Kde nás najdete? Zakázkové oddělení: 499 320 459, technická kancelář: 608 075 005, 281 017 369
Kde chybí prevence,
hasiči nepomohou!
34
LET

Požárně bezpečnostní zařízení a jejich kontroly

Publikováno dne 16. 7. 2018

Autor: Ivana Nohová

Letitý spor mezi výrobcem a jeho zaměstnancem o tom, zda smí zaměstnavatel odejmout oprávnění ke kontrolám požárně bezpečnostního zařízení při ukončení pracovního poměru, vyvrcholil rozsudkem Nejvyššího soudu č.j. 21 Cdo 1502/2016-138. Rozsudek je to zvláštní, protože ve svém závěru nedošel jen k rozhodnutí, zda lze oprávnění ke kontrolám požárně bezpečnostního zařízení odejmout či nikoliv, ale rozhodl i v tom, na co se ho nikdo v žalobě neptal, a to, že kontroly požárně bezpečnostních zařízení smí provádět jen odborně způsobilá osoba, resp. technik požární ochrany podle § 11 zákona o požární ochraně, a to bez ohledu na to, kdo je výrobcem, aby nemohlo docházet k nepřípustné monopolizaci.

Rozhodnutí je to zvláštní i proto, že výrobců je mnoho, každý si školí své kontrolní a revizní techniky, a o monopolizaci tu proto nemůže být řeč. Naopak názorem, že jen požární technik smí tyto kontroly provádět, nastolil soud monopolizaci, a to ještě k tomu státní. Stát totiž zákonem stanovil okruh znalostí, ze kterých žadatele o vydání osvědčení o odborné způsobilosti sám zkouší. Bez zkoušek znalostí se dále mohou odborně způsobilou osobou stát i znalci a znalecké ústavy v základním oboru požární ochrany, absolventi škol požární ochrany nebo vysokoškolského studia, jehož součástí je ověřovací program pro odbornou způsobilost na úseku požární ochrany, schválený ministerstvem a příslušníci HZS ČR vykonávající funkce stanovené prováděcím předpisem k zákonu o HZS. Množství požadavků na odbornost je ambiciózní, a to od právnických a technických znalostí přes požární bezpečnost staveb a technologií, posuzování činností s vysokým požárním nebezpečím, fyzikální a chemické procesy hoření, výbuchů, hašení a toxických účinků zplodin hoření až po funkce a technické vlastnosti požární techniky, věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení. Je tedy zřejmé, že se může jednat jen o základní informace v problémech, které mají sloužit k širšímu rozhledu v oboru požární ochrany. Jsou potřebné pro to, aby osoba odborně způsobilá nebo technik požární ochrany mohl provádět činnosti, ke kterým je zákonem o požární ochraně zmocněn, a to k zabezpečení posouzení požárního nebezpečí a školení vedoucích zaměstnanců o požární ochraně, pokud provozují činnosti se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím. V praxi ještě za podnikatele obvykle zpracovávají požadovanou dokumentaci, obstarávají a zabezpečují potřebnou požární techniku, věcné prostředky a požárně bezpečnostní zařízení. Zákon o požární ochraně zmocnění odborně způsobilých osob ke kontrolám požárně bezpečnostních zařízení neuvádí.

Do prozatím klidných vod přinesl soudní výrok nekončící bouře. Před mnoha lety byla všem ministerstvům a jiným institucím odejmuta rozhodovací pravomoc, všichni se stali metodickými orgány, a tak nikoliv tvůrce, ale jen soud smí vykládat znění norem, i když netuší, o co jde, jen soud rozhoduje o tom, jak vykládat předpisy a vše ostatní. Je proto závislý na soudních znalcích, znalecké posudky i s opačnými závěry se vrší na jeho stole a k některému z nich se nakonec musí přiklonit, a tak ne vždy rozhodne správně. Jenže soud je svatý a jeho rozhodnutí musí respektovat všichni. Vzniklá situace otevřela další bolavé rány, které zatím nikdo moc hlasitě neřešil. Kdyby se důsledně postupovalo podle rozhodnutí soudu, mohl by podle mého názoru požární technik nebo osoba odborně způsobilá provádět i kontroly a revize veškeré požární techniky a věcných prostředků požární ochrany, protože jsou uvedeny ve stejné větě zákona o požární ochraně s těmi problematickými požárně bezpečnostními zařízeními. Zatím co nad požárním větráním, elektrickou požární signalizací nebo stabilním hasicím zařízením mnozí krčí rameny, snad nikdo nevěří, že požární technik může kontrolovat cisterny hasičů, výškovou techniku a mnoho jiných věcných prostředků a požární techniky. 

