Vyšel nový zpravodaj č. 38 - zde Úvodník

Autor: Eduard Vašátko
Technický zpravodaj č.38

Jak jde život ...?

Blbře, přátelé, blbře. Nelze příliš chválit ani nadávat, je krize a nějakou dobu ještě vydrží, alespoň v našem oboru. Ještě, že se máme čím bavit – zase máme volby a zase nám páni na plakátech slibují hory doly černej les. A zase je celkem jedno, kdo to vyhraje, protože přes všechny sliby je každému myslícímu člověku jasné, že prachy prostě nejsou, protože jsme je během minulých let prožrali, protože jsme jako stát zadlužení a jestliže nechceme čekat, až přijde exekutor, tak holt musíme platit. Mimo jiné za ty pány, co nám slibovali (a někdy i dávali) penízky na barvičky a na penály ve školce. A těm nemyslícím je to jedno, hlavně když jim někdo něco slíbí.

A budeme mít všichni hlouběji do kapsy, někdo víc, někdo méně. Hasičů je mi líto, protože zrovna tam by se mělo spíš přidávat než ubírat, protože na rozdíl od jiných profesí tady jde kolikrát o život. Jenže tohle si myslí patrně ve své profesi každý a nikomu se nechce ustupovat. „Jistě, šetřit se musí, ale proč právě já…“ Já problém vidím hlavně v tom, že když už mně o ty peníze stáhnou, tak by to mělo mít nějaký smysl, aby zítra zase nepřišel nějaký dobroděj a to, co se dneska tak tvrdě ušetřilo, zase  nerozdal (v zájmu „těch nejchudších“ samozřejmě,) dětičkám na něja-ké ty pastelky (které pak jejich tatíček někde prochlastá či prohraje v automatech).

A tak se šetří z gruntu, ať to stojí, co to stojí. Vidíme to i na našem každoročním semináři. Neživí nás to a netvrdím, že je to ta nejlepší akce v oboru, ale věřím, že si určitou úroveň držíme a podle dosavadního zájmu jsme za posledních 20 let museli zájemce odříkat, vždy jsme byli závislí spíš na kapacitě sálu – ti co jezdí pravidelně, vědí, o čem mluvím. To nám také umožnilo regulovat poměr účastníků tak 50 na 50 mezi hasiči a projektanty.

Letos poprvé bude více projektantů, protože hasiči své přihlášky postupně ruší. Nejsou peníze, takže první co se škrtá je vzdělávání a informace, bez toho se lze obejít, bez benzínu a stříkaček spíš ne. Tohle chápu.  Ovšem nevím, do jaké míry je důležité znát například odpovědi na řadu otázek a změn, vyplývajících z celého souboru od základu přepracovaných projektových norem řady 73 08 .. v přímé diskusi s jejich autorem, vědět jak postupovat při projektování a řešení problémů, vyplývajících ze zrušení hodnotové normy ČSN 73 0821[1] , ale také o kontakty a diskusi s projektanty z celé republiky. Ono neškodí, když se některé důležité otázky průběžně novelizovaných předpisů a norem proberou na větším společném fóru… Domnívám se, že pro orgány prevence jsou tyto otázky stejně důležité, jako ty hadice pro „mokré“ hasiče. Třeba by potom ti „mokří“ potřebovali o nějakou tu hadici míň.

V této souvislosti matně vzpomínám na svého kdysi velitele roty v útvaru silničního vojska v Liberci, majora Urbana Ocílku, dej mu pánbůh vojenské nebe. Kdykoliv někoho viděl s knihou, pravidelně zaznělo: „Nemátě čo robiť vojáku ? Choďte robiť rajóny !“. Jen blbých a silných potřebuje vlast. Bude-li úsporná politika v oboru tímto směrem pokračovat dál, možná by bylo lepší preventisty z HZS také poslat na rajóny nebo rovnou propustit v rámci snižování administrativy, protože za pár let nebudou stejně schopni držet s projektanty krok.

