Vyšel nový zpravodaj č. 40 - zde Úvodník

Autor: Eduard Vašátko

Motto: V mém věku už mi nevadí, když se mé myšlenky někam zatoulají, jen se vždycky trochu bojím, jestli se ještě vrátí.

Jak jde život ...?

Každou chvíli jinak. Když se tak rozhlížím kolem sebe, napadá mě, jestli bych už těch úvodníků neměl nechat. Ne snad kvůli věku - dokud člověk pracuje, žije, bez ohledu na všeobecně přijímaný názor o „zaslouženém odpočinku“. Ten spíš lehce zavání demencí a Alzheimerem. Ale tohle je 40. číslo a potřeboval bych někoho s trochu jiným, mladším pohledem na svět, komu bych vstrčil veslo do ruky a nechal ho, aby pokračoval. Řada lidí by si patrně oddechla - vždycky nedopatřením někoho podeberu - víte jak je to s těmi husami - a občas se to zanítí.

      Ono se to nezdá, ale už je to 20 let, kdy vyšlo první číslo a to mělo prosím 4 stránky, já to ručně množil na kopírce a v obálkách posílal poštou. Jenže to poštovné tehdy stálo asi 4 Kč, takže to ještě šlo. Ty obálky jsem zrovna nedávno vyhazoval do sběru - měl jsem jich ještě asi 4000 a protože byly předtištěné a se starou adresou, nebyly k ničemu.

Když tak poslouchám a čtu ohlasy (a nejenom na zpravodaj), mám takový pocit, že jsme nějak zpanštěli. Skromnost a šetrnost jaksi chybí. Moje babička ve svých 60 letech v roce 1953 obdržela penzi, na kterou jí děda platil celý život, a kterou jí po vítězství pracujícího lidu a znárodnění penzijních fondů laskavě vyměřila příslušná instituce právě po měnové reformě, a to v ohromující výši 130 Kč měsíčně (a z toho platila ještě 90 Kč činži, resp. splácela anuitu v družstevním bytě - tehdy LBD). A z těch 40 Kč měsíčně měla žít (a nebýt rodiny možná i umřít). Jaksi se počítalo, že se rodina postará. Postarala - babička vydržela ještě dalších 18 let.

Dneska se lidi bouří, když si mají trochu utáhnout opasek, protože jsme pod vedením různých stran a vlád poněkud přetáhli rozpočet. Ten státní, samozřejmě, ale hodně lidí i ten vlastní, domácí. To, že vlády, ať už jakékoliv barvy, šetřit neumí a nechtějí, protože potřebují hlasy kupované za pastelky a jiné výdobytky, tomu rozumím, i když nechápu. Pak samozřejmě chybí peníze na opravy silnic, penze, zdravotnictví a já nevím na co ještě. Ale že nedokáží někteří lidé šetřit ani ve vlastním domácím rozpočtu - přece nemohu utratit víc, než vydělám. Jak je vidět - mohu. V životě nepochopím myšlení člověka, který si vezme půjčku, aby mohl jet na dovolenou do zahraničí. Kdy to chce splatit, když si na to nedokáže předem ušetřit? Tuhle jsem četl nějakou statistiku, kde bylo napsáno, že snad každý čtvrtý občan je nějakým způsobem zadlužen. Hypotéky na byty prosím - bydlet se musí. Ale to ostatní? A k tomu naprosto nesmyslné a škodlivé reklamy pro ty hloupější - půjčte si, je to snadné, peníze vám dovezeme až domů… A za pár měsíců už není kam dovézt, protože  díky půjčkám bydlíte pod mostem (pokud je tam ještě volno). Tak je to.

