Úvodník

Autor: Eduard Vašátko
Technický zpravodaj č.35

Jak jde život ...?

Tentokrát skutečně nevím, kdo napsal výšeuvedené motto, nicméně musel to být člověk zkušený a znalý a musím říci, že na současnou situaci se to opravdu hodí, byť to bylo řečeno někdy v minulém století. Na rozdíl od mnohých optimistů totiž nesdílím všeobecně přijímaný názor, že globální ekonomické problémy vyvolané všeobecným zadlužením, které dnes nazýváme finanční krizí lze vyřešit dalšími dluhy, resp jejich odpouštěním těm, kdo je vytvořili. Ty peníze někde budou chybět a jednou je někdo bude muset zaplatit. Obávám se, že to budeme zase jenom my, firmy, daňoví poplatníci a zaměstnanci, včetně důchodců. Nejsem ekonom, ale z letitých zkušeností vím, že jediné peníze, na které stát - ať již jakýmkoliv způsobem dosáhne, jsou ty moje a vaše - a nejde jen o daně. A ty způsoby nebývají vždy příliš elegantní. Takže žádné světlo na konci tunelů nás ještě hodně dlouho nečeká.

Ale dosti chmurných proroctví, tohle by měl být odborný zpravodaj - a ten bych rád po delší době věnoval zamyšlení a stručnému přehledu materiálů a aplikací z našeho oboru, které jsou nabízeny na našem trhu ke zvýšení požární odolnosti stavebních konstrukcí nebo naopak zlepšení jejich reakce na oheň.

Začnu tentokrát od konce. Reakce na oheň - norma ČSN EN 13501-1, norma skýtající mnohá překvapení, zvláště pak v kombinaci s normami projektovými. Řada materiálů až dosud považovaných za nehořlavé i ve smyslu dříve platných norem, se mění v materiály hořlavé, ať již snadno či nesnadno. Je hezké, že jde o přísně vědecké a důkladně zdůvodněné zkoušení, ale v návaznosti na následnou aplikaci ve stavbách lze důsledným uplatňováním výsledků zkoušek dospět k pozoru-hodným závěrům. To ostatně potvrdily první zkoušky sádrokartonů a východisko se našlo teprve potom, co byly kartonové pláště označeny - z hlediska normy - za nepodstatnou složku.

Norma - jak je uvedeno již v prvním odstavci, je určena - na rozdíl od předchozí ČSN 73 0862 - k hodnocení výrobků v podobě, v jaké mají být použity ve stavbě, tedy norma určuje postup klasifikace podle reakce na oheň pro všechny stavební výrobky, včetně výrobků zabudovaných do staveb. Výrobky jsou uvažovány ve vztahu k jejich konečnému použití.

Bohužel - není vždy úplně jasné, jak má být chápán výklad pojmu „vztah ke konečnému použití hodnoceného výrobku“. Rozumím tomu, že cihla nebo beton bude při případném zkoušení reakce na oheň definována pro použití ve stavebních konstrukcích, ať již svislých nebo vodorovných, vždy ale s jednoznačným využitím.

Potom je ovšem skupina výrobků, jejichž reakce na oheň se může měnit právě podle účelu použití - např. ve vertikální nebo horizontální poloze, z jedné nebo z druhé strany, jde-li o výrobek nehomogenní, resp. nesymetricky uspořádáný. Často může v takových případech působit obtíže i definice pojmu výrobek - je možno z hlediska ČSN EN 13501-1 považovat za výrobek celou stavbu? Jak mám hodnotit například lehčený polystyren ? Hodnotím-li jej jako homogenní hmotu, jde o klasifikaci D až E, jako výrobek ve stavbě s použitím k zateplení a v konkrétním svislém provedení s omítkou, jde o výrobek s klasifikací B. V tom případě je obvodová stěna, ke které je polystyrénová deska připevněna, součástí klasifikovaného výrobku ve smyslu ČSN EN 13501-1, nebo ne ? A jak to souvisí s kategoriemi DP 1 až 3 podle ČSN 73 0810?