Vždycky jsme se snažili, aby byly naše semináře dostupné právě pro preventisty a lidi ze státní správy, protože víme, že chronicky nemají na podobné akce peníze. Proto držíme vložné při zemi – podívejte se na ceny podobných dvoudenních seminářů jinde…

Nu což, seminář obsadíme těmi, kterým jsme dříve pro nedostatek kapacity

odříkali, ale myslím, že je to škoda. Otázkou je, pro koho.

No, nechme chmurných úvah a vraťme se do veselé současnosti:

Když už jsme u toho vzdělávání a školení. V letošním roce – mimo jiné – oslavíme 10 let od zavedení poradny na našich webových stránkách. Podíváte-li se pozorně na naše přepracované stránky do rubriky „poradna“, tak jenom od roku 2005, kdy jsme stránky obnovili, odpověděli jsme zhruba na 1000 dotazů, z toho asi na 700 dotazů konkrétně, zbylé tazatele jsme odkázali jinam, protože nešlo o dotazy z oboru. A nejde vždy o banální věci.

Pokud bych chtěl zhodnotit strukturu dotazů a závěry, které z ní vyplývají, značná část dotazů vypovídá o nedostatečných znalostech funkcionářů „Společenství vlastníků“ v bytových domech v oblasti PO. Tomu se ani nedivím, protože jsem do nedávna členem takového představenstva byl a vím, jak se taková představenstva volí – skoro jako při zakládání místních organizací politických stran. Lidi se vzájemně neznají, nikdo to dělat nechce a do funkcí se dostávají často lidé, kteří buď sledují nějaký vlastní zájem a sami se přihlásí nebo - pokud jsou navrženi - kladou nejmenší odpor. Někdy to funguje, někdy ne, problém je v tom, že si tito lidé často neuvědomují, že mají ve své funkci stejnou odpovědnost a povinnosti, jako jednatelé obchodních společností. Takže se v takových domech zamykají nebo zneprů-chodňují únikové cesty (to je nejčastější problém, aby se přece v domě nekradlo), ve sklepích a na chodbách skladují hořlaviny nebo dokonce PB láhve k topidlům, z kočárkáren nebo sklepů se dělají dílny nebo prodejny a to často bez stavebního povolení a kolaudace, ačkoliv jde o změnu užívání atd. a kde není žalobce, není soudce.

Většina lidí obvykle vůbec netuší, že k domům a domkům by měla existovat dostupná projektová dokumentace, která byla úřady řádně schválena. Stavba byla přece povolena a schválena k užívání především na základě těchto dokladů. Na mnoho dotazů k uvedeným otázkám proto musíme odpovídat: “Podívejte se do schváleného projektu a dokumentace k poslední kolaudaci, bez ohledu, kdy to bylo. Platí to, co je tam namalováno či napsáno, když to chcete jinak, musíte si to znovu projednat s úřady.“

Problém samozřejmě nastává, když taková dokumentace neexistuje nebo není dostupná, což platí zvláště u starších paneláků či činžáků ve větších městech. Tam potom všechno záleží na spoluvlastnících či nájemnících – zda nechtějí mít problémy a neprotestují, když se v domě dělají nepovolené zásahy či změny, nebo zda se některý z nich vzpříčí a začne dělat potíže. Někdy právem (to jsou většinou ty uzamčené únikové cesty nebo přechody mezi domy v jednotlivých patrech ve velkých panelácích třeba v Bohnicích nebo na Proseku), někdy neprávem. To už bývá horší, protože za takovým dotazem cítíte občanské spory, kde se hledají argumenty, jak na toho druhého. Snažíme se vždy radit objektivně, pokud si sami nejsme jisti, hledáme odbornou pomoc jinde – a musím říci, že se nám to většinou daří. Nerad bych konkrétní lidi uváděl do rozpaků, ale zejména ve specializovaných odborných otázkách – abych nejmenoval, podívejte se, kdo je podepsaný v naší poradně pod některými dotazy.

Bohužel nelze zjistit, zda jsou naše odpovědi pro tazatele alespoň trochu užitečné, doufám, že ano, protože i když jsme z našich stránek při poslední aktualizaci smazali počítadlo, určitý přehled máme a od roku 2005 naše stránky navštívilo již přes 100.000 návštěvníků.