Samozřejmě - šetřit se musí všude - ve státě nebo doma. Kde by se ovšem naopak šetřit nemělo, jsou investice do rozvoje podnikání. Rozvoj podnikání - to je takové vznešené slovo, ale znamená to, že pokud chci dnes uspět na trhu, něco prodat, musím mít výrobek, který je něčím zajímavý a který lidi - i přes momentální krizi - budou kupovat. A ten z nebe nespadne. V našem oboru to znamená především investovat. Do nápadu, do vývoje, do projektu, do zkoušek a nakonec i do certifikace - protože dneska bez papíru nedáte ani ránu. Nepříjemné je, že se dnes většina firem - a to i v našem oboru - živí spíš obchodováním a překupováním, v lepším případě aplikováním věcí, které vymyslel a vyrobil někdo jiný a obvykle i někde jinde. Skutečně odborných firem je jenom pár, a těch, co které nabízejí vlastní aplikace ještě méně.

Bohužel - situaci na trhu to zatím příliš nezlepší, protože vždycky se najde „konkurence“, která nabízí nějaký ten zázračný nátěr nebo systém, který dokáže udělat i z polystyrenu materiál v „áčku“, vydrží sto let a stojí 5 Kč za kilo. A dokladů je dneska za korunu tucet - hlavně těch cizojazyčných z neznámých zahraničních zkušeben. A jak je vidět - funguje to.

Nemělo by. A poslední dobou toho přibývá. Tady bych měl jednu drobnou připomínku:

Víte - v zákoně č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele je paragraf (§ 11), který říká, že ke každému u nás prodávanému výrobku musí být návod v češtině. A bez něj se ten výrobek prodávat nesmí. Bez ohledu na to, že pochází z EU, prostě je to podmínka prodejnosti, hlavně z bezpečnostních důvodů, a chrání to kupujícího, musí vědět, kam a jak smí výrobek použít. A také jsou - např. na těch elektrospotřebičích, ale i na elektronice, věcech od plynu a všude, kde provoz může někoho ohrozit různé podivné značky, které říkají, že ta „věc“ byla schválena tím a tím, a podle toho či onoho předpisu.

Nevím, jestli to platí i na výrobky, spadající pod NV č. 190/2002 Sb. (CPD) a NV 163/2002 Sb. ale předpokládal bych, že každý zahraniční výrobek, který se má v ČR aplikovat v režimu některého z obou NV by měl v první fázi projít nějakou tuzemskou kontrolou nebo posouzením příslušné AO, která by měla definovat, za jakých podmínek a pro jaké parametry byl výrobek nebo systém zkoušen a certifikován a pro jaké podmínky a parametry může být u nás v rámci u nás platných projektových norem a předpisů užíván do stavby. Česky a srozumitelně i pro laika. To nebrání jeho volnému šíření a prodeji, ale vyloučí to řadu aplikací, které se k nám, ať už z neznalosti dovozce nebo mazanosti prodejce vozí a používají prostě proto, že na stavbě stačí kulaté razítko zahraniční zkušebny pod cizojazyčným textem. Nerad bych budil nějaké vášně, ale týká se to především stanovení reakce na oheň u některých zateplovacích systémů, ale sem tam i různých obkladů, nátěrů a dalších protipožárních úprav.

Zatím jsem neslyšel, že by dovozci podobných systémů stáli v PAVUSu nebo jinde frontu, ale moc bych se za podobná posouzení přimlouval. Třeba na to nějaký zapomenutý paragraf, o kterém nevím, existuje. Pokud ho někdo zná, dejte vědět.

A teď zase z jiného soudku, ještě výživnějšího. Do naší poradny (o které se ještě zmíním) chodí stále více dotazů, jak je to vlastně s tím článkem 4.12. ČSN 73 0810 v novelizovaném znění. Dotazy jsou obvykle zaměřeny na vztah životnosti a zkoušek podle ETAG 18, na který se tento článek odvolává. Problém totiž spočívá v tom, že příslušné zkušební metody, uvedené v ETAGu 18, jsou určeny především pro rozlišení nátěrů a jiných podobných materiálů (obvykle na ocel) do 4 základních skupin pro různé druhy použití - jak je ostatně z textu normy zřejmé:

     Výrobky pro ochranu stavebních prvků a konstrukcí před požárem se mohou použít pouze v prostředích, do kterých jsou určeny. U reaktivních nátěrů se rozlišují následující typy:

• typ X: Reaktivní nátěrový systém zamýšlený pro veškerá použití (vnitřní, s částečnou expozicí a s celkovou expozicí)
• typ Y: Reaktivní nátěrový systém zamýšlený pro použití vnitřní a s částečnou expozicí. Částečná expozice zahrnuje teploty pod nulou a omezené vystavení UV (které však není hodnoceno), ale nezahrnuje žádné vystavení dešti 
• typ Z₁: Reaktivní nátěrový systém zamýšlený pro vnitřní použití (vylučující teploty pod nulou) s vysokou vlhkostí 
• typ Z₂: Reaktivní nátěrový systém zamýšlený pro vnitřní použití (vylučující teploty pod nulou) s vlhkostí tříd jiných než Z₁.

 Důvod požadavku je zřejmý - výrobce je povinen podle přesně definovaného postupu určit, pro jaké prostředí se jeho výrobek hodí a za jakých podmínek bude funkční. Norma podle mého názoru tím současně připouští, že po splnění podmínek těchto zkoušek v dané kategorii se považuje za splněnou i vstupní podmínka nejméně desetileté životnosti bez ztráty původní funkce, což je základní předpoklad pro uvedení příslušného výrobku na trh.

Nicméně mě není jasné, jak lze z těchto zkoušek odvodit jakýkoliv údaj o celkové dlouhodobé životnosti hodnoceného materiálu např. 15 let tak, jak jsem nedávno viděl na jednom certifikátu akreditované zkušebny (Tím nemám na mysli PAVUS).

Nejsem ten, který by byl oprávněn něco podobného vysvětlovat, jak jistě víte - to nemůže v našem povedeném státě ani autor příslušné normy, ale jenom soud (který se na to zeptá autora, jeho odpověď pečlivě zváží, protože kdoví jak to autor vlastně tenkrát myslel, když už to napsal) a po několika letech rozhodne. Možná. Ale otázka dlouhodobé životnosti a stárnutí výrobku je dnes celý vědní obor a s ohledem na vysoké náklady na aplikaci a možné důsledky selhání při požáru se domnívám, že by se tato problematika neměla bagatelizovat ani u požárně bezpečnostních zařízení.

Ono je poměrně obtížné stanovit skutečnou životnost, či spíše funkceschopnost téhož materiálu, aplikovaného v různých oblastech určitého území o velikosti EÚ - záleží na klimatu a agresivitě ovzduší, prostředí v jednotlivých objektech, vzdušné vlhkosti, na tom, zda je objekt vytápěný nebo nevytápěný, na případném UV záření a řadě dalších vlivů, které mohou být zpočátku mizivé, ale které se dlouhodobě mohou kumulovat. A nejde jenom o funkční složky, ale třeba i o samotný polymer - pojivo, ve kterém jsou příslušná aditiva dispergována. Záleží i na charakteru výroby v objektech, kde je hodnocený materiál aplikován. Zda jde o kontinuální provoz, zda se používají ve výrobě chemická činidla, jak jsou místnosti klimatizovány atd. Vyhodnotit tyto vlivy obecně a stanovit, že plná funkceschopnost nátěru či jiného materiálu je prokázána po absolvování několika veterometrických zkoušek na 15 nebo 20 nebo i více let je podle mého názoru naprosto zcestné.

Domnívám se (a už jsem to tady kdysi publikoval), že za optimální lze považovat dlouhodobé zkoušky přirozeného stárnutí ve vytypovaných prostředích (např. průmyslové atmosféry, kanceláře, půdy). Ty považuji za nejspolehlivější, i když to má samozřejmě háček v tom, že tyto zkoušky vlastně působí zpětně. Při každé změně výrobního postupu či inovaci výrobku je nutno začít znovu. To ovšem se musí řešit i u dalších funkčních zkoušek, takže tady problém nevidím.