Podobný problém je i s intumescentními a ablativními protipožárními nátěry. Pokud normu ČSN EN 13501-1 chápu správně, jejím hlavním účelem je správně zatřídit jednotlivé stavební výrobky z hlediska jejich použití, se zřetelem na jejich chování při požáru. Jinými slovy - nehodnotíme pouze jejich hořlavost jako dříve, ale celý soubor vlastností, které mají k případnému požáru vztah. A tady se musím vrátit k předchozímu - totiž k definici „stavebního výrobku“ z hlediska této zkušební normy. Pokud natřu protipožárním nátěrem dřevěný nosník, zkouším natřené dřevo a finální funkci dřevěného prvku - hoří nebo nehoří. Ovšem nikoho nenapadne zkoušet samotný protipožární nátěr na dřevo tím, že ho natřu na plech nebo na neutrální silikátový podklad, jak si přeje norma, protože je tento nátěr určený pouze na dřevo a jeho jiné použití nemá význam. Tedy v případě protipožárního nátěru na dřevo hodnotím něco jiného, než v případě protipožárního nátěru na ocel. Protože tady je vyžadováno, abych zkoušel samotný nátěr, tedy reakci samotného nátěru, ačkoliv se tento nátěr používá výhradně k jedinému účelu - zvýšení požární odolnost oceli, tedy materiálu jednoznačně nehořlavého.

Pochopil bych, kdyby se v tomto případě hlídalo šíření plamene po povrchu, odkapávání či odpadávání hořících kousků, ale proč a jaký význam má klasifikace podle výhřevnosti? Tyto nátěry musí hořet vždy, neexistuje nehořlavý intumescentní nátěr, protože již ze své podstaty musí pojivo vyhořet, aby se mohla tvořit pěna.

Trochu to na mě dělá dojem, že to hodnocení reakce na oheň a volba hodnotících kriterií a podmínek je vždy zvoleno podle toho, jak mocné a vlivné jsou jednotlivé skupiny lobbistů jednotlivých výrobců. Když je zapotřebí, tak se jenom lehce upraví příslušná škatulka - a ono to jde.

Nevím, zda je to správná cesta a zda by na podobné případy neměla norma pamatovat předem. Domnívám se, že všechno nelze vstrčit do škatulky, na všechno stanovit naprosto přesná pravidla. Šedá je každá teorie, ale zelený je strom života a tyto problémy prostě život přináší a chce to jen trochu zdravého rozumu a zkušeností. Existuje prostě řada materiálů, jejichž vlastnosti ve stavbách jsou dlouhodobě ověřeny praxí a v těchto případech by měla existovat možnost rozumného řešení, i když se to do toho kterého kriteria nové normy právě nehodí.

Samozřejmě je to i otázka, jak si s tímto zatříděním poradí projektové normy. Možná by stačilo započítat v podobných případech tyto a podobné systémy do stálého požárního zatížení, stejně jako nábytek či dřevěné obklady stěn a tím by se vše vyřešilo. Protipožární nátěry přece nezvyšují intenzitu požáru, ty ho naopak omezují - takže musí být úplně jedno, zda v prvních minutách jejich pojivo vyhoří nebo ne.

Raději už toho nechám a přejdu k tomu, co se dnes nabízí z hlediska materiálů, určených ke zvýšení požární odolnosti. Nedávno se v novinách objevil zajímavý inzerát výše uvedeného znění.

No nekupte to! A to tam ještě chybí, že se to natírá samo a mění to barvy i po zaschnutí na přání zákazníka, v létě na tom rostou kytky a po večerech natřená konstrukce zpívá ukolébavky. Inzerát nám poslaly do poradny hned 3 stavební a 1 obchodní firma s dotazem, co my jako na to. Jedna z firem to brala skutečně dost vážně a tak mě poslala postupně celý soubor průvodní dokumentace o zkouškách a dalších úředních půhonech.

Všechno jsem pečlivě pročetl a jenom jsem zíral. Nemám nic proti novým výrobkům - ale když jde někdo s něčím takovým na trh a navíc ještě uvádí podobné nesmysly v inzerátech, měl by alespoň znát normy a vědět, co v nich je. Doklady, které jsem dostal, vycházejí převážně z amerických norem a týkají se z větší části zkoušení reakce na oheň podle ČSN EN 13501-1. Jak z takové dokumentace došel autor inzerátu k závěrům, uvedeným v inzerátu, ví snad jenom on sám, ale je zcela zřejmé, že text zpracoval obchodník a rozhodně nikdo, kdo této problematice rozumí. Druhou alternativou je, že si americký výrobce myslí, že tady u nás stále ještě bydlíme na stromech, kamarádíme s opicemi a živíme se kokosy.