Ostatně – naše stránky. Jak jsem psal již v minulých číslech – předal jsem péči o stránky svému nástupci a je to znát. Nové koště dobře mete. Já teď už přispívám právě jenom do té poradny. Protože jsem spíš materialista, snažím se udržet krok v použitelných materiálech, které jsou na trhu nabízeny pro zvýšení požární odolnosti a snížení hořlavosti stavebních konstrukcí a to mi dá při současné nabídce stále víc práce, zvláště když se snažím pokud možno zjistit, zda příslušný materiál odpovídá platným normám pro aplikaci ve stavbách. Jenže přibývají normy, české i evropské, některé normy, které pomáhaly projektantům řadu let (ČSN 73 0821) se ruší a z toho vyplývá nutnost spoustu věcí počítat – na to už je lepší někdo mladší a kvalifikovanější. Takže generační výměna. Držím palce.

A teď zase z jiného soudku:

„Tak já nevím, školy nemám, jsem jenom prostý sekáček trávy, ale..“říká můj oblíbený klasik. A shodně s klasikem mně občas napadá to samé.

Dostal jsem do ruky obsáhlý materiál, vypracovaný PKPO s názvem „Jednotné doklady ke stavbě“, konzultovaný i s pracovníky GŘ HZS a veskrze tedy oficiální. Po něčem takovém jsme volali již od začátku naší bohulibé činnosti a mohu hrdě prohlásit, že první doklad v tomto smyslu „ Osvědčeni o jakosti a kvalitě“ s odvoláním na příslušné zkušební protokoly a později i certifikáty jsme jako firma vydali již ve druhém pololetí roku 1990. Obě naše společenství (APOS i PKPO) spolupracovala v tomto směru ještě v dobách, kdy tyto otázky řešil mgr.Háp s PAVUSem Praha, jenže jeho odchodem všechna iniciativa ustala. Teď, po několika letech se tedy takový komplexní materiál objevil znovu a hned s velkou parádou. Velmi mě potěšilo, že jsou konečně rozlišovány požadavky na prodej výrobků a zabudování výrobků do stavby, což bylo předmětem mých mnohých článků a stížností již od doby, kdy byl vydán nešťastný § 13b. Viz předchozí čísla tohoto zpravodaje.

Aby bylo od počátku jasno. Velmi vítám, že byl tento materiál zpracován, obsahuje v podstatě všechno to, co by obsahovat měl, bohužel však ještě něco navíc a to mi trochu vadí.

V prvním případě se jedná možná jenom o špatné pochopení záměru autorů z mé strany a možná to bylo míněno jinak. Na všech dokladech se totiž objevují znaky PKPO a GŘ HZS. Pokud by někdo jenom vytiskl formuláře z internetu nebo rozdávaných příruček tak jak jsou a vyplnil, vznikne tím zajímavý skoroúřední doklad, požehnaný a ověřený oběma výše uvedenými organizacemi. Být představitelem GŘ HZS, tak bych protestoval. Jako zástupce firmy, která – byť ve stejném smyslu, ale jinou formou – vydává podobný dokument, ale bez těchto „razítek“ musím protestovat také, protože ten můj papír není předem úředně ověřen výše uvedenými „razítky“. Čili doklady i obsah ano, ale vodoznak a symboly bych prosil odstranit. Přitom mám zato, že vydaný soubor formulářů není úřední dokument, ale pouze doporučený návrh, co by měly podobné doklady obsahovat, resp. co všechno se má ke kolaudaci předkládat. V opačném případě by to neměla vydávat PKPO, ale přímo jako závazný vzor GŘ HZS.