Dalším, podle mého optimálním postupem je u aplikací většího rozsahu, např. nad 100 m² umístit do konstrukce objektu několik (nejméně ovšem 6) zkušebních desek alespoň 500x500x3 mm a to přednostně do nejvíce exponovaných míst a tyto desky zde ponechat po celou dobu první předpokládané životnosti, tj. 10 let. Po uplynutí této doby desky v potřebném počtu sejmout a ve zkušebně odzkoušet podle normy, platné v době, kdy byl nátěr certifikován. A hlídat.

Otázka je, zda lze při celkovém vyhodnocení po deseti letech použít kritéria, stanovená v předpisu ETAG 18.:

 6.7.2.2.2 Kriteria pro podmínky expozice ke kategoriím Z₁, Z₂ , Y a X

Výsledek zkoušky je považován za vyhovující, když průměrná doba dosažení kritické teploty oceli (t₅₀₀) stanovená při zkouškách trvanlivosti není menší než 85 % doby dosažení průměrné teploty t₅₀₀  (doba dosažení teploty oceli 500 °C) při počáteční zkoušce. Pro potlačení vlivu proměnlivosti tloušťky reaktivního nátěru může být závislost tloušťka/t₅₀₀ považován za lineární. Žádný jednotlivý výsledek zkušebního tělesa po expozici nesmí být menší než 80 % průměrné teploty t₅₀₀  při počáteční zkoušce.

Když je výsledek nevyhovující, mohou být exponována, zkoušena a hodnocena 4 dodatečná zkušební tělesa. Všechna 4 zkušební tělesa musí kritériím vyhovět.

Tato kritéria pro klimatické podmínky kategorií Z₁, Z₂ , Y a X musí být také použita při hodnocení základních a krycích nátěrů.

    Opakování zkoušky v případě prvního neúspěchu je samozřejmě vyloučeno už kvůli celkovému počtu dlouhodobě exponovaných těles, problém je ovšem i v celkovém hodnocení požární odolnosti konstrukce, opatřené hodnoceným systémem.

    Při poklesu účinnosti o 10 až 20 % proti výchozímu stavu to totiž znamená, že současně úměrně klesá požární odolnost konstrukce, která je systémem chráněna a s přihlédnutím k metodice hodnocení, uvedené v klasifikační normě ČSN EN 13501-2 půjde patrně o snížení požární odolnosti konstrukce nejméně o 15 minut, ne-li o víc. Jinými slovy, i kdyby nátěr hodnocení podle ETAG 18 po 10 letech vyhověl, bude jím opatřená konstrukce z hlediska požární odolnosti nepoužitelná. Otázkou je, zda posuzovat nátěr podle těchto kritérií již při prvních, vstupních zkouškách.

   Tloušťka nátěru (např.) se při aplikaci stanoví podle dimenzačních tabulek a s ohledem na náklady jsou tyto tloušťky stanoveny s co největší přesností - tedy např. 300 mikrometrů pro R 30. Jestliže potom při první zkoušce podle ETAG 18 bude nátěr sice vyhodnocen kladně, ale jeho funkce se po zkoušce sníží o 10 - 20 %, znamená to současně, že již předem vím o tom, že nejpozději po 10 letech musím nátěr obnovit, protože už nezajistí R 30, ale možná až o 6 minut méně (pokud bude všude lineárně nanesen). Alternativně by to znamenalo, že s ohledem na takto zjištěný výsledek nebudu aplikovat 300 mikrometrů, ale nejméně 350 nebo 400 mikrometrů, abych snížení požární odolnosti i po předpokládaném poklesu funkce vyloučil.

