Úvodník

Autor: Eduard Vašátko

Motto: Existence a charakter věcí vyplývá z jejich
vzájemné závislosti – samy o sobě nejsou ničím…

Tentýž (indický) filozof vyslovil i myšlenku, že protiklady jsou na sobě závislé, vzájemně se doplňují a proto ani jeden nemůže nad druhým definitivně zvítězit.

Jiný (čínský) filozof Lao-c´ ovšem již v 6.století př.n.l. tvrdil, že existují zralé osobnosti, které dokážou skloubit oba principy, ba co víc – dokážou dosáhnout konečného stavu „ačintjá“. Neboli stavu, kdy prožíváme jednotu všech protikladů.

Těchto lidí bylo vždycky málo a zejména v poslední době chybí především na ministerstvech a některých dalších ústředních orgánech. Patrně tam pro ně není vhodné prostředí. Většina tamních úředníků se totiž pohybuje pouze na vlastním písečku, ve své vlastní problematice a vykládá si ji pouze ze svého hlediska. Pokud narazí na překážku, která vyžaduje poněkud obecnější pohled, je v koncích a jenom málokterý dokáže vzít odpovědnost za trochu koncepčnější názor. Ti ostatní se bojí zakašlat, co kdyby…

K výše uvedenému poznání jsem dospěl poté, kdy jsem mimoděk rozpoutal další kolo diskusí okolo § 13b zákona 22/97 Sb. o volném pohybu zboží na území EU. Z legislativních orgánů EU totiž vypadl nový dokument č.59042 – opět na téma “Vzájemné uznávání výrobků...“, protože – jak se zdá – zmíněný § 13b a jeho obdobná znění v legislativě okolních států platí jaksi jednosměrně – tedy zvenku dovnitř, všichni jsme si v EU sice rovni, ale jak kdysi definoval Orwell, někteří jsme si rovnější. Takže od těch rovnějších směrem k nám to funguje, protože jsme zvyklí poslouchat, bohužel zpátky to už tak jednoznačně neplatí. Proto zřejmě nový dokument.

Protože výše uvedený dokument prezentovalo MPO, učinil jsem nejprve zdvořilý dotaz a na základě odpovědi právníka tohoto ministerstva opět další dotaz a ještě další dotaz (odpovědi nemá smysl citovat, protože z nich bylo zřejmé, že zpracovatel vychází pouze z formálního znění dokumentu a nemá žádnou představu o tom, o co se v praxi jedná), což nakonec vedlo k tomu, že si uvedený pán – zřejmě ze zoufalství nad moji ignorancí – vyžádal stanovisko jediného kompetentního orgánu, který má tyto otázky na starosti a totiž ÚNMZ. A protože jde o první zasvěcené stanovisko, které jsem zatím od roku 2006, kdy celá věc gradovala obdržel, rád se zde o něj s vámi podělím:

Nejprve jsem samozřejmě zaslal repliku na řadu předchozích dotazů, které se jaksi nepodařilo tak úplně vysvětlit. Šlo v podstatě o to, že pokud obecně závazný předpis, v tomto případě vyhláška 23/2008 Sb. odkazuje na technické normy, stávají se tyto normy nebo jejich části právně závaznými. Uvádím jenom podstatné části svého dotazu:

... V úvodu své odpovědi uvádí ÚNMZ obligátní větu, že jde pouze o stanovisko Úřadu, protože k výkladu není Úřad zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, v platném znění (dále jen „zákon 22/1997 Sb.“), ani žádným jiným právním předpisem zmocněn. Nicméně jde o názor, vycházející mimo jiné i z dokumentů vydaných Evropskou komisí pro sjednocení postupu členských států EU pro aplikaci příslušných směrnic. Dále pak pokračuje:

... “K Vaší první otázce považujeme za nezbytné nejdříve vysvětlit vzájemný vztah mezi technickou normou a právním předpisem, v daném případě vyhláškou Ministerstva vnitra. Právní předpis je, jak už ostatně vyplývá z jeho samotné podstaty, obecně závazným, kdežto česká technická norma je z principu obecně nezávazná (§ 4 odst. 1 in fine zákona 22/1997 Sb.). Smyslem technických norem totiž není stanovovat povinnosti, nýbrž poskytovat pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech (§ 4 odst. 3 zákona o technických požadavcích na výrobky).