U jednotlivých dokladů si myslím, že méně by bylo více. Jaksi se zcela opomíjí funkce a smysl „Prohlášení o shodě“. V souhrnu dokladů se uvádí toto prohlášení jako dokument, kterým se potvrzuje, že se u výrobce provádí „kontrola neměnnosti technologie a použití pouze odzkoušených komponentů“, což naplňuje požadavek § 4 NV 163/2002 ve znění NV 312/2005 Sb., tedy následné kontroly po provedení certifikace a vystavení STO. To je ovšem něco úplně jiného (a také to má jinou formu), než „Prohlášení o shodě“, vyžadované § 2, odst.1 a § 13 téhož NV, kde se na základě přesně zpracované osnovy vyžadují právě odkazy na výrobce a jednotlivé parametry konkrétního výrobku, zkoušky, certifikáty, protokoly atd. Protože jde o nařízení vlády, nemůže být v žádné jednotné dokumentaci kýmkoliv vydané toto „Prohlášení shody“ opominuto či nahrazeno a část v dalších dokumentech JDS požadovaných údajů je tedy duplicitních. V tomto smyslu bych doporučil celou dokumentaci upravit.

Vedle toho se mi nelíbí v dokladu o montáži údaj o tom, do kdy platí STO či jiný dokument. Požadoval bych spíš ujištění o tom, že v době kolaudace, resp. vydání dokladu o montáži je STO platné. Stává se nám totiž občas, že se na nás obracejí investoři s dotazem, zda se po uplynutí termínu platnosti STO musí v rámci jejich stavby tento doklad obnovit a zda tedy je jejich zařízení při následné kontrole ještě provozuschopné. Dá se to samozřejmě lidem vysvětlit, ale je to zbytečně matoucí a tento údaj je v podstatě nepotřebný.

Naopak těší mně požadavek na autorizaci montážních firem z hlediska správného zabudování výrobku do stavby. Podle mého názoru je totiž právě tato autorizace a předchozí školení stejně důležité, jako certifikace a zkoušky samotné, protože výrobek byl přece zkoušen za přesně definovaných podmínek a pokud montážní firma nemá dostatek zkušeností a znalostí o tom, jak má instalovat např. požární uzávěry či aplikovat požární nátěry nebo nástřiky, bere majitel certifikátu na sebe značné riziko. Špatně zabudovaný výrobek nemusí být funkční a časem bude docela určitě docházet i k soudním sporům, zda případné selhání zavinil výrobek nebo špatná montáž. Důsledným školením se proto výrobce do určité míry zbavuje odpovědnosti a přenáší ji alespoň částečně na toho, kdo montáž provádí, protože bude schopen eventuálně prokázat, že montážní firma podmínky montáže nedodržela.

V tomto ohledu mě vadí například požární uzávěry, volně prodávané ve stavebninách. V některých případech se totiž tyto dveře prodávají dokonce bez kování a je na montážní firmě nebo na kupujícím, jakou zárubeň a kování si zvolí.  Podle mého názoru jsou tímto způsobem prodeje porušeny podmínky certifikace a STO, protože „Prohlášení o shodě“ sice potvrzuje, že dveře byly průkazně odzkoušeny jako typ, ale vůbec nemusí fungovat s ohledem na špatnou montáž či příslušenství. Takže povinnost školit montážní firmy bych co nejdříve zapracoval do nějakého NV nebo vyhlášky, jinak by plná odpovědnost za selhání výrobku ve stavbě padala na výrobce, který sice vlastní certifikát a zkušební protokoly, ale při případném sporu nebude schopen prokázat, že svým odběratelům řádně vysvětlil odzkoušené postupy montáže, které jsou zárukou správné funkce výrobku.

Mimo to je třeba si uvědomit, že zkouška provedená v akreditované laboratoři je jenom průkaz typového řešení a platí pouze a jen pro spálený, tedy zkoušený vzorek. Tedy vypovídá pouze o tom, že jestliže se výrobek udělá shodně se zkoušeným vzorkem a za stejných podmínek aplikuje do stavby, dají se očekávat podobné výsledky, jaké byly zjištěny zkouškou v laboratoři, tedy v peci. Ale výrobce se nemůže zbavit odpovědnosti odkazem na to, že vše udělal přesně tak, jak to bylo odzkoušeno ve zkušebně.

