na ústřednu (vedle pohybových PIR čidel se používají i protipožární čidla). Co však do objektů, které jsou již hotovy? Zde jakékoliv zásahy do instalace či pokládka nových kabelů nepřichází v úvahu. Právě zde je technologie bezdrátových hlásičů tou nejoptimálnější formou.

Poznámka:
Použité materiály jsou volně k dispozici u řady výrobců či jejich distributorů.