Vyšel nový Zpravodaj č.37 - zde Úvodník

Autor: Eduard Vašátko

Motto: Proti blbům není ochrany - jsou příliš vynalézaví.
Usmívejte se. Zítra bude hůř.

Murphy

Stačí se rozhlédnout kolem sebe, abyste si potvrdili smutnou pravdu výše uvedeného citátu. Vždycky, když jedu nakoupit, usmívá se na mně cestou z billboardu jako sluníčko vyleštěný pán, co bojuje o můj důchod (nedám !), z jiného plakátu mě jiný pán z podobného vrhu vysvětluje, že se všechno dá dělat i jinak a že zná cestu z krize (a neporadí), jiný billboard ujišťuje bůhví proč Václava, že za ním někdo stojí (patrně v zákrytu) – prostě je doba předvolební a jak říkal kdysi dobrý voják Švejk: „Já mám hrozně rád, když lidi blbnou na kvadrát“. Zdá se, že lépe už bylo. Ať vyhraje jeden nebo druhý, držte si  peněženky, kdyby nedej bože kterýkoliv z těch pánu na plakátech skutečně začal plnit své sliby, tak se asi budeme moc a moc divit.  Ono do Maďarska ani do Řecka není zase tak daleko.

Teď ale od iluzí k realitám života. Jak jsem řekl – bylo i lépe a snad proto dnes můžeme vší odborné veřejnosti s určitou nostalgií, ale i hrdostí oznámit, že se přes veškerá protivenství, změny zákonů, vyhlášek, různých nařízení, norem a jiných legislativních skopičin dožívá naše firma dne 19. května 2010 plných 20 let od svého založení.

Začátkem května 1990 nabyl platnosti zákon, povolující soukromé podnikání a  ani ne za 3 neděle byla firma na světě. Notářský zápis, zápis do rejstříku a IČO za jediný den. Za úsměv,dobré slovo a pár kolků, bez jakýchkoliv úplatků a bez čekání, pánové, kdo z vás na to dneska má….

A  bylo nás 5.  Ze začátku. Každý z nás si ovšem to podnikání představoval trochu jinak. Jeden z nás, společníků, měl dojem, že podpisem smlouvy a  založením firmy jeho práce končí a teď už má vystaráno a pracovat budou ti druzí. Ten odpadl jako první, ono se totiž bez práce nic nenarodí a holt už od začátku se muselo tvrdě makat. Zákazníky jsme museli přesvědčovat, že i soukromá firma umí pracovat a plnit termíny. A na rozdíl od státních podniků levněji a lépe, protože socializmus měl začátkem 90. let tuhé kořeny a ředitelé tehdy ještě státních podniků soukromníkům nevěřili, nějaká s.r.o. – co to je ? Ostatní dva společníky odvál čas a penzijní věk, takže jsme nakonec zůstali dva.

Naštěstí jsme se etablovali v oboru, který byl značně specifický a nabízeli jsme aplikace, které prostě ze zákona na stavbách být musely, dohromady to nikdo moc neuměl a hlavně o tom nikdo moc nevěděl. Málo bylo i materiálu, tehdy se vlastně začínaly pomalu objevovat na trhu první nátěry, několik protipožárních nástřiků a omítek, (PORFIX,TERFIX,SIBATERM), nějaké obkladové desky, obvykle s azbestem, sem tam sádrokarton (z Polska, z Rakouska), první kazetové podhledy na bázi minerálních vláken a všechno se zkoušelo podle univerzálních norem ČSN 73 0851 (snad kromě VZT) a ČSN 73 0862. Certifikace bylo jen nepovinná a nikdo dohromady nevěděl, k čemu je to dobré, ze státních zkušeben postupně vznikaly Autorizované osoby, tvořila se lepší legislativa i když požární projektové normy už měly za sebou nejméně 15 tiletou historii…