Povinnost postupovat při určité činnosti v souladu s českými technickými normami však může vzniknout především na základě ustanovení právního předpisu, které stanoví, že ve vztazích upravených tímto právním předpisem je splnění české technické normy považováno za splnění požadavků tohoto právního předpisu, popř. stanovena povinnost normy dodržovat. V těchto případech již lze o určité závaznosti technických norem hovořit, pokud je na ně konkrétním právním předpisem nějakým způsobem výslovně odkázáno. Ostatně totožné závěry judikoval i Ústavní soud České republiky ve svém nálezu Pl.ÚS 40/08 ze dne 26. 05. 2009.

V této souvislosti mohou být určeny k plnění požadavků právních předpisů nejen české technické normy, ale i harmonizované české technické normy, další technické normy nebo technické dokumenty mezinárodních, popřípadě zahraničních organizací, nebo jiné technické dokumenty, obsahující podrobnější technické požadavky (určené normy ve smyslu § 4a zákona 22/1997 Sb.).

Pro uvedení výrobku na trh musí být samozřejmě splněny požadavky veškerých právních předpisů, které se na daný výrobek vztahují, a v míře a způsobem stanoveným těmito předpisy i požadavky uvedené v technických normách, na které tyto předpisy odkazují.

Neharmonizované výrobky zákonně uvedené na trh v jednom členském státě nepodléhají novému posouzení shody v jiném členském státě a z důvodu absence tohoto posouzení jim nemůže být bráněno v uvádění na trh. K omezení může členský stát přistoupit pouze z důvodu konkrétního ohrožení chráněného veřejného zájmu, jak už je uvedeno výše. Výrobky uvedené na trh v jiném členském státě, než je Česká republika, jsou již logicky na trhu a mohou být volně distribuovány.

Jiný je problém jejich užití do konkrétních staveb. Je především věcí projektanta, aby zvolil pro určitou stavbu pouze takové výrobky, které odpovídají požadavkům příslušných norem (eventuelně může požadovat použití pouze certifikovaných výrobků). To ovšem nemůže znamenat zákaz distribuce výrobků, které nebyly ověřeny podle uvedených norem, třeba z toho důvodu, že se jejich užití přepokládá pouze u staveb, u nichž riziko požáru neexistuje.

Zdá se logické, že požadavky platného předpisu naplňovány budou muset být. Je ovšem nezbytné rozlišit, zda se předpis týká umísťování výrobků na trh, nebo požadavků na provedení konkrétních staveb.(!!!!)

Problematika uplatňování výrobků do staveb obecně přísluší MMR, ovšem dle našeho názoru nelze přehlédnout prioritní zodpovědnost projektanta a realizátora stavby, kteří ze široké nabídky výrobků na trhu vyberou do stavby takové, které zajistí splnění technických požadavků na příslušnou stavbu.

Tolik ÚNMZ a jeho Odbor státního zkušebnictví/odd. stavebních výrobků a Oddělení legislativní a právní. Děkuji.

Takže – pokud jste se prokousali předchozími (podstatně zkrácenými) pasá-žemi, lze shrnout, že z celé diskuse vyplývá to, co bylo zřejmé již od začátku, ale co do dnešního dne nikdo nebyl ochoten říci naplno. A k tomu mimo jiné pomohla i nová vyhláška 23/2008 Sb. Prostě – jedna věc je volný pohyb zboží v rámci EU a přidružených států tak, jak hovoří § 13 b zákona 22/97 Sb. v platném znění a druhá věc je aplikace výrobků do staveb v souladu s NV 163/2002 Sb. v platném znění a jeho přílohy II. S ohledem na to, že je u nás, díky zmíněné vyhlášce, závazná i ČSN EN 13501-2 a ČSN EN 13501-1, je možné do staveb užívat výhradně výrobky, které požadavky těchto norem splňují. A pochopitelně, za to plně odpovídá jak projektant, tak i stavební organizace, která musí příslušné doklady předložit při kolaudaci (rozhodnutí o užívání stavby).