   Tady bych rád připomněl, že naše firma v současné době, resp. od časů Dexaminu, snad právě proto žádný nátěr na OK nevyrábí a moje časté sentence ohledně dlouhodobé životnosti, (kterými otravuji vzduch, jak mě často někteří výrobci připomínají) vycházejí ze zkušeností právě s vyhodnocením tohoto, mnou kdysi formulovaného nátěrového (v socialistických dobách téměř jediného, a proto hojně používaného) systému, kde prokazatelně k 10 % poklesu po 10 letech došlo. A to ještě žádný ETAG 18 nebyl - zkušební desky byly ponechány ve zkušebně tehdejšího VUPSu ve Veselí pouze volnému stárnutí v kryté, částečně vytápěné hale.

    Kromě toho jsem se mj. 25 let zabýval ve výzkumu dlouhodobou životností plastů a polymerů při aplikacích v průmyslu, od střešní laminátové krytiny až po laminátové bazény a plastové mořící vany v Poldi Kladno. Takže nějaké zkušenosti bych v tomto oboru měl a určitá laxnost v této oblasti mě proto poněkud děsí.

   Nicméně nechme strašení a věnujme se něčemu veselejšímu. Nevím, do jaké míry si všímáte či nevšímáte našich webových stránek www.seidl.cz. Stránky prošly - s nástupem nového kormidelníka, ing. Petra Bohuslava již před několika lety změnou designu a podstatně lepším rozvržením a trvalejší obsahovou údržbou, než jsem dělal já. Kromě jiného se tam pravidelně objevuje i internetové vydání tohoto Zpravodaje a mimo jiné byla odblokována znovu i PORADNA.

   Poradnu jsem měl zavedenou už někdy kolem roku 2004, ale potom ji nějaký hacker z mně neznámých důvodů zablokoval a k dotazům přidal spoustu pornografie. Odblokovat to nešlo a tak jsem ji musel zrušit. Petr blokaci dokázal zrušit a poradnu ještě vylepšil. Vyškrtal dotazy, které se během let opakovaly a ty, jejichž odpovědi s ohledem na změny norem a předpisů ztratily aktuálnost a z původních cca 1000 dotazů jich i přesto stále zbylo kolem 500 a stále jich přibývá rychlostí asi tak 3 - 5 týdně. Na většinu z nich se snažíme obratem odpovědět, na zbytek odpovídáme alespoň přímo tazatelům, protože jde o dotazy, které do odborných stránek nepatří. Sice nás těší, že si za ta léta našla naše poradna mezi našimi čtenáři takovou důvěru, ale na některé dotazy se skutečně těžko odpovídá. Co byste odpověděli např. na tento dotaz:

   Dobrý den, chtěl bych se vás zeptat jak má být daleko od sousedova plotu a RD králíkárna? Mám totiž souseda, který chová králíky ani ne 2 metry od hranice plotu a našeho RD. je tam velice nepříjemný zápach a velké množství hmyzu. Jsou proto nějaká zákonná ustanovení nebo něco takového. Předem děkuji a jsem s pozdravem.

Tazatele chápu a upřímně ho lituji, ale jak mu - s ohledem na požární problematiku naší poradny odpovědět. Takže jsme mu odpověděli alespoň takto:

ODPOVĚĎ: Je mi líto, ale problematiku králíkáren zákon ani požární normy neřeší. Tohle je spíš věcí hygieniků a obecních úřadů. Zkuste u těchto institucí.

V některých případech se naopak tazatelé domnívají, že jsme jakási státní instituce, která je povinna poskytovat odborné podklady všem těm, kteří si je nechtějí nebo neumějí sami najít v normách. Příkladem může posloužit dotaz z minulého týdne, který zní takto:

 Prosím potřeboval bych poslat pokud možno vzorce s vysvětlením pro přednášku a následnou zkoušku a to: součinitele A B C dále vzorec na odstupové vzdálenosti jak z pohledu odletujících částí tak sálavého tepla. Určení počtu has. přístrojů pro daný požární úsek. a vzorce na šířku únikových cest. děkuji předem za odpověď.