Myslím, že jsme byli první firma ve státě, která začala vydávat k našim aplikacím jakýsi záruční list „Osvědčení o jakosti a kvalitě“ a to dávno předtím, než vznikl zákon 22/1997 Sb s prováděcí vyhláškou a vyhláška 246/2001 Sb. Vím, že jsme se příliš nelíbili mnoha natěračským firmám  a myslím, že jsme překáželi i řadě dovozců, kteří vozili ze zahraničí různé intumescentní systémy a prodávaly je každému kdo přišel, bez ohledu na to, jestli z oboru něco znal nebo ne. Pamatuji jednoho chudáka lakýrníka, který dostal zakázku na nátěry OK stadionu v Mostě a který obdržel k jakémusi protipožárnímu nátěru návod snad od projektanta nebo dodavatele: „jeden nátěr je na 15 minut, musíš to natřít 3 x po sobě, potřebujeme 45 minut.“ Plácal se tam pár neděl, natíral to ručně štětkou někdy v únoru, v nezateplené stavbě a byl z toho nešťastný, protože to k ničemu nevedlo. Dodnes nevím, jak to tam tenkrát skončilo. To samé jsem řešil na výstavišti – tuším v Nitře. Místní borec to natíral dokonce tenkrát Dexaminem, obrovská hala, měl předepsány 3 mm a dělal to sám snad 10 měsíců, samozřejmě štětkou a po těch 10 měsících natřel celý 1 mm.

Vzpomínat by se dalo jen což, jenom by mně zajímalo, jak podobné věci (a že jich bylo, v 80. letech podobné věci dělala hlavně různá JZD, JRD a komunální služby) dopadají v současné době. Jestlipak si vůbec někdo uvědomuje, kolik staveb a konstrukcí všech typů a materiálů se v těchto dřevních dobách z větší části neodborně provedlo a kolik je dnes staveb částečně nebo vůbec protipožárně nechráněných. Myslím, že zatím máme obrovské štěstí, že je těch požárů poměrně málo a hlavně, že nikdo nevyhodnocuje účinnost za drahé peníze tehdy ve stavbě provedených protipožárních ochran.

Tady jsem namátkou vybral z archivu jenom dva obrázky nástřiků ze začátku 90.let, vesměs PORFIX, které jsem řešil v letech 2002 a 2003. Obrázek č. 1 je ocel, obr.2 je dřevo „chráněné“ proti požáru nástřikem a věřím, že v dobré víře stříkané firmou nebo živnostníkem, který vůbec neměl zdání, co vlastně dělá a jak se to dělá.

Což o to, tyto a podobné „aplikace“ jsem – pokud jsem je posuzoval – zachytil a jsou opraveny, ale dokáže dneska někdo spočítat, kolik podob-ných nástřiků a nátěrů běhá po světě ještě dnes ? Myslím, že něco podob-ného se v současné době řeší na Slovensku

v novém zákoně 199/2009 Sb. (viz příspěvek ing. Dekánka), protože tento stav je dlouhodobě neúnosný a v podstatě znehodnocuje všechny současné projektové normy a předpisy. Já vím, že není možné jít až někam do středověku a požadovat, aby byly nově protipožárně chráněny všechny staré stavby, ono to nejde ani technicky ani ekonomicky. Ale je nutné se na stávající stav podívat trochu z jiného úhlu.

Na jedné straně jsou protipožární opatření, realizovaná (alespoň v historicky dohledných dobách 30 – 40 let dozadu) podle tehdy platných předpisů správně a v dobré kvalitě a pak je nutno posoudit, do jaké míry jsou funkční právě z hlediska tehdejší legislativy. To je jedna věc a to je obvykle předmětem i znaleckých posudků při rekonstrukcích a jiných radostech.

Na druhé straně je ovšem podle mého názoru také nutno posoudit, zda vůbec byla protipožární opatření a konstrukce v době realizace provedena, resp. provedena správně, zda již v době kolaudace odpovídala tehdy platným předpisům a do jaké míry jsou tato opatření, resp. PBZ ještě funkční ve smyslu vyhlášky 246/2001 Sb. Je mi jasné, že nejde dělat zázraky, ale když vidíte takové věci, jako na výše uvedených obrázcích, tak sakra co s tím ? A co teprve, když jde o sklad drogerie ? A k čemu je taková vyhláška, pokud se aplikuje jenom na něco a jenom někdy.