Doporučil jsem zmíněné firmě, aby se se svým dotazem obrátila na některou autorizovanou osobu, nejlépe na PAVUS jako na AO 216, která má podobné dotazy v referátu. Nevím, jak to dopadlo tam, ale v minulých dnech jsem mailem obdržel dopis ČOI (viz následující obrázek).

Nevím, kdo to poslal ČOI k prošetření, já to určitě nebyl, i když se jinak těmto věcem nevyhýbám, ale připadalo mě to vše tak absurdní, že jsem nevěřil, že to vůbec někdo může brát vážně. Nicméně - někdo to asi vážně vzal. Možná, že je to dobře, protože není vyloučeno, že by se toho nějaký ten natěrač - samouk, nic zlého netuše chytil a při kolaudaci by pak měl on i investor značné obtíže. I když je pravda, že díky projektovým normám by patrně nestačil mnoho škody nadělat, protože užití i kvalitních intumescentních nátěrů je dnes již značně omezeno.

Opakuji to již skoro dvacet let - a i když se situace podstatně zlepšila, vždycky se ještě najdou firmy nebo jednotlivci, kteří mají pocit, že aplikace protipožárních systémů je výborné rito a bez jakýchkoliv hlubších znalostí se po hlavě vrhnou do práce. A nějakou dobu jim to prochází, i když díky požadavkům na dokladování a vyhlášce 246/2001 Sb. stále méně. Ale pořád ještě nacházím absurdity, které jsou až neuvěřitelné. Právě teď, v březnu 2009, jsem kontroloval v rámci zmíněné vyhlášky protipožární nástřik, který měl být aplikován - již před lety - na ocelovou konstrukci ve III. a IV. SPB - pro R 30 a 60. Představte si můj úžas, když jsem zjistil, že (bohužel dnes nezjistitelný, protože patrně již neexistující) dodavatel nenastříkal Porfixem ocelovou konstrukci, ale shora plochu podhledu, který je touto konstrukcí nesen, ocelové prvky pak čisté, bez poskvrny. Stále ještě nechápu, jak mohla stavba projít kolaudací a jak přežila dodnes bez jediné kontroly, která by si toho všimla. Samozřejmě neexistuje jediný doklad o tom, kdo to dělal a co si od toho sliboval - prostě nic. A to se jedná o shromažďovací prostory pro cca 300 lidí.

Takže - proč se divím nátěru NO-BURN. Tady bych ještě poznamenat, že samotný nátěr nemusí být špatný - možná by stálo zato, provést potřebné zkoušky podle v Evropě platných evropských norem a třeba by byl doopravdy tak dobrý - ovšem rozhodně jej nelze aplikovat podle návodu v inzerátu a pokud by měl skutečně tak široký rozsah použití, musela by být každá samostatná aplikace doložena zkouškou a klasifikací podle norem EN 13501-x. Dokonce si myslím, že firma, která tento inzerát podala, dost vážně poškodila obchodní značku amerického výrobce, protože v případě, že by byl nátěr později skutečně průkazně odzkoušen, bude k němu na trhu již určitá nedůvěra. A to je škoda.

Pochopitelně - s ohledem na začínající krizi se u nás začínají objevovat intumescentní nátěry i tmely z celé Evropy i ze zahraničí. Každý se snaží prodat. Protože neexistuje pro tyto výrobky harmonizovaná norma, chce-li někdo používat podobný výrobek pouze na základě zahraničních zkoušek a dokladů - doporučuji předem navštívit některou autorizovanou osobu, abyste nedopadli podobně, jako výše uvedený dovozce. A nezapomeňte, že na rozdíl od většiny okolních zemí platí u nás dobře propracované, i když bohužel stále složitější projektové normy, takže je třeba dbát i na ně a nevycházet pouze z podkladů zahraničního výrobce.

Ale zpět k současné nabídce na trhu. Protože nechci dělat jakoukoliv reklamu žádnému dodavateli, pokusím se jednotlivé skupiny spíše charakterizovat z dnešního pohledu a nemluvit o konkrétních značkách. Nerad bych dostal po hlavě od některého dotčeného distributora, že znevažuji jeho samozřejmě vynikající výrobek jenom proto, že nemá nějakou - pro něj zcela nepodstatnou zkoušku či průkaz.