Jinými slovy – za správnou funkci výrobku vždy odpovídá výrobce a ten, kdo výrobek aplikuje a žádný zkušební protokol ho odpovědnosti nemůže zbavit. Už proto je nutné důsledně nejenom dodržovat, ale také pravidelně následně kontrolovat ze strany vlastníka STO vyškolené montážní organizace, zda podmínky montáže dodržují, jinak jsou veškerá protipožární opatření zcela zbytečná a jde o vyhozené peníze. Uvědomte si, že se sice zatím po požárech funkce PBZ a jejich případné selhání v podstatě nevyhodnocuje, ale předpokládám, že pouze zatím…!

Abych to tedy shrnul – jako postačující doklady bych doporučoval:

1.    Prohlášení shody a

2.    Stavební technické osvědčení u výrobků podle NV 163/2002 Sb. v platném znění, případně klasifikační protokol

3.    Pokud jde o zahraniční výrobek podle NV 190/2002 Sb příslušný certifikát či doklad se značkou CE, vydaný notifikovanou institucí

4.    Doklad o zaškolení montážní organizace výrobcem s vyznačenou dobou platnosti tohoto osvědčení včetně seznamu vyškolených osob

5.    Doklad o pravidelné kontrole majitele STO autorizovanou osobou, jde-li o výrobek podle NV 312/2005 Sb., příl. II. podle paragrafu 5a nebo 5

6.    Doklad o montáži PBZ v rozsahu, uvedeném v JDP

7.    Doklad o kontrole provozuschopnosti PBZ, redukovaný o duplicitní údaje v jiných dokumentech a doplněný hodnocením stavu kontrolovaného výrobku a jeho funkce. Pouhé konstatování ano či ne by nemělo stačit.

Také by mělo být zpřesněno, na jaký výrobek má být jednotná dokumentace vystavována. Zda skupinově nebo na jednotlivé výrobky. Nedovedu si představit, že v objektu budou instalovány desítky požárních uzávěrů od jednoho výrobce, lišící se požární odolností (nebo jedno a dvoukřídlové), 500 ucpávek prostupů různých typů a bude vyžadována obdobná dokumentace nejen pro každý typ výrobku (např. jednokřídlové a dvoukřídlové dveře, prosklené a plné, manžety různých průměrů, měkké ucpávky, tvrdé ucpávky atd.), ale i pro každý výrobek zvlášť.

Myslím, že by stačil pro každou skupinu výrobků od jednoho výrobce (např. Intumex nebo HILTI) společný doklad o montáži, kde budou jednotlivé aplikace vyjmenovány např. v tabulce, s odkazy na příslušné dokumenty, jinak vznikne z podobné dokumentace tlustý román, ve kterém se nevyzná později ani ten, kdo ho zpracoval a který u kolaudace rozhodně nikdo nebude číst.

V této souvislosti vidím ještě další a zatím obtížně řešitelný problém. V současné době, kdy se nám značně rozrostly zkušební normy a metodiky, se již jenom málokdo vyzná v jednotlivých klasifikacích a základních a rozšířených aplikacích. Jde o to, zda lze přesně stanovit, co je z hlediska průkazu pokryto certifikátem, klasifikačním osvědčením, znaleckým posudkem, expertizní zprávou či jiným dokumentem a do jaké míry jsou jednotlivé dokumenty průkazné. Tohle považuji zatím ještě za běh na dlouhou trať, protože oblast rozšířených aplikací je ve srovnání s dosavadním stavem stále ještě dost nepřehledná a těžko se posuzuje. Ovšem v dohledné době se připravuje nová ČSN EN 157257 „Protokoly o rozšířené aplikaci výsledků zkoušek požárních vlastností stavebních výrobků a konstrukcí“, kde to snad bude alespoň částečně srozumitelně vysvětleno.

I když vím, že tabulky a suchý výčet předpisů a norem nejsou příliš čtivým materiálem, doporučuji vám, abyste se alespoň trochu zamysleli nad tabulkou na 1.straně příspěvku ing.Buchtové v tomto zpravodaji. Schválně si všimněte, kolik různých návrhů norem a technických předpisů přihlašují jednotlivé státy EU k notifikaci – tabulka zahrnuje statistiku z r.2009.