Víte, já už jsem to tady párkrát napsal, ale pořád si myslím, že si v rámci naší slavné legislativy děláme kašpárky sami ze sebe. Vydáváme zákony a vyhlášky, které požadují certifikaci nejrůznějších PBZ, vyžadujeme PBŘ a projekty PO,stojí to spoustu peněz, hasiči se k nim vyjadřují, požadují to i ono a pak je kolaudace či nějaké to schvalování – šmytec, zavře se voda.

Máme sice krásnou vyhlášku 246/2001 Sb., která ukládá kontroly funkce-schopnosti a doklady, máme vyhlášku 23/2008 Sb., máme i vyhlášku k proti-požárním uzávěrům a já nevím co ještě, ale jaksi chybí sankce a možnost, resp. vůle k jejich vymáhání (jistě, já vím, že sem tam někdo někde...), kromě toho jsou pak starší stavby, na které se tyto vyhlášky nevztahují. Je to jako se vším. Kde není žalobce, není soudce. A tak jezdím každý rok na kontroly do některých podniků, kde upozorňuji na stále stejné závady a stále slyším, že nejsou peníze a že to prostě nejde. Někde to jde, protože na tom majiteli záleží, někde prostě ne, bohužel u nás chybí tlak a kontroly pojišťoven, ty mají mít ten klacek, protože jde o jejich peníze, ale těm je to patrně jedno, takže role kontrolora připadá státu. A to je špatně.

Vezměte si například poslední novelu ČSN 73 0810:2009 a její článek 4.12. Od jejího vydání již uplynula řada měsíců – a nic. Dosud se nikdo ani z hasičů, ani z dodavatelů neozval či nepozastavil nad tím, že vlastně na trhu není protipožární nátěr, který by této normě vyhovoval. Možná, že jsem špatně informovaný, ale zatím jsem v žádných dokladech neviděl označení X a Y, Z₁ nebo Z₂ s klasifikací podle ETAG. A přesto se vesele natírá.

Tak sakra platí ta norma nebo neplatí ? A kolik má u nás řádně certifikovaných intumescentních nátěrů prokázanou životnost podle ETAG 018 ? Mimochodem, tenhle ETAG je určen pouze pro nátěry na ocel. Chápu, že do poloviny minulého roku to nikdo nevyžadoval, ale už je březen roku následujícího – a ono pořád nic. Vždyť ale je v každém certifikátu, který jsem v poslední době viděl, výslovně uvedeno, že platí pouze do doby, dokud se podmínky, platné v době jeho vydání výrazně nezmění. No a když se změní závazná projektová norma, která vyžaduje materiál s vlastnostmi, které dříve nebyly požadovány, pak by se do staveb měly používat pouze materiály, které jsou touto normou předepsány a předchozí certifikát může sice dál platit, ale do staveb, které se řídí platnou normou by se použít neměl.

No vidíte a už jsme zpátky u mého oblíbeného tematu – totiž životnosti a zase na začátku. A zase se ptám: Co budeme dělat se stovkami tisíc metrů ocelových konstrukcí, které už dávno ztratily požární odolnost, protože nátěry, které je mají chránit, ztratily jak papírově, tak i věcně svoji funkci. Z dnešního hlediska prakticky každý intumescentní nátěr na OK, starší 10 let je nefunkční. Naráží se na to obvykle jen při rekonstrukcích, kde se to nějak řešit musí, ale pokud k žadným změnám v objektu nedojde, jede se dál, kočárem černým okolo bílých skal, jak kdysi řekl klasik. A když náhodou hoří, nátěr nenátěr, každému je to jedno. Tady si dovoluji si jen tak mimochodem připomenout, že čtvereční metr intumescentního nátěru může podle druhu natírané konstrukce stát nějak od 300 až do 800 Kč a to mluvím o R 30.