Nemám vůbec nic proti odborně způsobilým osobám ani technikům požární ochrany. Mnoho let dělají dobrou práci ve prospěch požární ochrany a prevence, kde jsou nezastupitelní. Skvěle zpracovávají a hlídají dokumentaci, na kterou nemá žádný podnikatel čas a vědomosti. Stovky žadatelů o odbornou způsobilost jsem se svými kolegy hasiči školila a zkoušela, sama jsem se touto osobou stala. Není možné ale znát všechna zařízení, jejich kritická místa a technologické postupy při instalaci, protože výrobce do předané dokumentace všechno pochopitelně nedá, a svá tajemství si hájí, jinak by na trhu dlouho nevydržel. Jako taková osoba mohu jen poznat, že přes ucpávku v požárně dělící konstrukci nebo sádrokartonovou stěnu s požární odolností není vidět, nouzové světlo svítí, aniž bych byla schopna ověřit intenzitu osvitu, čidlo elektrické požární signalizace ohlásilo požár do ústředny a podobně. Jenže to nestačí. Všechna tato zařízení zásadně ovlivňují výběr stavebních konstrukcí, velikosti požárních úseků, požárně nebezpečný prostor, bezpečnost únikových cest atd. Poctivě se projektují, vyrábějí a instalují, jenže rozhodující pro bezpečnost každé stavby je její provozování a údržba. A to je právě ta jedna velká bolest všech staveb u nás, které se za velké peníze postaví, následně totálně zkonzumují a pak nejlépe za dotace kohokoliv znovu uvedou do původního stavu. O stálosti vlastností stavebních výrobků, která je základní podmínkou pro uvedení stavby do života tak nemůže být řeč. Proto jsem velitelům jednotek zasahujících při požáru doporučovala, aby hned, jak to bude možné, zajistili výstup z tiskárny EPS, aby měl následně vyšetřovatel příčin požáru informaci o tom, co skutečně fungovalo a bylo co porovnat s údaji v ověřené projektové dokumentaci. Asi je chyba, že už toho moc pamatuji. Dodnes jsem vděčná za to, že kdysi na celostátních poradách hasičů z prevence byly rozebírány velké požáry, kde byly ukázány porušené stavební konstrukce, a vlastně i ty, které vydržely, velmi účelně se hodnotil vznik požáru, jeho rozšíření, skutečná funkce požárně bezpečnostních zařízení a vzniklé škody. Zkušenosti z těchto požárů často vedly ke změnám návrhových norem a stále z těchto informací čerpám.

Zdá se mi, že stojíme na důležitém rozcestí. Neumíme se úplně vzdát některých aktivit státu, které měly smysl jen v dobách, kdy „všechno patřilo všem“. Evropská unie dává důraz na povinnosti a odpovědnost výrobců stavebních výrobků, zabudovávaných do staveb, a my je nutíme, aby vlastnili ještě osvědčení o odborné způsobilosti, které sice jejich obzory nepochybně rozšíří, ale v jejich odpovědnosti nezmění nic. Odborná způsobilost se vydává na doživotí, což nepochybně k úkolům stanoveným zákonem o požární ochraně a vyhláškou o požární prevenci stačí. Není ale v lidských silách připravit tyto osoby na kontroly a revize zařízení, která jsou stále měněna a vylepšována. Po mnoha bezesných nocích a získávání informací ze zemí, které nemají socialistickou minulost, jsem došla k závěru, že by stát měl vypustit dospělé dítě do samostatného života, a řešit jen požadavky na novou stavbu a případné následky požáru nebo jiných událostí. Stavba by měla být vyprojektována, schválena a postavena tak, jak jsme zvyklí, se stanovisky, souhlasy a rozhodnutími státu. Před uvedením do užívání by správná funkce a koordinace požárně bezpečnostních zařízení měla být revidována jako celek nezávislou osobou s oprávněním ministerstva (např. MMR) a kulatým razítkem. Pokud by došlo k požáru, měl by HZS zjistit příčinu a pokud by požárně bezpečnostní zařízení nefungovala tak, jak projekt předpokládal, odpovědnou osobu sankcionoval. Při běžném provozu by měl být za kontroly zařízení odpovědný pouze výrobce s pravomocí stanovit, za jakých okolností bude jeho výrobek bezpečný, kdo, jak, a kdy ho bude kontrolovat.

Ivana Nohová

Sdílejte článek

Další články v sekci Technický zpravodaj