Intumescentní nátěry jsou podle mého názoru stále více v útlumu a to vcelku oprávněně. Trochu si za to můžeme sami - až do roku 1990 se vlastně ve stavbách používat nemohly, protože na trhu nebyly (pokud neberu v úvahu Dexamin), potom se s nimi najednou roztrhl pytel, nátěry byly samospasitelné a používaly se všude a skoro na všechno. A najednou přichází vystřízlivění. Nejenom u nás, ale v celé Evropě, protože se kupodivu zjistilo, že jejich životnost, respektive funkceschopnost není nekonečná, že podléhají vlivům prostředí, vlhkosti a vodě, resp. že jsou prostě zranitelnější, než klasické silikátové a další stavební materiály. Problematické je i jejich použití v určitých konstrukcích. Ale to už jsem dlouze rozváděl v mnoha předchozích zpravodajích a nechci se opakovat.

S převzetím evropských norem a zejména zavedením normy ČSN EN 1363-1 se stala v řadě případů problematickou i jejich ekonomická výhodnost, protože namísto tenkých vrstev v rozsahu 200 - 500 mikrometrů se musí na konstrukci složitě aplikovat někdy i více než 1 mm nátěru a při důsledném měření je dosažení správné tloušťky vrstev na všech částech konstrukce (viz ČSN 73 0821) práce technicky velmi náročná a samozřejmě i nákladná. Navíc teď přichází - se zavedením novely ČSN 73 0810:2009 další rána, protože byl příslušný článek (nyní 4.12.), vztahující se (nejenom) k nátěrům dále upraven - patrně v souladu se stále se zpřísňující evropskou legislativou a jedna z jeho úvodních pasáží nyní zní takto:

„Zpěňující nátěry, různé nástřiky, folie a jiné ochrany konstrukcí, jejichž funkce je podmíněna chemickou reakcí při požáru a které nemají průkazně ověře-nou a zaručenou dostatečnou životnost a musejí se obnovovat, lze užít jen…“

… a následují již existující odstavce a až c, resp. další omezení, mj. např. i dodatek, že…

„Těchto ochran nelze užít u konstrukcí v podzemních podlažích a u konstrukcí požárních úseků navrhovaných podle ČSN 73 0831, ČSN 73 0833 - OB4 a ČSN 73 0835 - LZ2.“

K tomu ještě doplněk o způsobu prokazování životnosti, na což jsem upozorňoval již v předchozím úvodníku - a tedy:

„Životnost požárních ochran konstrukcí se prokazuje zkouškami podle ETAG.“

V daném případě podle ETAG 018 a myslím, že by bylo možno postupovat i podle ETAG 026. Přitom se o nejméně deseti letech hovoří pouze jako o vstupním předpokladu použití, v textu je ovšem ještě další časové omezení. Chtěl jsem původně ocitovat článek celý, bohužel se mě však až do uzávěrky zpravodaje nepodařilo sehnat konečný text normy.

Zmíněný článek zavádí ještě některé další novinky, např. kategorizaci nátěrů do 4 tříd, čehož by si měli všimnout především výrobci a distributoři nátěrů, dále požadavky a omezení ve vztahu k šíření plamene, řada ustanovení a požadavků se ovšem vztahuje i na další materiály.

Pokud bych měl na ustanovení normy aplikovat stávající používané intumescentní nátěry, všem článkům nevyhoví ani jeden z těch co znám, protože ani jeden neprošel všemi požadovanými zkouškami. První překážku - 10 let překonají pravděpodobně všechny, které jsou již řadu let zavedeny na trhu - především nátěry na dřevo DEXARYL B Transparent a Flammgard - protože ty jsou již více než 14 let exponovány přirozeným stárnutím v akreditované zkušebně ve VVUD Březnice a pravidelně hodnoceny. O zkouškách nátěrů na OK nemám dostatek zpráv ani podkladů, ale pokud jsou vyráběny renomovanými firmami, jsem přesvědčen, že podobné zkoušky rovněž existují. Velmi opatrný bych byl s nátěry z mimoevropských zemí.

Sortiment protipožárních nástřiků se rovněž příliš nezměnil. Tady myslím, že ani výše zmíněný článek z normy nenadělá příliš škody, protože ve svém základu jde o materiály dlouhodobě odzkoušené praxí - ono jich také na trhu moc není - PORFIX a TERFIX se užívají již více než 30 let, nově byl oprášen a znovu na Slovensku certifikován i nástřik SIBATERM, svými parametry téměř srovnatelný s TERFIXem P. I ten je (pokud nedošlo ke změnám v jeho složení) možno považovat za nástřik starší 30 let a spolehlivý z hlediska dlouhodobé životnosti. Na rozdíl od TERFIXu zatím ovšem pouze na ocelové konstrukce.