To se nám to projektuje a přednáší, když nám práci zpracuje a připraví někdo jiný. Jenom nechápu, jak chce dotyčný přednášet, když si potřebné podklady neumí najít sám v základní projektové normě. Takže až do takové hloubky naše poradna nefunguje. Přesto však kolega neodolal, odpustil si (na rozdíl ode mne) mnohé sarkastické poznámky a odpověděl:

ODPOVĚĎ: Vzorce a odpovědi na všechny Vaše otázky naleznete v ČSN 73 0802.

Ale většina dotazů je zaměřena skutečně na oblast materiálů a konstrukcí, část od projektantů, část od stavebníků a stavebních firem. Odpovědi dáváme dohromady jednak z podkladů a norem, které máme, hodně nám pomáhá Petr Chytrý, který je - jak jsem zjistil - přímo studnice vědomostí nejenom z oblasti předpisů PO, ale perfektně zná i různé komunální a jiné vyhlášky přes správu bytového fondu a když už opravdu nevím kudy kam, zeptáme se odborníků, se kterými spolupracujeme - prostě myslím, že se tahle poradna ujala a funguje přesně tak, jak jsem původně zamýšlel. Ostatně - pokud máte internet - posuďte sami.

 Aktuality z naší firmy

 Jak jsem uvedl již na začátku - i v dobách krize se musí investovat do vývoje a ověřování nových výrobků, protože jinak bychom neměli co nabídnout. A pořád platí zásada, kterou jsme si stanovili již na začátku našeho podnikání, že každoročně musíme věnovat vývoji našich aplikací alespoň 30 % zisku, pokud je to třeba, i více. A děláme to, dokud můžeme.

   Takže jsme v minulém měsíci odzkoušeli soubory stavebních spár. Nově jsme navrhli a vyzkoušeli několik různých typů těsnění spár, z několika druhů materiálu a provedení, technologiemi, které vyhovují požadavkům našich zákazníků - stavebních firem, na různé požární odolnosti. Příprava zkoušky - a teď nemyslím vlastní montáž vzorků, nebyla nic jednoduchého, neboť neustále se vynořující nové a nové zkušební předpisy, které ještě operativně doplnil ETAG, nám pořádně zamotala hlavu a několikrát nás donutila přepracovat již hotový návrh zkoušky. Tady musíme poděkovat pracovníkům ze zkušebny PAVUS ve Veselí, kteří nám velice pomohli se orientovat v těchto předpisech. Vlastní zkouška také neprobíhala zcela v pohodě, ale díky velké obětavosti techniků okolo pece se nám podařilo udržet zkoušku přes 120 minut (některé vzorky „odešly“ podstatně dříve - proto zde vyzdvihuji obětavost techniků, kteří si dokázali několikrát poradit s již vyhořelými vzorky, kde bylo nutno odizolovat teplotu okolo 1000 ^oC sálající z pece, aniž by došlo ke ztrátě tlaku a zůstaly zachovány všechny parametry, požadované zkouškou). Nicméně dobrá věc se podařila, některé typy spár vydržely až do konce celistvé a jelikož teploty vypadaly také dobře, tak se již těšíme na výsledky, které - jak doufám v brzké době - legislativně přetavíme do certifikovaných výrobků.

    V rámci zkoušky jsme také odzkoušeli nové úpravy a typy revizních dvířek a rozvaděčové dveře většího formátu, takže některé zákazníky již nebudeme muset odmítat s tím, že „to nejde“. Rovněž se podařilo i v nových podmínkách obnovit průkazy různých již dříve odzkoušených menších dvířek a uzávěrů a dá-li bůh a PAVUS, budeme mít do konce roku další kompletní soubor STO a certifikátů, který doplní naši nabídku. Pracujeme i na dalších aplikacích, ale o tom až po zkouškách, co kdyby to nevyšlo.

Zatím zdraví

E. Vašátko