Jenže. Ono se totiž nejedná o nový požadavek, že si nějaký pán vymyslel v normě nový „špílec“, aby se ukázal zajímavým a teď aby se všichni zbláznili. On totiž ten požadavek životnosti platil ještě v dobách, kdy mnozí projektanti a hasiči ještě byli takříkajíc „na houbách“. Račte se podívat:

Zákon č. 50/1976 Sb. (dále stavební zákon) stanovil v § 47, odst. 1 podmínku:

1) Pro stavbu mohou být navrženy a použity jen takové výrobky a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splňuje požadavky na mechanickou pevnost a stabilitu, požární bezpečnost, hygienu, ochranu zdraví a životního prostředí, bezpečnost při užívání (včetně užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace), ochranu proti hluku a na úsporu energie a ochranu tepla.

(2) Vlastnosti výrobků pro stavbu mající rozhodující význam pro výslednou kvalitu stavby musí být ověřeny podle zvláštních předpisů 3) z hledisek uvedených v odstavci 1.

Znovu opakuji, toto stanovil zákon z roku 1976 (a možná ještě nějaký jiný předpis předtím), a to v dobách, kdy se o nějakých intumescentních nátěrech v království Českém vůbec nevědělo. Takže se vlastně tyto nátěry a systémy užívaly (s vědomím všech zúčastněných) jaksi na čestné slovo, s nikdy nevysloveným předpokladem, že bude jejich životnost, resp. funkce uvedena dlouhodobými zkouškami do souladu s výše uvedeným paragrafem. Nový stavební zákon samozřejmě tento paragraf převzal (§156), takže požadavky trvají.

A znovu se ptám, v souznění s tím pánem z bilboardů: „Kdo z Vás to má ?“ A dovolím si odpovědět za vás. Zatím nikdo pánové, nikdo. Ony totiž ty zkoušky a průkazy stojí peníze, hodně peněz a kde jsou dnes ty firmy, které začátkem 90. let sem ty nátěry zvenčí vozily ? Když jsme hodně otravovali, tak se nám nedávno dostalo od jedné italské firmy, jejichž nátěry se u nás hojně používají dodnes, třístránkového povídání o tom, jak je to všechno strašně složité, jakým vlivům životnost těchto systémů podléhá a čím je ovlivněna a na závěr jen maličký odstaveček, vyznívající ve smyslu: „Ale my si stejně myslíme, že ten náš nátěr vydrží aspoň 20 let. Ale v podstatě to máme jen tak na základě našeho pozorování, nějaké zkoušky – prosím vás, co byste po nás chtěli…“. Jistě, ale i kdyby, tak co po 20 letech ? Přečtěte si prosím znovu čl. 4.12.

Jak si to tak po sobě čtu, nestačím se divit, kam jsem se to od toho našeho výročí zase dostal. Vźdyť jsem chtěl psát o tom, jak a že jsme těch dvacet let vydrželi, že jsme uvedli na trh a řádně certifikovali řadu vlastních materiálů (což bylo v podstatě nutné, protože jinak bychom asi už neexistovali), že máme stabilní kádr lidí a minimální fluktuaci a stále u nás pracuje po dvaceti letech cca 2/3 původních zaměstnanců, které jsme nabrali v prvních 5 letech, že jsme ani teď v době krize (i ve stavebnictví je krize) nemuseli ani sahat lidem na platy ani nikoho propouštět, prostě chtěl jsem napsat, že i když jsme s Pepou Seidlem oba dva už vlastně v penzi a výkonné funkce jsme předali mladým, firma žije a funguje a doufám, že přežije i příští volby.

A jenom pro připomenutí našich výrobků a co vlastně všechno děláme:

– Systém ORDEXAL – lepené obklady na OK, železobeton, plechové stěny a střechy, hurdisky , chemické aparáty a nádrže na PH, konstrukce vnitřní i venkovní, spáry svislé i vodorovné do šířky 200 mm, i dilatační. Aplikace byla schválena i pro nejnáročnější stavby, včetně pražského metra, licenci jsme prodali 2x i do zahraničí.