Ze sortimentu zmizel již před časem nástřik Pyrotherm, který byl výslovně uveden např. v „Postupu VÚBP při řešení problematiky azbestových odpadů“ a a v tabulce přílohy 2 „Metodického pokynu odboru odpadů k nakládání s odpady ze stavební výroby a s odpady z rekonstrukcí a odstraňování staveb“ jako materiál s obsahem azbestu. Příslušné podklady máme k dispozici, pokud by měl někdo zájem. Naopak se objevily některé další nástřiky, s použitím na OK, některé na bázi CaSO4, zatím jsou však na trhu pouze krátce a jejich dlouhodobou funkci dosud nelze hodnotit.

Pokud jde o deskové materiály, ztratil se z trhu kompletní sortiment desek na bázi vermiculitu obch. značky THERMAX, protože tato firma již nemá v ČR zastoupení, naopak se před časem objevily kompletně prozkoušené a vylepšené desky na stejné bázi obch. známky GRENAMAT A. Jinak jsme nějaké podstatnější změny v sortimentu nezjistili, přičemž nelze vyloučit, že řada materiálu již k nám sice dovezena byla (např. jsme dostali k odzkoušení pěkné kalciumsilikátové desky čínské provenience), jejich použitelnost je však pro naše účely naprosto nulová, pokud je nenásleduje propracovaný katalog a servis, podobně jako u v ČR zavedeného a renomovaného distributora desek stejné báze, kterého záměrně nejmenuji, abych mu nedělal reklamu.

A ještě novinky z naší firmy

Již posledně jsem psal o tom, že v rámci vlastního vývoje jsme provedli některé zkoušky (pro nás) nových aplikací. Poměrně v krátké době se podařilo dokončit kompletní novou certifikaci větracích mřížek ARADEX, kde jsme - kromě již existujících prvků přidali i mřížky nové, kruhového tvaru a zejména jsme odzkoušeli mřížky, určené pro vodorovné konstrukce. Dimenzační tabulka se všemi certifikovanými mřížkami je uvedena v následující tabulce a v přiloženém katalogovém listu č. 5402:

a) stěny:

b) stropy

Poznámka: ES - exponovaná strana (k ohni); NS - neexponovaná strana (od ohně).

Poněkud menší štěstí, ale i tady se již zvolna blížíme k závěru, jsme měli s nově odzkoušenými poklopy. Poklopy jsou určeny pro statické zatěžování do podlah a stropních konstrukcí, po kterých jezdí různé mechanizmy a poklop ORDEXAL lze užít do rozměrů 1200 x 1200 mm pro požární odolnost EI₁ 45/ EI₂ 60/ EW 60 DP1, což jsem ostatně uváděl již minule, nově však již máme i důkladné statické posouzení. Takže i tady již můžeme vyrábět. Poklop DEXAMIN pro EI/EW 15 nově musel prodělat ještě i zkoušky podle ČSN EN 13501-1 a v současné době se řeší problém, o kterém jsem psal na začátku, co s plechem, opatřeným protipožárním nátěrem, když to nehoří a přesto je to klasifikováno v „B“ podle normy, patrně tedy DP3, i když je to jenom natřený plech.

Již v červnu a potom ještě jednou v září minulého roku jsme také průkazně odzkoušeli všechny možné druhy manžet pro ucpávky instalací přes požárně dělicí konstrukce. Jde o kompletní soubor zkoušek od ocelového až po PVC a PP potrubí a kabelů do všech druhů svislých a vodorovných konstrukcí, včetně měkkých ucpávek, manžet do rohů a obtížně přístupných míst, prostě všude tam, kde tato potřeba vzniká.

Pokud říkám, že jsme manžety průkazně odzkoušeli, mám tím na mysli, že zkoušky jsou dokončeny. Dokonce - po řadě urgencí i zkušební protokoly máme.A po posledních jednáních se zkušebnou se blížíme i klasifikačnímu osvědčení, odtud pak jenom skok k STO a kýženému certifikátu.

A to je pro dnešek všechno, přeji všem, kdo to dokázali přečíst až sem příjemný den a těším se jednak na shledání na našem listopadovém semináři a jednak na vaše připomínky a dotazy.