A tady už benevolence, týkající se přípustnosti použití volské krve pro snížení hořlavosti dřeva s ohledem na místní zvyklosti např. ve Východní Anatolii neplatí, byť se tu může tento přípravek v plechovkách, dovozem volů (i když těch máme – soudě podle posledních událostí v politice i jinde dost z vlastní provenience) či jiným způsobem volně prodávat. Howgh !

Ovšem z výše uvedené diskuse – alespoň pro mne - vyplynulo další poznání. Pochopil jsem, proč nás každý okolní stát s našimi certifikáty podle evropských norem v klidu vyžene. Ze stejných důvodů ! Evropské normy jsou totiž (nejde-li o harmonizované výrobky) prakticky ve všech okolních státech kromě ČR právně nezávazné. A tak si Němci v klidu nechávají své normy DIN, Rakušani Önorm a Angličani BS normy. Evropské normy sice u nich také platí, ale protože si – na rozdíl od nás – tyto státy své normy nechaly a jsou na ně zvyklé, tak proč by se mělo projektovat podle něčeho jiného ? Ty jejich jsou vesměs mírnější. A když chceš, dovážej si své výrobky kam chceš. Ale těžko je prodáš bez dokladu podle místní normy, pokud to není samozřejmě pro místního investora výhodnější.

Mimochodem – to platí i pro zahraniční firmy, které u nás chtějí obdobné výrobky prodávat – samozřejmě v opačném gardu. Pokud chtějí aplikovat své výrobky, zkoušené v Evropě podle jiných než evropských norem, měly by si ve vlastním zájmu nechat některou AO posoudit, zda normy, podle kterých byl v zahraničí vystaven certifikát či jiný doklad, odpovídají u nás normovaným postupům a zda je tedy požadavek našich předpisů splněn. Jinak to budou mít u nás těžké, i když jim nikdo v uvedení na trh bránit nebude.

Nehledě na výše uvedenou problematiku, je to v těch mých úvodnících trochu takový boj s větrnými mlýny a už mně to unavuje. Všechny ty předpisy se neustále komplikují, množí a začínají být už naprosto nepřehledné. Já vím, že to sebou přináší doba, ale čeho je moc, toho je příliš. Podívejte se například, jak nám kynou projektové normy – kolik stránek a článků měla kmenová norma ČSN 73 0802 v sedmdesátých letech a kolik stránek má v roce 2009, a to je jenom jedna norma. K tomu přidejte normy a předpisy jenom z oblastí okolo stavebního zákona, stavba, hygiena, elektro, plyn, odpady, izolace a zateplení a řada dalších a to, co dříve zvládlo několik projektantů dnes potřebuje kooperaci celých specializovaných firem, počítače, velké databáze a málokdo dokáže dneska postavit i kozí chlívek vlastními prostředky bez kooperace s dalšími, aniž by tím porušil nějaký předpis. Však mě také stála v roce 1970 jednoduchá garáž u RD 10.000 Kč, její rekonstrukce v r. 1994 už 100.000 Kč a letos jsem právě dokončil novou, i když mírně větší, za milion. Já vím, že je to všechno daň technickému pokroku, zvýšené bezpečnosti, ochraně životního prostředí a já nevím čemu ještě, ale trochu mě to připomíná tu pohádku o zlaté rybce. Abychom se za nějaký čas zase nevrátili zpátky do té roztrhané rybářské chatrče – do jeskyní, jako ta rybářka. Prostě všeho moc škodí. Asi jsme se jako druh příliš přemnožili.

Zdraví

E.Vašátko

P.S.

A ještě novinky z naší firmy

Již posledně jsem psal o tom, že v rámci vlastního vývoje jsme provedli některé zkoušky (pro nás) nových aplikací. Kromě mřížek v nových variantách a poklopů jsme dokončili i komplexní zkoušky manžet – a protože to je parketa mého nástupce ve funkci technického ředitele – na dalších stránkách máte jeho referát a příslušné katalogové listy v příloze.