Tady si myslím, že jsme našli díru na trhu a věřím, že stávající aplikace nejsou stále ještě u konce. Potenciál systému ORDEXAL je zatím neohraničený a je to spíš otázka peněz na zkoušky, aby bylo možno nabídnout ještě řadu dalších řešení

- DEXAFLAMM R - nátěr na kabely – ablativní nátěry na kabely jsou podle mého názoru za zenitem, i když stále mají své opodstatnění. Stříkat totiž na kabelové svazky intumescentní nátěr o tlouštkách do 1 mm je sice hezké, ale podívejte se do katalogů renomovaných výrobců na to, jak se to má správně aplikovat a pak srovnejte s praxí. Budete se divit a možná právě proto se už v nabídkách těchto nátěrů moc nevyskytuje.

- Mřížky ARADEX – zase jedna díra na trhu, přišli jsme s řešením asi před 8 lety a zájem nepřetržitě stoupá

- DEXAMIN DV/S – dvířka k rozvaděčům a montážní dvířka. Kdysi jediný intumescentní nátěr v ČSSR, dnes zůstal jenom obchodní název pro laminát, kterým se upravují povrchy ocelových dvířek k rozvaděčům a jednokřídlových ocelových dveří. Pro dveře je to spíš otázka rekonstrukcí v případech, kdy lze využít původní ocelová křídla, pořád je ovšem nutno mít na paměti již citovaný článek 4.12 ČSN 73 0810, protože jde o intumescentní systém.

- DEXARYL B Transparent – intumescentní nátěr na dřevo – zatím asi jeden z nejlepších transparentních nátěrů, zvyšujících požární odolnost dřevěných nosných prvků. Na tento nátěr se ETAG 018 nevztahuje a naopak je dlouhodobě zkoušen (letos již 15. rok) ve zkušebně VVÚD v Březnici, zatím bez ztráty květinky.

- Manžety FORDEX a FIREDEX – žhavá novinka posledních 2 let. Kromě jiného jsou tímto systémem řešeny i některé obtížně proveditelné detaily v kabelových prostupech (svazky kabelů v nepřístupných místech prostupů) a zajímavá je i nižší cena s ohledem na jednodušší montáž. Bližší podrobnosti naleznete v článku ing.Bohuslava v minulém čísle (36).

-   Protipožární poklopy i pro vysoké zatížení – jde o 2 různé typy, jeden o max. rozmerech 1000x1000 x 6 mm s tradiční technologií DEXAMIN DV/S a s požární odolností REI 15 DP1, druhý, postavený na ORDEXALU s max. požární odolností REI 60 DP1 do rozměrů 1200 x 1200 x 65 mm. Oba typy jsou konstruovány i pro použití v místech, kde může dojít k mechanickému namáhání (kryty kabelových kanálů v podlahách, montážní otvory) např. v dopravních cestách (nákladní auta, vysokozdvižné vozíky atd).

- Samozřejmě, že pracujeme se vším, co je na trhu a má potřebné doklady, t.zn. Intumescentní nátěry na OK, prostupy kabelů a instalací přes požárně dělící konstrukce, různé atypické protipožární konstrukce, obklady podle přání zákazníka z jakéhokoliv certifikovaného materiálu, vždy se ale snažíme navrhnout technicky co nejjednodušší a nejlevnější řešení. Nemá smysl zbytečně zákazníkům vyhazovat peníze, ostatně konkurence by nam to ani nedovolila.

Základ naší činnosti je ovšem vždy především ve vlastních aplikacích. Ono jde v podstatě o to, vždy přicházet s něčím novým, mít své vlastní výrobky a nespoléhat  jenom na to, co kde koupíme. To nás drželo celých dvacet let.

A ještě jedna věc, která se nám za ta léta osvědčila – vždy znát určité meze a nesnažit se expandovat za každou cenu. Člověk má dělat jenom to, na co stačí. Kdysi dávno jsme si z nerozumu založili dokonce pobočku v Ostravě, založili i firmu, která se staralo o dovoz různých materiálů, ale nějak se to nedalo uřídit a tak jsme toho včas nechali, protože jak říkala teta Kateřina: „Mnoho psů – zajícova smrt.“ A držíme se toho dodnes.

Srdečně zdraví