První řádka je věnována stavebnictví a i když se samozřejmě všechny návrhy nemusí týkat požární ochrany, je třeba si uvědomit, že v řadě z nich jsou s největší pravděpodobností pasáže, které jednotlivým státům mohou umožnit další ochranu jejich trhu před výrobky, dováženými z jiných států EU. Ne nadarmo nejvíc návrhů podává každoročně Německo a Rakousko. Co v těchto předpisech a normách je, snadno zjistíte, pokud budete chtít realizovat nějakou zakázku s použitím českých neharmonizovaných materiálů nebo konstrukčních prvků v těchto zemích. Vsaďte se, že jedním z prvních požadavků zahraničních úřadů budou průkazy podle DIN nebo Önorm, bez ohledu na to, že předložíte platné certifikáty podle EN. Myslím, že jsme skoro jediný stát v celé Únii, který bez námitek pokorně akceptuje všechny ptákoviny, které k nám Brusel každodenně posílá a likviduje tím české výrobky a výrobce. Zkuste si např. prostudovat poslední veledílo podobné provenience, které k nám dorazilo, totiž „Výkladové stanovisko“ o názvu „Stavební výrobky a aplikace Nařízení (ES) č. 764/2008“. Velmi poučné čtení, jen kdyby se jím řídili všichni. Ovšem ti ostatní, chytřejší se brání vydáváním řady předpisů, ve kterých jsou doplňující podmínky. A je vystaráno.

A ještě něco k našim aplikacím. Jak jsme avizovali již na našich stránkách, platnost většiny STO k systému ORDEXAL koncem letošního roku končí a protože v průběhu posledního roku byla přijata řada změn zkušebních předpisů a některé naopak zrušeny, bylo třeba provést některé doplňující zkoušky a příslušné aplikace znovu přepočítat a doklady obnovit. Tím také dochází, zejména u lepených obkladů na OK k určitému posunu směrem k lepšímu. Protože jsme nyní schopni provádět obklady i v tlouštkách 30 mm, bude možno v některých případech i příslušně snížit i ceny. Upozorňuji však, že bude vždy zapotřebí posoudit požadavky případ od případu na konkrétní akci,.

A ještě znovu k těm aplikacím a k tomu, co vlastně děláme. Již od začátku vydávání tohoto zpravodaje jsem měl hrůzu před přebujelou reklamou (podívejte se, co dělá dnes reklama např. v TV, když se chcete podívat na detektivku vcelku – po desetiminutové vložené reklamě obvykle zapomenete, o čem ta detektivka vůbec byla) a snažil jsem se, kromě povinné ulitby na zadní stránce, reklamu z textu vyloučit právě tak, jako to děláme v listopadovém semináři. A tak mě docela překvapilo, že se – patrně v důsledku minulého úvodníku, kde jsem podrobně vyjmenoval materiály a aplikace, které naše firma používá a nabízí, ozvala z řad čtenářstva žádost, abych tedy jasně vyjmenoval, cože vlastně děláme. Ale já skutečně nevím, jak podrobněji to popsat, abych se neopakoval. Jedině snad, že jsem neuvedl obchodní značky protipožárních nátěrů. Ovšem to je přesně to, co nechci. Sami je nevyrábíme, nakupujeme vždy to, co je podle našeho názoru nejúčinnější a má nejlepší parametry a to se samozřejmě může měnit podle toho, jak se příslušný výrobce nebo distributor snaží a jak svůj výrobek zlepšuje. A taky na požadavcích předpisů a norem – ty se přece také mění, bohužel v poslední době až příliš často. Mimo to nechci dělat reklamu někomu jinému, nebylo by to fér k ostatním, které bych neuvedl.

Nicméně – jak mě bylo připomenuto hlavami pomazanými na redakční radě, bude asi nutné udělat po 15 letech od vydání našeho prvního souborného katalogu (pamatujete, ve žlutých deskách) nový přehled materiálů a postup, jak chránit a čím chránit různé typy stavebních konstrukcí proti požáru. Bude to patrně trochu delší, takže to zřejmě zpracuji jako samostatný přehled nebo článek, protože do úvodníku se to moc nehodí – ale budu na to pamatovat..

Zdraví

[1] Těmto otázkám a problémům, které z toho vyplývají se budu věnovat na jaře, v příštím čísle zpravodaje.